Tento příběh začal tak prostě: Západočeský svaz chovatelů sportovního koně v České republice (dále jen ZS) požádal ministerstvo zemědělství o udělení statutu uznaného chovatelského sdružení. Ale ministerstvo mu nevyhovělo, úřední řečí „zastavilo řízení o uznání“.
Proč? Příslušný odbor zemědělských komodit MZe totiž nechal posoudit žádost Českou plemenářskou inspekcí a ta ve svém stanovisku mimo jiné uvedla: „Sportovního koně nelze dle našeho soudu považovat za samostatné plemeno a proto není nutné na něho vést samostatnou plemennou knihu. Populace, na které by byl realizován šlechtitelský program ZS, je v podstatě totožná s populací českého teplokrevníka. O vedení plemenné knihy tohoto plemene již v průběhu roku 2001 požádaly dva subjekty: Asociace svazů chovatelů koní ČR (ASCHK) a Svaz chovatelů českého teplokrevníka (SCHČT), přičemž plemenářský zákon (č. 154/ 2000 Sb.) v paragrafu 9, odstavec 1, výslovně stanoví, že pro každé plemeno se vede (s výjimkou drůbeže, plemenných ryb a včel) samostatná plemenná kniha.“
Pro lepší orientaci zbývá ještě doplnit, že statut uznaného chovatelského sdružení pro českého teplokrevníka nakonec dostal loni 27.prosince SCHČT, když ASCHK po dlouhých tahanicích s ním svou žádost stáhla.
Ale pokračujme: Odmítnutý ZS využil své možnosti „podat rozklad k ministru zemědělství“, písemným podáním učiněným k již zmíněnému odboru MZe. ‚Cesky řečeno, svaz se zkrátka proti rozhodnutí ministerstva odvolal.
Příběh se tak dočkal pokračování.
Spojení významných
Nyní je třeba vrátit se ve vzpomínkách o rok zpátky. Začátkem března se v Tuchoměřicích sešli zástupci Svazu chovatelů slovenského teplokrevníka, Svazu chovatelů západočeského sportovního koně a Svazu chovatelů českého sportovního koně a „dohodli se na sjednocení své činnosti“ v ZS. Do hry na české teplokrevné scéně tak vstoupily spojené síly významných chovatelů z Mnětic, Měníka, Albertovce, Mariánských Lázní nebo Nebanic.
„Důvodem k oddělení činnosti od ASCHK jsou především její stanovy. Ty umožňují zásahy lidí, kteří nejen že nemají řádnou kvalifikaci, ale hlavně nenesou naprosto žádnou ekonomickou zodpovědnost za svá, pro chovatele často závazná rozhodnutí,“ tvrdí jednohlasně Ing. Václav Nágr z Jezdecké školy Mariánské Lázně a ing. Zdeněk Muller, CSc. z Mnětic. Obě osobnosti domácího chovu k tomu dodávají: „Intenzivní šlechtění probíhá na malé části populace, jejích asi 10 procentech. Chovatelé těchto koní tedy nikdy nemají šanci přehlasovat přesilu ostatních v člensky mohutné organizaci.“
A teď další malé odbočení: Podle platných legislativních norem byly v ČR vedeny „na úseku plemen selektovaných pro klasické disciplíny jezdeckého sportu“ dvě plemenné knihy – první pro českého a druhá pro slovenského teplokrevníka. A založení a vedení Plemenné knihy slovenského teplokrevníka v ČR dalo podle Nágra a Mullera reálný základ plemenu nazvanému„sportovní kůň chovaný v ČR“.
Podle reprezentantů ZS se jedná o nově synteticky vytvořené plemeno, které si klade jako hlavní znak plemenné příslušnosti schopnost výrazné demonstrace užitkových znaků, nutných pro úspěšné vystupování v hipologických sportovních disciplínách. Není tedy jeho cílem zachovávat plemenné znaky původních plemen, ze kterých vznikl..„Jde o sportovního koně na bázi krve evropských stejnosměrně selektovaných linií a rodin s podílem krve plemen představujících rezervoáry konstituce a temperamentu,“ dodává ing. Nágr.
