U přežvýkavců musí být vztah mezi výživou a reprodukcí často citlivě vybalancován. Přísun živin je nedílnou součástí procesu ošetřování zvířat. Tomuto procesu musí farmář věnovat velkou pozornost a musí jej mít neustále pod kontrolou. V porovnání s potřebou živin na záchovu a produkci (60 až 135 MJ/den) jsou nutriční nároky organismu na růst a vývoj folikulů, průběh ovulace a začátek březosti extrémně nízké (asi 3 MJ/den). I tak ale může mít u dojnic v laktaci krátkodobě nedostatečná výživa nebo nadměrné vyčerpání tělesných rezerv v období těsně po porodu velmi negativní vliv na obnovu ovulačního cyklu a další proces zabřezávání.
Dietetické faktory mohou na reprodukci působit tím, že zvířata ovlivňují na úrovni hypotalamu, hypofýzy, vaječníků a dělohy. Fyziologické procesy, které určují vznik folikulů, jejich dominanci, atrézii a ovulaci, jsou dnes již dostatečně popsány. Vliv výživy a přísun stopových prvků na užitkové a reprodukční znaky však dosud tak dobře objasněn není.
V současnosti je evidentní, že organické formy stopových prvků mají na průběh obnovy pohlavního cyklu, na růst folikulů a na plodnost dojnic pozitivní vliv. Plodnost dojnic a zejména pravděpodobnost zabřeznutí mohou být zejména na počátku laktace snižovány negativní energetickou bilancí. Zhoršení tělesné kondice má na procento zabřezávání po první inseminaci výrazný negativní vliv. Přísun energie je nejdůležitějším faktorem, zejména z toho důvodu, že dostupnost energie u bachorové mikroflóry je faktorem, který limituje tvorbu těkavých mastných kyselin (TMK) a velmi významně syntézu mikrobiální bílkoviny.
Hlavní problémy ve výživě
Zejména v prvním měsíci po otelení je hlavním problémem ve výživě dojnic zajištění potřeby energie, a to v souvislosti s pomalu rostoucím příjmem sušiny (vrchol je 70 až 100 den) a rychle stoupající mléčnou užitkovostí (30 až 50 den). Deficit živin je v této době uhrazován mobilizací tukové tkáně. Výživu je nutné zajišťovat co nejkvalitnějšími objemnými krmivy (chutnost, stravitelnost, koncentrace živin – hlavně energie) a stoupajícím množstvím koncentrovaných krmiv (až 57 % sušiny KD). Koncentrace energie dávky by podle užitkovosti měla být 7,1 až 7,5 MJ NEL/kg sušiny.
V krmné dávce zkrmované před otelením je vhodné zvýšit také dávku dusíkatých látek (obsah 14 až 15 % sušiny), včetně podílu nedegradovatelného proteinu (32 až 38 % dusíkatých látek). Snižuje se riziko zadržení placenty a ketózy. Příznivý vliv na žlázy s vnitřní sekrecí, na snížení metabolických poruch, na zvýšení příjmu sušiny po otelení a na zvýšení mléčné užitkovosti má zlepšené zásobení aminokyselinami (např. různé produkty s extrudovanou sójou či chráněným sójovým šrotem, obdukované aminokyseliny).
Z ohledu k činnosti předžaludků je nutné sledovat podíl hrubé vlákniny v krmné dávce, a to ať už jde o její absolutní množství (min. 14 až 15 % sušiny KD, lépe neutrálně detergentní vlákniny –NDV – 30 % a vlákniny rozpustné v kyselém detergentu –ADV – 19 %) či strukturu a podíl strukturní píce. Narušení struktury krmné dávky – ať už pří sklizni pícnin či při míchání směsné krmné dávky přináší závažné zdravotní problémy. Způsobuje nejen snížení užitkovosti a tučnost, ale v mnohých případech končí i úhynem zvířat. Na těchto problémech se podílí i vysoký podíl jadrných krmiv, který je nutné použít vzhledem k potřebám energie. Dávkování jadrných krmiv se proto musí po otelení zvyšovat postupně.
