Husa snášející zlatá vejce zůstává pro chovatele drůbeže stále jen pohádkovým snem. Nosnice, které se snaží získat americká biotechnologická firma AviGenics ve spolupráci s biology z University of Georgia, ale za bájnou zlatonosnou husou příliš nezaostávají. V bílku vajec produkují bílkoviny, jež lze pro jejich cenu doslova vyvážit zlatem.
Počátkem dubna 2002 oznámili představitelé firmy AviGenics, že se mu podařilo pozměnit dědičnou informaci domácího kura tak, aby se v proteinech vaječného bílku objevil ve významném množství enzym zvaný beta-laktamáza. Gen zanesli vědci do kuřecích zárodků prostřednictvím laboratorně připraveného viru, který ztratil díky genetickým inženýrům své škodlivé vlastnosti a podobně jako mýtický trojský kůň „propašoval“ ve svém nitru do dědičné informace kuřecích buněk gen pro výrobu příslušného lidského enzymu.
Biologové z AviGenicsu infikovali laboratorně upraveným virem 546 oplozených vajec. Vylíhlo se z nich jen 126 kuřat a pouze u 12 pak následné genetické analýzy odhalily přítomnost genu pro příslušný lidský enzym. Pro následné šlechtění vybrali biologové ptáky, kteří produkovali ve vejci nejvyšší množství enzymu. Podařilo se jim vyšlechtit drůbeží linii, v které se drží stabilní vysoká produkce enzymu po několik generací.
Úspěch firmy AviGenics komentoval pro tiskové agentury vedoucí vědeckého týmu Alex Harvey. Podle něho patří budoucnost odvětví tzv. bioreaktorů právě geneticky modifikované drůbeži.
„Moderní nosnice může dosáhnout snůšky 330 vajec a každé z nich obsahuje 6,5 gramu bílkoviny,“ naznačuje Harvey možnosti produkce léčebných proteinů v bílku vajec.
Zatím v této oblasti hrají prim velká hospodářská zvířata (ovce, krávy a kozy), která vylučují léčebné bílkoviny v mléce. Vznik těchto geneticky modifikovaných zvířat je ale relativně dlouhodobou záležitostí.
„U kozy uteče od vytvoření geneticky modifikovaných embryí k produkci mléka asi osmnáct měsíců,“ říká Harvey. „Od genetického zásahu do slepičího vejce do získání nosnice, která sama snáší vejce, ale uplyne jen sedm a půl měsíce.“
Čas, jak známo, jsou peníze. A tohle pravidlo platí v biotechnologickém průmyslu dvojnásob. Na návratnost značných investic do výzkumu a vývoje a nějaké ty zisky navíc se může těšit především ten, kdo přijde na trh se spolehlivým lékem jako první.
Pro produkci léků z bílku slepičích vajec mluví i další významná skutečnost. Kura lze chovat po celé generace v zařízeních, kde je vyloučena přítomnost choroboplodných zárodků. Už dnes se podobná zařízení využívají pro produkci vajec, na kterých se pěstují mikroorganismy pro produkci očkovacích látek. Využitím těchto „superčistých“ chovů by odpadly obavy ze znečištění vyráběných produktů původci nebezpečných chorob.
Enzym beta-laktamázu, který obsahují vejce slepic z firmy AviGenics, nelze využít k léčbě konkrétní lidské choroby. Je to tzv. markerový gen, jehož výhodou je především to, že se přítomnost jeho produktu ve vejcích snadno prokáže. Podobné geny jsou používány pro ověření postupu genetických modifikací i u jiných zvířat. Firma AviGenics už spolupracuje s dvěma velkými farmaceutickými firmami na vývoji drůbežích linií, v jejichž vejcích se budou vyskytovat podstatně lukrativnější produkty. Představitelé firmy se ale nechtějí o svých záměrech dále šířit, protože jsou vázání smlouvami k zachování mlčenlivosti.
J. Petr
VÚŽV Uhříněves