Zootechnika a komerce
„Šlechtění v chovu koní je tradičně založeno především na hromadném výběru, sestavování rodičovských párů a využití možnosti velmi přísné negativní selekce u plemenných hřebců. K významným změnám dochází zejména v souvislosti s využitím nových reprodukčních metod, inseminace a transferu embryí. Chov koní se stává mezinárodní záležitostí, migrace genů se neustále zvyšuje. Padají hranice mezi státy, chovatelskými oblastmi i plemeny, vznikají nové linie i rodiny sportovních koní a na konci tohoto procesu je moderní syntetické plemeno sportovní kůň,“ pokračuje V. Nágr. „Z tohoto pohledu pak uchování názvů původních teplokrevných plemen ztratilo v celosvětovém měřítku význam zootechnický, avšak nadále plní zvláště u tradičních chovů důležitou úlohu komerční. Na rozdíl od metod selekce dosud uplatňovaných v chovu českého teplokrevníka, klade si řád Plemenné knihy sportovního koně v ČR za prvořadý úkol akceptovat všechny výše uvedené skutečnosti. S využitím všech dostupných postupů, import genofondu nevyjímaje, chceme dosáhnout výkonnostně i komerčně faktického zlepšení genetického jádra teplokrevných koní šlechtěných na území ČR na výkonnost v klasických disciplínách jezdeckého sportu. Již zmíněná výrazná demonstrace užitkových znaků, tedy skokové schopnosti a pohybového potenciálu potomstva, jsou cílem chovu. Selekce na exteriér, jezditelnost, původ při hromadném výběru a kontrolu zdraví je cestou vedoucí k němu.“
Konkurence, záruka pokroku
V odvolání proti rozhodnutí ministerstva použil ZS následující argument pro vyvrácení tvrzení o totožnosti populace sportovního koně a českého teplokrevníka. „Z databáze Úsřední evidence chovu koní ve Slatiňanech je jasné, že se jedná o jiná zvířata. Slovo totožná by šlo použít jen v případě, že by se jednalo o tatáž zvířata.“ Ale ZS žádal o statut uznaného chovatelského sdružení pro koně, na které byla vedena samostatná Plemenná kniha slovenského teplokrevníka...
Také odvolání se na paragraf 9 plemenářského zákona (o vedení samostatné plemenné knihy) se svazu nelíbí, protože si na rozdíl od správního orgánu nemyslí, že by slovo „samostatná“ zároveň znamenalo „jediná“. Účastník řízení nemá podle vlastního vyjádření zájem o nic jiného než „vést samostatnou plemennou knihu na populaci zvířat téhož druhu a shodného fylogenetického původu s charakteristickými vlastnostmi a znaky, které přenáší na potomstvo, a je schopná se reprodukovat“.
Václav Nágr komentuje vzniklou situaci těmito slovy: „I když je nesporné, že ze zootechnického hlediska směřuje v celém světě jednotný selekční cíl k jednotnému genotypu i fenotypu teplokrevných koní chovaných na maximální výkonnost v klasických disciplínách jezdeckého sportu, nelze z právního hlediska konstatovat: Slovenský teplokrevník je totéž co český teplokrevník, nebo že hannoverský kůň je totéž co kůň holštýnský či oldenburský. Význam samostatných plemenných knih spočívá z právního hlediska především v postavení na trzích se sportovními koňmi, kde knihy plní nezastupitelnou funkci vytváření konkurenčních podmínek. A teprve konkurenční prostředí je zárukou pokroku v samotném procesu šlechtění.“
Jak zareagovalo na odvolání Západočeského svazu Ministerstvo zemědělství ČR, to si přečtete příště.
Jiří Křepelka
