S nakažlivými chorobami je třeba neustále počítat. Chovatelé prasat by se měli více soustředit na protinákazová a preventivní opatření. Kromě nákaz podléhajících povinnému hlášení jsou pro ně důležité také místní údaje o infekcích na jednotlivých farmách, s kterými přicházejí do styku, zdůraznili odborníci na semináři Výzkumného ústavu živočišné výroby Uhříněves, který se konal v Kostelci nad Orlicí.
S nakažlivými chorobami je třeba neustále počítat. Chovatelé prasat by se měli více soustředit na protinákazová a preventivní opatření. Kromě nákaz podléhajících povinnému hlášení jsou pro ně důležité také místní údaje o infekcích na jednotlivých farmách, s kterými přicházejí do styku, zdůraznili odborníci na semináři Výzkumného ústavu živočišné výroby Uhříněves, který se konal v Kostelci nad Orlicí.
Prof. Jiří Smola poukázal na fakt, že vysoký výskyt stájových infekcí ve většině chovů v ČR je jednou z hlavních, pokud ne tou nejdůležitější příčinou ztrát ve výkrmu i chovu prasat. Značné rozšíření dysenterie prasat v posledních pěti letech jasně dokumentovalo všechny nedostatky, které je třeba v boji proti nákazám prasat odstranit.
Protinákazová opatření nelze opomíjet
V jednotlivých zemích Evropy existují z chovatelského hlediska rozdílné přístupy ke zdravotní prevenci na farmách zabývajících se chovem prasat. Na jedné straně je velmi promyšlený a zodpovědný dánský přístup, který je založen na chovu prostém specifických patogenů. Na straně druhé je zcela liberální přístup, jako je například v České republice a velkém počtu dalších zemí.
Na rozdíl od humánní medicíny je ve veterinární medicíně zcela zřejmé, že nakažlivé choroby nevymizí a je třeba s nimi počítat. Jako příklad uvedl prof. Smola probíhající sérologické monitorování výskytu klasického moru prasat u divokých prasat na našem území, které potvrzuje riziko infekce v našich chovech. Připomněl, že v našich chovech jsou často opomíjena základní opatření ochrany areálu farem. Přirovnal tuto situaci k našim dálnicím, které jsou na rozdíl od zahraničních neoplocené a jsou každodenní výzvou pro zvěř, ale i pro člověka. Základem je tedy zabránění vstupu černé zvěře na farmy pomocí oplocení.
Jestliže chtějí chovatelé prasat uspět v zahraniční konkurenci, měli by se více soustředit na protinákazová opatření, jejichž cílem je předcházet vzniku nebo potlačování již vzniklých nákaz. Přestože všechna opatření určují veterináři, jejich realizace je nemyslitelná bez účinné spolupráce chovatele. Protinákazová opatření mají preventivní, popřípadě represivní charakter a jsou zaměřena na eliminaci zdroje nákazy, přerušení přenosu nákazy a zvyšování imunity prasat.
Včasná diagnostika je základ
K vyloučení zdroje nákazy je důležitá včasná diagnostika choroby (dobrá spolupráce chovatele a veterinárního lékaře) a případné povinné hlášení infekční choroby. Otálení a pochybnosti o nákaze vedou často k rozšíření infekce. V této souvislosti je podle autora v poslední době hodně příkladů pozdního nahlášení a rozpoznání na farmách s novým výskytem dysenterie. K povinnému hlášení a evidenci SVS podléhají podle veterinárního zákona tyto choroby:
vezikulární choroba prasat,
africký mor prasat,
klasický mor prasat,
atrofická rhinitida prasat – sípavka,
PRRS,
brucelóza prasat,
nakažlivá obrna prasat,
transmisivní gastoenteritida,
prasečí cysticerkóza,
aviární tuberkulóza prasat.
V posledních letech ale shledáváme, že tyto nebezpečné nákazy, až na výjimky, nahrazují svými způsobenými ztrátami a výskytem nemoci, které nejsou pod garancí státu, ale v rukách chovatelů. Jde například o dysentérii prasat, aktinobacilovou pleuropneumonii, enzootickou pneumonii ale i proliferativní enteritidu.
Pokud se má přerušit přenos nákaz, je nutné přistoupit k základním principům dekontaminace prostředí, a to od úklidu až po ona známá tři D – dezinfekci, dezinsekci a deratizaci. Nejdůležitější je dezinfekce vchodů a vjezdů. V praxi se na farmách často setkáváme s používání přípravků pouze podle ústních pokynů dodavatele bez přihlédnutí ke spektru použití a charakteru prostředí. Velice často se setkáváme i s aplikací přípravků, které nemají žádný virucidní účinek.
Šetřit na správných místech
Pro chovatele prasat jsou kromě nákaz podléhajících hlášení stále důležitější místní údaje o dalších infekcích na jednotlivých farmách. Jsou velice cenné nejen při nákupech s cílem snížit riziko zavlečení nových původců chorob, ale i při budování chovných stád prostých určitých patogenů, protože se tím zvýší možnosti.
Chovatelé často dávají přednost stanovení prevalence infikovaného stáda odhadem před vykonáním příslušných testů, jen aby ušetřili za vyšetření. Náklady na vyšetření by měly být využity racionálně pro potřebu komplexního poznání zdravotního stavu stáda.
Lukáš Rytina
