Kdysi jsme s chovateli vytvořili rčení, které odlehčuje skutečnost. Sedlák je ve výkonu trestu v páté nápravné skupině. On pak po smrti půjde rovnou do nebe. Skutečnost, že na něho denně číhá nějaká nástraha, se kterou se misí vyrovnat tohle odlehčení zdůvodňuje. Jedna z nich se jmenuje brouk. Jedná se nejčastěji o skladištní škůdce potemníka a pilouse.
Obilí bylo sklizené. Znehodnocené prodat nelze, musí se zkrmit. Snížená kvalita zrna je ten menší problém, hrozbou jsou plísně. Mykotoxiny na sebe nenechají dlouho čekat. Výskyt plísní má další nástrahu. Vyskytují se v místech, kde brouk žije, tedy ne v celém profilu skladovaného obilí. Pak je možné mykotoxiny zachytit jen někdy, podle toho, jak se zrno sesýpá ze zásobníku. Testy mohou být negativní a chovatel slepě pátrá jinde.
O tom je také příhoda chovatele. Testy byly skutečně negativní, ale následek se dostavil. Chovatel viděl krusty plesnivého obilí, na povrchu uskladněného obilí, brouka našel, ale mykotoxiny ne. Pro jistotu podal dojnicím dva vyvazovače mykotoxinů. Jeden ukazatel jejich přítomnosti – mastitidy se nevyskytovaly, počet somatických buněk byl okolo 200 tisíc, ale… Odstavená telata dostala na rostlinné výživě krmené TMR akutní průjem. Kryptosporidie? Testy na kokcidie a kryptosporidie byly negativní. Nález odpovídal běžné přirozené střevní mikroflóře. Průjem byl doprovázený intenzivním sliněním. To už ukazovalo na T2 toxin. Ale proč telata reagovala a krávy ne? Telata dostávala v TMR 2,5 kg obilí. Ale na vyvazovač mykotoxinu se zapomnělo. Dávky obilí v poměru na 1 kg živé hmotnosti byly řádově vyšší než u dojnic. U telat to bylo 14,3 gramů, u dojnic 7,5 g. TMR neobsahovala kukuřičnou siláž, zdrojem škrobu bylo obilí. Výživář tedy doporučil zavést vyvazovače také u telat, navíc při podání signálního dobrovolného pufru. Přesněji byla podána směs pufrů k volnému příjmu – telata měla možnost instinktem hledat při problému vhodnou „léčivou bylinu“. Zákeřnost při diagnóze byla i skutečnost, že příznaky intoxikace vykazovalo jen asi 10 % telat. Možný důvod byl zřejmě právě v tom, že zrno bylo kontaminované jen v místech, kde škůdce žil.
Vylučovací metodou k jádru problému
Když na věc pohlížíme po bitvě, jeví se nekomplikovaně. Jenže během bitvy je to jinak. Chovatel pečlivě kontroloval složení receptury TMR i spotřebu krmiva. Nikde chybička. Kontroloval i pracovní postupy ošetřovatelů, nikde chybička. Také telata vážil. Přírůstek byl v porovnání se standardy v pásmu A. Testy na kryptosporidie a mykotoxiny byly negativní, tak kde to vlastně vězí? Analýza TMR byla také v pořádku. Nezbylo, než vylučovat. Krávy netrpí, telata ano, Objem? Seno i senáž, nikde problém. Pak už jen jádro a obloukem se vracíme k obílí. Vyřadit? Jak nahradit jako první pomoc? Nejblíže byl hrách s 50 % škrobu. Problém ustoupil. Nové případy nenastaly, staré se zklidnily. Postižená telata už byla zřetelně rozeznatelná – budoucí „nerosti“. Ve hře zůstal návrat k obilí s vyvažovačem mykotoxinů a se zmíněnou pufrační pojistkou a nákup kvalitního obilí.
Tím skončila jedna příhoda z mnoha, které mohou chovatele postihnout. Část zvířat bude vyřazená z chovu a slovy zootechnika, můžeme zase očekávat další příhodu. Proto ta „pátá nápravná“. Pokud jsme trvale ve střehu, stále kontrolujeme všechny uzlové body, předvídáme budoucí komplikace, můžeme se pustit do strategického rozvoje, investovat. Někde vzadu ale bude stále viset mračno, které může spustit déšť trablů.
Jiří Kadečka
spolupracovník redakce
