Stav reprodukce ve stádě ovlivňuje samozřejmě ve velké míře kvalita výživy. Nejde jen o to, aby dojnice dostávaly kvalitní krmiva a optimální krmnou dávku, ale je potřeba aby byl vytvořen určitý systém a pravidla, co v které fázi laktace v oblasti výživy i sledování zvířat udělat. Jedině tak je možné udržet ve stádě nejen dobré reprodukční ukazatele, ale i celkový dobrý zdravotní stav.
S přípravou na další reprodukční cyklus je třeba začít již na konci laktace, tedy v období mezi 200. až 300. dnem V tomto období a následně pak i v období stání na sucho je potřeba zvláště sledovat kondici zvířat, jejíž bodové ohodnocení by se v tomto období mělo pohybovat na úrovni 3 až maximálně 3,5 bodu. Z hlediska následného reprodukčního cyklu jsou totiž největším problémem právě ztučnělé krávy, toto pravidlo ovšem platí i u ostatních druhů hospodářských zvířat. Ztučnělá dojnice nemají po otelení téměř nikdy normální cyklus a špatně zabřezávají. Pokud už dojde k tomu, že krávy jsou v období stání na sucho v přetučnělé kondici, je zásadní chybou chovatelů nasazovat jim hladovku. Zvířata začnou odbourávat tuky z tělních zásob a často pak u nich dochází ke ketózám. Jelikož v tomto období jsou dojnice samy o sobě již ve slabé ketóze, větší množství ketolátek v organismu způsobuje ničení buněk, zhoršuje se kvalita mleziva, snižuje se životaschopnost telat, vyskytují se problematické porody a zadržování lůžek.
V době stání na sucho je třeba vzít v úvahu i to, že kráva v tomto období potřebuje až třikrát více prostoru než v průběhu laktace. Souvisí to s vysokým stupněm březosti, kráva potřebuje větší klid i životní prostor. Jak mi potvrzuje moje zkušenost z návštěvy mnohých farem, jsou naopak dojnice v tomto období sice ustájeny v dobrých podmínkách, ale v mnohem větší koncentraci než by bylo vhodné. Poměrně vhodným řešení pro tuto situaci je výběh. Nejen že se zvětší prostor, ve kterém se dojnice stojící na sucho mohou pohybovat, ale pobyt ve výběhu zlepšuje celkový zdravotní stav, stav končetin (vymizení nekrobacilóz a dermatitid), zlepšuje se kondice a dojnice mají snazší porody. Problémy se zabřezáváním v následujícím cyklu mohou být totiž způsobeny i tím, že dojnice má jiný zdravotní problém, který organismus „řeší“ prvotně, například právě zmíněné onemocnění končetin a paznehtů. Ve výběhu by měly být umístěny napáječky a dojnice by měly mít možnost úkrytu ve stínu v horkých dnech, vhodný je například přístřešek nebo několik stromů. Dobré je rovněž ve výběhu poskytnout kravám seno a slámu ad libitum.
Krmná dávka musí být upravená
Období stání na sucho je rozhodující přípravu mléčné žlázy na následující laktaci, ale přípravu krávy na porod, zda bude mít otok vemene, nebo se u ní vyskytne zdržení lůžka.V tomto období by měl tedy chovatel kravám krmit krmnou dávku s upraveným obsahem minerálních látek, upraveným podílem bílkovin a energie Obsah a vzájemný poměr minerálních látek by se měl řídit podle typu a živinového složení zkrmovaných objemných krmiv. Jinak bude doporučený obsah minerálních látek vypadat při zkrmování travních senáží, jinak při jetelotravních senáží či vojtěškových senáží. Častou chybou je v tomto případě automatické přebírání doporučených obsahů a poměrů minerálních látek ze zahraničí, protože se tam zkmuje obvykle jiné objemné krmivo, například travní senáže, kdežto v našich podmínkách jsou běžnější spíše jetelotravní či vojtěškové senáže. V tomto případě je vždy třeba rozumně uvažovat a tato doporučení přizpůsobit skutečnému stavu.
Denní krmná dávka pro dojnic v období stání na sucho by se měla přibližně skládat z 14 až 17 kg senáže, 8 až 10 kg kukuřičné siláže (poměr senáže : siláže je 60 : 40), 2 až 3 kg sena, v době stání na sucho 2 kg slámy, v době předporodní (tři týdny) 0,5 až 1 kg slámy. Není dobré překrmovat jadrné směsi, v tomto období je maximální dávka do 3 kg na kus a den.