Nejvhodnějším systémem je zařazení otelených krav do skupiny středně užitkových dojnic (100 až 200 dní po otelení), takže dostávají prvních deset až dvacet dní po otelení asi pět až šest kilogramů koncentrátů při denní spotřebě sušiny zhruba 17 až 20 kg. Po tomto období a při bezproblémovém fungování předžaludků je možné dojnici přeřadit do skupiny s nejvyšší užitkovostí a při dodržení běžných krmivářských zásad ji krmit tak, aby byl plně využit její genetický potenciál. Podíl jadrných krmiv lze snížit zařazením chráněných tuků (např. Megalac s bypas efektem), přičemž podíl tuku v krmné dávce může být až sedm procent sušiny (u nechráněných tuků pouze pět procent).
Krmnou dávku je nutné zkrmovat ad libitum (do sytosti) a po každém krmení čistit žlab. Zbytky by neměly být vyšší než pět až deset procent. Při zkrmování kompletní směsné krmné dávky (TMR) se doporučuje regulovat její příjem úpravou podílu všech komponent, nikoli jedné či dvou (násobek většího nebo menšího počtu kusů, než je skutečnost). Krávy o nižší užitkovosti nebo s tendencí k tloustnutí je nutné přeřadit do skupiny s nižší koncentrací živin v krmné dávce. Ostatní se mají přeřadit po dosažení kondičního skóre 3. Krmnou dávku je důležité velmi dobře vybilancovat z hlediska minerálních látek (včetně mikroprvků) a také vitamínů.
Období stání na sucho
Během stání na sucho bychom měli dbát na to, aby se kondice krav výrazně neměnila. I když i na krmení v období stání na sucho se názory různí, převažuje pro toto období obnovy a regenerace předžaludků a mléčné žlázy názor, že by dojnicím měla stačit k zajištění nutričních požadavků pouze kvalitní objemná krmiva (s požadovanou koncentrací energie KD mezi 5,1 až 5,6 MJ NEL/kg sušiny). Pro eventuální přídavek jadrných krmiv (1 až 2 kg/ks/den) je rozhodující případná velmi nízká koncentrace živin v objemné píci.
Takže krmná dávka by měla být tvořena především travní siláží, popřípadě lučním senem, menším množstvím kukuřičné siláže (asi 5,0 kg/ks/den, max. pět až osm kg), slámou a minerálně-vitamínovou přísadou. Při zařazení většího množství slámy do krmné dávky suchostojných krav s travní siláží (podíl sušiny 40 : 60) byla zjištěna nižší stravitelnost organické hmoty, dusíkatých látek a neutrálně detergentní vlákniny. Dále došlo ke snížení produkce mikrobiálního proteinu. Tyto dojnice měly v prvním měsíci laktace nejen nižší příjem píce, ale i produkci mléčné bílkoviny a laktózy. Takže optimální krmná dávka slámy v tomto období by měla být kolem dvou až tří kilogramů na kus a den.
Pro vysoký obsah vápníku je třeba rovněž omezit nebo úplně vyloučit vojtěškové a jetelové siláže a sena. Denní dávka vápníku (Ca) v krmné dávce by neměla přesáhnout 70 až 80 g/ks. To je třeba vzít v úvahu i při výběru minerálních doplňků. V některých chovech se v období kolem otelení vyskytuje ulehnutí po porodu. Jeho příčinou je nejčastěji neschopnost regulačních mechanismů těla krávy zajistit potřebné množství vápníku z kostních rezerv, nezbytné pro produkci mleziva a další funkce. Tomuto problému lze ve většině případů předejít právě omezením příjmu Ca v období před porodem do výše uvedené úrovně při poměru Ca : P maximálně 1,3 až 1,5 : 1 a současném zabezpečení dostatečného přísunu vitamínu D. V případě častějšího výskytu mléčné horečky (poporodní ulehnutí) je vhodné důkladně zvážit použití aniontových předporodních směsí. Uvedené iontové soli lze použít až po zralé úvaze, neboť při jejich nevhodném uplatnění může dojít k překyselení organismu a následným potížím s ledvinami, játry a ke vzniku acidózy.
