Sdružení soukromě hospodařících rolníků hospodaří v nejvyšší oblasti LFA. Pozemky položené 800 až 850 metrů nad mořem využívají především k pastvě, produkci sena a senáže pro chov skotu. Příchovičtí jsou přesvědčeni, že skot na hory patří.
V nadmořské výšce nad osm set metrů hospodaří na 215 hektarech v Příchovicích sdružení soukromě hospodařících rolníků. Na jedenácti hektarech pěstují jařiny, zbytek jsou louky a pastviny. Celé letní období, pět měsíců, se stádo pase. „V zimě tvoří krmnou dávku hlavně senáž, seno, obojí ad libitum, v létě pastva. Před dojením se dávkuje směs. K vyrovnání energie krmné dávky pomáhá konzervované obilí, které sklízíme ve voskové zralosti, poté je mačkáme Murskou, a vše za pomocí konzervantu a vody uskladníme v jámě. Je to vynikající systém, který nahrazuje schodek energie v krmné dávce. Pěstovat kukuřici je příliš drahé a hlavně naše klimatické podmínky to nedovolují,“ popisuje zootechnička Irena Vodseďálková.
Na mlékárnu nedají dopustit
Chovají 141 kusů skotu, z toho je 74 krav plemene české strakaté. Jde o uznaný šlechtitelský chov. Průměrná užitkovost dosahuje 8461 kg mléka s 3,45 % bílkovin. Z vysokého obsahu mléčných složek, především bílkovin, má jistě i radost odběratel – mlékárna v Příšovicích, tam se totiž specializují na produkci sýrů.
Za mléko inkasují aktuálně kolem osmi korun. „Někdo řekne, že má za mléko 8,50 Kč, my máme osm, ale vím, že kdykoli do mlékárny přijdu, protože máme problém, tak mi pomohou. Míváme potíže v zimě, když napadne sních a musí se čekat na protažení cest. Vím také, že mi zaplatí každý měsíc zálohu a doplatek. Teď je to samozřejmé všude, ale bývaly doby, kdy ostatní chovatelé neměli třeba čtyři měsíce zaplaceno.To jsme zažili také v Milku Liberec a věřte, je to tvrdá zkušenost. Potřebuji konkrétního partnera, za kterým mohu jít, proto nedám na Příšovice dopustit. Ředitel mlékárny k nám jezdí, diskutuje s námi o problémech, pochválí, pokárá “ nepřipouští zootechnička diskusi o jiném odběrateli.
Čtyři zakladatelky
Sdružení rolníků získalo na počátku podnikání kravín se stádem, které zootechnička označuje jako „mastitidní izolát“ a k tomu ještě čtrnáct jalovic. Všechny krávy byly českého strakatého plemene. Postupně začali Příchovičtí budovat stádo z vlastních odchovaných jalovic.
Od počátku se zootechničce líbilo plemeno montbeliard, ale jak upozorňuje, chtěla je do svého stáda českého strakatého plemene jen do určitého podílu krve. První montbeliard, jehož inseminační dávky využívali byl UF 9, dcery hodně dojily, měly pěkná vemena, ale podle zootechničky i exteriérové vady: „Jen jsme si tím pomáhali, ale samozřejmě jsme se dívali po českých býcích, například Mrak 198 – jeho dcery byly pevné krávy, v mase, i když jsme u něj oželeli méně mléka,“ vysvětluje Irena Vodseďálková. Základ chovu představovaly čtyři nejlepší plemenice – matky býků, které tehdy chovatelé vybrali a z nich založili rodiny, se kterými stále pracují. „Zlepšili jsme u krav vemena, pro nás jsou hodně důležité nohy,“ doplňuje zootechnička.
Mezidobí dosahuje 392 dní. Je vyšší díky obrovské snaze zootechničky každou kvalitní plemenici i přes problémy s reprodukcí ve stádě udržet. Účelem není vykázat pěkná čísla, ale vést chov ekonomicky.
Do budoucna uvažují v Příchovicích o výstavbě lehké volné stáje s využitím programu Leader+. „Dotacemi nekryjeme dluhy, ale snažíme se investovat. Umíme vyrábět mléko, chceme dělat jen jednu věc, ale dobře,“ říká zootechnička.