Sláma je v období stání na sucho pro krávy poměrně významným krmivem především z hlediska upravení motoriky bachoru po laktaci. Vysokoužitková kráva přijímá v období laktace denně 8 až 12 kg jadrné směsi, čímž dochází k oslabení svaloviny bachoru i k poruchám jeho funkce. Přijímá-li dojnice v období stání na sucho slámu, bachor je více namáhán a zároveň jsou lépe čištěny bachorové klky. Dobře připravený bachor v důsledku znamená, že kráva po porodu přijímá více krmiva, využívá lépe živiny z krmiva a rychleji se zlepší poporodní negativní energetická bilance. Nabízí se otázka, zda není možné při výživě dojnic v období stání na sucho slámu nahradit senem. Problém je, že v našich podmínkách je seno značně rozdílné kvality a záleží na tom, na jakém pozemku je sklizeno. Kvalita porostu se řídí nejen úrovní hnojení, pořadím seče, ale i polohou pozemku – na níže položených mokrých loukách je velký podíl kyselých trav, ne výše položených loukách, na suchých, kamenitých svazích se častěji vyskytují různé byliny. V seníku na farmě je pak obvykle uskladněno seno ze všech těchto pozemků dohromady a krávy tak prakticky dostávají pokaždé seno jiného druhu a s jinou kvalitou. Naproti tomu u slámy je zaručená stabilní kvalita i stabilní obsah vlákniny. Takže seno v období stání na sucho určitě zkrmovat, ale přídavek slámy je rovněž potřebný.
Před i po porodu stejné objemné krmivo
Velmi často se v chovech setkávám se zcela chybným, že před porodem se krmí jiné objemné krmivo než po porodu. Bude-li se po otelení dojnicím zkrmovat kukuřičná siláž, měla by se v krmné dávce objevit i před porodem, podobně i jiná objemná krmiva. Doba adaptace bachorové mikroflóry je přibližně tři týdny až měsíc, a musí-li se dojnice po porodu adaptovat na jiné krmivo, místo toho, aby se organismus soustředil na nastartování laktace, je jasné, že začnou problémy. To se týká i eventuálního příjmu zelené hmoty z pastviny. Někteří chovatelé ve snaze zabezpečit dojnicím stojícím na sucho výběh, oplotí obrovský prostor s dostatkem zeleného krmení. Výsledkem je, že krávy přijmou velké množství zelené hmoty, ke kterému se po otelení již nedostanou a je zde stejný problém s adaptací bachorové mikroflóry jako v předešlém případě. Pastva ve výběhu by měla pokrýt maximálně 10% podíl celkového množství objemných krmiv, zbytek musí tvořit konzervovaná objemná krmiva, které budou zkrmovány i po otelení.
Rozhodně doporučuji chovatelům vytvořit po otelení rozdojovací skupinu a nezařazovat otelené dojnice již do produkční skupiny ve vyšší fázi laktace. Je dobré tuto skupinu umístit do samostatného kotce, dojnice v této skupině mají jinou krmnou dávku, měly by dostávat velmi kvalitní, zdravotně nezávadná objemná krmiva s vysokým podílem stravitelných živin, dostatek vlákniny a neškodí i přídavek slámy, množství jadrné směsi se pohybuje kolem 7 až 8 kg na kus a den. Před porodem i po porodu se nám osvědčilo podávání propylen glykolu jako pohotového čistého zdroje energie v množství 150 až 200 g na kus a den.
Utvoření rozdojovací skupiny má pro zootechnika i tu výhodu, že mu usnadňuje kontrolu stáda v období 30 dní po porodu. Má-li všechny čerstvě otelené krávy přehledně v jedné skupině, lépe se vyhledávají na příklad hnisavé poporodní výtoky, kondice krav, je možné poměrně bez problémů kontrolovat například srst nebo výkaly zvířat a vzniklé problémy je možné ihned řešit.
Při převodu dojnic z rozdojovací do produkční skupiny je vhodné jednorázově aplikovat injekčně beta karoten, jehož účinek má přímou souvislost s dozráváním folikulů i s kavlitou říje. V dalších fázích laktace jde již z výživářského hlediska o systematickou práci zootechnika (evidence říjí apod.), je potřeba se vyvarovat zejména metabolických poruch, jako jsou alkalózy, acidózy, ketózy, a vyvarovat se hrubých chyb ve výživě.
Ing. Petr Brabenec