Technologická opatření v chovu
Nutná jsou rovněž technologická opatření, která s ohledem na genotypovou skladbu většiny našich stád znamenají rozdělit dojnice stojící na sucho na samostatné skupiny, a to skupinu ranného a skupinu přechodného období. Špatné krmení v době stání na sucho (hlavně překrmování) znamená následné metabolické poruchy, náchylnost k infekcím a neplodnost. Podle nových informací se v Nizozemsku pro krávy v tomto období nedoporučuje mladá čerstvá pastva, neboť dojnice dávají přednost vrcholkům travin, které jsou chudé na vlákninu a přijímají tak málo strukturní vlákniny. Bachor ztratí na obsahu a není připraven na další laktaci. Nedosáhneme tak maximálního příjmu sušiny po otelení, což je rozhodující moment ve výživě dojnic. Navíc při případných přísušcích v pozdním létě a na podzim krávy na pastvě hubnou. Podle informací z Německa se pastva březích krav doporučuje, ale je nutné její úroveň pochopitelně sledovat, a to jak z hlediska množství pastevního porostu, tak jeho kvality. I během stání na sucho by mělo platit, že krávy mají stále mít co žrát a příjem sušiny s odpovídající nižší koncentrací živin by měl být maximální.
Značná pozornost se v posledních letech věnuje metabolismu krav v přechodném období, což je úsek asi dva až tři týdny před otelením a tři týdny po otelení. Z řady důvodů je to nejkritičtější období v průběhu celého mezidobí. Hlavně po porodu se projevuje mnoho problémů, které se začaly zakládat již na konci předchozí laktace či ke konci období stání na sucho. Chyby v krmení v období před porodem znamenají problémy a pokles mléčné užitkovosti po otelení.
Příjem sušiny je alfa a omegou produkce
Hormonální změny doprovázejí pokles příjmu sušiny během posledních tří týdnů před porodem (o 32 až 35 %). Potřeba živin vzhledem k rostoucímu plodu vzrůstá, je ovlivňován metabolismus, což vede k mobilizaci tukové tkáně a glykogenu z jater. Příčiny výrazného snížení příjmu sušiny před porodem nejsou zatím zcela objasněny, ale pravděpodobně souvisejí s hormonálními změnami. Odhaduje se, že příčinou jsou pravděpodobně mimo jiné změny poměru hormonů estrogen : progesteron.
Sestavení krmné dávky pro předporodní období je důležitým bodem k minimalizaci problémů po otelení. Hlavními cíli by mělo být:
maximální příjem sušiny a energie (koncentrace 5,8 až 6,6 MJ NEL/kg sušiny),
snížení mobilizace mastných kyselin z tukové tkáně,
zabránění nadměrnému odčerpávání jaterního glykogenu.
Pro zdárný přechod z období stání na sucho do období laktace je nutné především připravit bachor krávy na vysokou koncentraci energie v dietě na začátku laktace. Krmná dávka dojnic by se tři týdny před otelením svou skladbou měla začít podobat alespoň zčásti krmné dávce po otelení a měla by svým složením, chutností, strukturou a obsahem živin zabezpečit nejen nutriční požadavky samotné dojnice, ale i rostoucího plodu. Navíc je doloženo, že velikost příjmu krmiv před otelením je v pozitivní korelaci s příjmem po otelení.
Do krmné dávky by mělo být zařazeno větší množství krmiv z kukuřice a jadrná krmiva s lehce dostupnými sacharidy, a to v postupně se zvyšujícím množství od jednoho do čtyř kilogramů na kus a den, nejlépe první dva týdny dva a v dalších dnech čtyři kilogramy. V nich obsažené dobře fermentovatelné sacharidy zabezpečují návyk mikrobiální populace na následné laktační dávky. Současně se podporuje rozvoj bachorových papil (trvá čtyři až sedm týdnů i déle), zvětšuje se absorpční kapacita bachorového epitelu a dodáním glukogenního prekurzoru se snižuje lipolýza. Zvýšením obsahu fermentovatelných sacharidů stoupá tvorba bachorového propionátu, zvyšuje se produkce jaterní glukózy, minimalizuje se čerpání jaterního glykogenu a stimuluje se sekrece inzulínu, což znamená snížení mobilizace tukové tkáně a snížení výskytu ketózy.
Podobný účinek má podání glukoplastických látek, například různých forem propylenglykolu, který se v organismu velmi rychle konvertuje na glukózu. Navíc je energeticky bohatý (16,9 MJ/kg) a dá se snadno využít jako pohotový zdroj energie. Tyto přípravky je vhodné zkrmovat vysokoužitkovým dojnicím v období deset až čtrnáct dnů před porodem a tři až sedm týdnů po porodu podle doporučení výrobců. V praxi se osvědčilo podávat po porodu nápoje a nálevy.
Dbát na účelné rozdělení stáda
K problémům může dojít při zkrmování nadhodnocené krmné dávky, například pokud se používá jedna směsná dávka (TMR) v našich geneticky nevyrovnaných stádech pro všechny dojnice. V takových podmínkách je nutné mít stádo rozdělené alespoň do dvou produkčních skupin (do 200 a od 200 dnů po otelení dále) a do dvou skupin stojících na sucho a pro každou mít nutričně odpovídající TMR. Při použití jednofázové diety kromě tloustnutí dojnic s nižší užitkovostí dochází zkrmováním kvalitních komponentů pro nízkoužitkové krávy k prodražení výroby mléka.
Tělesnou kondici nejvíc ovlivňuje příjem jadrných krmiv, zejména obilních šrotů a v posledních letech s nárůstem kukuřičných siláží s vysokým podílem zrna i kukuřičným škrobem. Hlavně u strakatého skotu se stává, že při náhlém a výrazném snížení dávky koncentrátů klesá mléčná užitkovost, ale ztučnění narůstá. Proto se doporučuje nesnižovat dávku jadrných krmiv o více než jeden kilogram týdně.
Důvody ztučnění jsou nejen nutriční, ale i hormonální. Je známo, že za podmínek normálního krmení je sekrece inzulínu (který ovlivňuje množství živin, jež krávy ukládají jako tukovou tkáň) řízena zčásti kyselinou propionovou. Ta je produktem fermentace cukrů a škrobů v bachoru. Jejich nadměrná množství vedou ke zvýšené produkci kyseliny propionové, a tím i ke zvýšenému ukládání tukových rezerv. Tato skutečnost je navíc podporována zvýšenou tvorbou inzulínu a sníženou tvorbou somatotropinu (růstového hormonu) po zabřeznutí krav. Kromě toho, že hladina somatotropinu je založena geneticky (vysokoužitkové krávy ho produkují více), lze jeho úroveň stimulovat i krmnými dávkami s dostatečným množstvím stravitelné vlákniny (např. pšeničné otruby, cukrovarské řízky, sójové slupky), které udržují vyšší úroveň kyseliny octové v bachorové trávenině, čímž je stimulována právě produkce somatotropinu.
V závěrečné fázi laktace by měla být zkrmována krmiva bohatá na stravitelnou vlákninu s odpovídajícím množstvím dusíkatých látek. Žádoucí jsou jadrná krmiva s malým obsahem obilnin, popřípadě i nižší dávka kukuřičné siláže.
Přesto, že se neustále zdůrazňuje důležitost správného krmení během stání na sucho a zejména i v přechodném období, je právě nadměrné krmení dojnic už v závěrečné třetině laktace mnohdy příčinou problémů, které již do otelení nelze napravit.
Tab. 1: Příjem sušiny u dojnic – střed laktace (% z hmotnosti, kg /ks/den)
Produkce mléka (kg) Hmotnost krav (kg)
450 550 650
(%) (kg) (%) (kg) (%) (kg)
10 2,6 11,7 2,3 12,7 2,1 13,7
20 3,4 15,3 3,0 16,5 2,8 18,2
30 4,2 18,9 3,7 20,4 3,4 22,1
40 5,0 22,5 4,3 23,7 3,8 24,7
50 5,6 25,2 5,0 27,5 4,4 28,6
Tab. 2: Příjmy sušiny sena a siláží při různé kvalitě
Kvalita krmiva Obsah živin
(% ze sušiny ) Příjem sušiny (kg)
příjem sušiny
(% hmotnosti) hmotnost krav (kg)
HP ADV NDV 400 500 600
Výborná >18
Dobrá 16 - 18 33 - 37 43 - 48 2,5 10,0 12,5 15,0
Uspokojivá 13 - 15 38 - 41 49 - 53 2,0 8,0 10,0 12,0
Špatná 40 >53 1,5 6,0 7,5 9,0
HP=hrubý protein, ADV=acidodetergentní vláknina, NDV=neutrálně detergentní vláknina
Tab. 3: Maximální dávky koncentrátů v závislosti na produkci u dojnic
Produkce mléka (kg) Poměr produkce : příjmu jádra Celkový příjem jádra (kg)
40 a více 2,5:1 16,0
35 2,6:1 13,5
30 2,7:1 11,0
25 2,9:1 8,5
20 3:1 6,5
15 a méně 4:1 3,8
Tab. 4: Živinové složení kompletních krmných dávek (TMR)
Živina Produkce mléka (kg/ks/den) Laktace
0 až 3. týden Stání
na sucho
30 kg
40 kg
50 kg
Protein
Protein (%) 12 - 15 16 17 18 19 12
DIP (% z P) 63 61 60 55 55 -
UIP (% z P) 37 39 40 45 45 -
Energie
NEI (Mcal/kg) 1,42 –1,52 1,62 1,72 1,72 1,67 1,25
VSŽ (% ze sušiny) 63 - 67 71 75 75 73 56
Vláknina
Hrubá vláknina (%) 17 17 15 15 17 22
ADV (%) 21 21 19 19 21 27
NDV (%) 28 28 25 25 28 35
Minerální látky
Ca (%) 0,43 – 0,51 0,58 0,64 0,66 0,77 0,39
P (%) 0,28 – 0,33 0,37 0,41 0,41 0,48 0,24
K (%) 0,9 0,9 1,0 1,0 1,0 0,65
Mg (%) 0,2 0,2 0,25 0,25 0,25 0,2
S (%) 0,2 0,2 0,2 0,2 0,2 0,16
Na (%) 0,18 0,18 0,18 0,18 0,18 0,1
Cl (%) 0,25 0,25 0,25 0,25 0,25 0,2
Mn (mg) 40 40 40 40 40 40
Cu (mg) 10 10 10 10 10 10
Zn (mg) 40 40 40 40 40 40
Fe (mg) 50 50 50 50 50 50
Co (mg) 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1 0,1
I (mg) 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6 0,6
Vitamíny
Vitamín A (m.j./kg) 3200 3200 3200 3200 4000 4000
Vitamín D (m.j./kg) 1000 1000 1000 1000 1000 1200
Vitamín E (m.j./kg) 15 15 15 15 15 15
Tab. 5: Kalkulace poměru kation-anion u jednotlivých krmiv
Procento ze sušiny
Krmivo Na+ K+ Cl- S= K-A2
Vojtěškové seno
(pozdní vegetační fáze) 0,15 2,56 0,34 0,31 +431.1
Travní seno
(pozdní vegetační fáze 0,09 10,6 0,37 0,18 +232,0
Kukuřičná siláž 0,01 0,96 - 0,15 +156,4
Zrno kukuřice 0,03 0,37 0,05 0,12 +18,8
Oves 0,08 0,44 0,11 0,23 -26,95
Ječmen 0,03 0,47 0,18 0,17 -23,4
Fermentované zrno – destilát 0,10 0,18 0,08 0,46 -219,38
Sojová moučka 0,03 1,98 0,08 0,37 +266,37
Rybí moučka 0,85 0,91 0,55 0,84 -75,6
2 Kalkulováno jako miliekvivalenty z (Na+ + K+) - (Cl- + S=) kg -1 ze sušiny krmiva.
Tab. 6: Snížení počtu buněčných elementů po podání organických forem minerálních látek (%)
Prvek Snížení počtu buněčných elementů Pramen
Zn -40 Harris aj., 1995
Cu
Zn -45 Boland aj., 1996
Se -35
Cu
Zn -52 Boland aj., 1996
Se
Mn
Zn -38 Šimek a kol.
Cu
