především v souvislosti s blížícím se vstupem České republiky do Evropské unie. Evropská unie jednoznačně zdůrazňuje nezbytnost dosažení plnohodnotného souladu s právními předpisy Evropské unie pro ochranu zvířat ke dni vstupu. Za tímto přístupem EU je třeba vidět, že mimo obecných požadavků na ochranu zvířat jde především o důvěru veřejnosti v celý komplex výroby potravin, protože tato otázka může mít pro chovatele velice závažné ekonomické dopady.
Z těchto důvodů zpracoval Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě „Zásady welfare v chovech prasat“, které jsou praktickou pomůckou především pro chovatele ve šlechtitelských chovech a mohou je využívat také chovatelé v rozmnožovacích a produkčních chovech. Jejich cílem je informovat chovatele o ustanoveních k chovu prasat přijatých Stálým výborem Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely, tedy o požadavcích na péči o zdraví a pohodu prasat. Dalším účelem „Zásad“ je upozornit chovatele na požadavky na stavby a technologie, které budou uplatňovány po připojení České republiky k EU a zabránit tak tomu, aby byly nakupovány nebo budovány objekty, zařízení či technologická vybavení, která těmto požadavkům nevyhovují a nemohou být proto v EU provozovány či do provozu uváděny.
„Zásady welfare v chovech prasat“ vychází především ze zásad „Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely“, která vstoupila v platnost 10. 9. 1978 (je součástí „Rozhodnutí Rady ze dne 19. 6. 1978“ /78/923/EEC/ a česká republika ji přijala v roce 1999). Dále je to doporučení „Stálého výboru Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely“, přijaté dne 21. 11. 1986 a novelizované dne 6. 2. 1992 (Řada evropských smluv č. 87 a č. 145). Dalšími podklady jsou „Směrnice rady ze dne 19. 11. 1991“ /91/630/EEC/, „Rozhodnutí rady ze dne 14. 12. 1992“ /92/583/EEC/, „Směrnice rady ze dne 19. 11. 1991“ ve znění Směrnice Rady 95/29/EC a „Směrnice Rady ze dne 20. 7. 1998“ /98/58/EC/. „Zásady“ samozřejmě respektují rovněž v ČR platné právní normy – zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat, zákon č. 166/2000 Sb., o veterinární péči a o změmě měkterých souvisejících zákonů (veterinární zákon) a zákon č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání.
„Zásady welfare v chovu prasat“, jejichž stručný výtah uvádíme v následujícím článku, mapují aktuální situaci v chovu prasat a předpokládáme, že v souladu s vývojem vědeckých poznatků i vlivem měnícího se ekonomického prostředí dojde v budoucnu ještě k některým úpravám či upřesnění požadavků.
Obecné zásady welfare v chovech prasat
Anglický termín animal welfare bývá poněkud nepřesně překládán jako ochrana zvířat před týráním. Ve skutečnosti však pod pojmem welfare zahrnujeme celý komplex podmínek, které zajišťují spokojenou existenci zvířat, zejména pak jejich zdraví a životní pohodu.
Zásady welfare se vztahují na plemenitbu, držení, ustájení zvířat a péči o ně, zejména se pak týkají zvířat v intenzívních chovatelských systémech. V těchto systémech jsou používány metody chovu, při nichž jsou zvířata držena v takových počtech nebo hustotě nebo za takových podmínek nebo na takové produkce, že jejich zdraví a pohoda závisejí především na častém dohledu člověka.
Materiály použité pro konstrukci staveb pro prasat a zejména pak pro konstrukci stájí a zařízení, s nimiž mohou prasata přicházet do kontaktu, nesmí být pro prasata škodlivé a musí být důkladně čistitelné a dezinfikovatelné.
Do doby, než budou stanovena pravidla pro celou Evropskou unii v dané záležitosti, musí být elektrická instalace a zařízení provedeny v souladu s platnými vnitrostátními předpisy, aby se předešlo úrazu elektrickým proudem.
Tepelná izolace, topení a větrání budov musí zajistit, aby se proudění vzduchu, prašnost, teplota, relativní vlhkost a koncentrace plynů udržovaly v rozmezí, které není pro prasata škodlivé.
Veškerá automatická a mechanická zařízení nezbytná pro udržení zdraví a spokojené existence prasat musí být překontrolována nejméně jednou denně. Zjištěné závady musí být okamžitě odstraněny, není-li to možné, musí být zajištěno zdraví a pohoda prasat do doby, než bude závada odstraněna. V provozech s umělým větráním musí být pro případ selhání tohoto systému k dispozici vhodný náhradní systém zajišťující dostatečnou výměnu vzduchu k udržení zdraví a pohody zvířat a musí být instalováno poplašné zařízení signalizující selhání větracího systému, které musí být pravidelně přezkušováno.
Prasata nesmí být trvale držena ve tmě, k uspokojení jejich fyziologických a etologických potřeb musí být s přihlédnutím k rozdílným klimatickým podmínkám v průběhu roku zajištěno přirozené nebo umělé osvětlení. Jestliže je použito umělé osvětlení, musí fungovat nejméně po dobu, která odpovídá době přirozeného světla, tj. za normálních okolností minimálně od 9.00 do 17.00 hod. Navíc musí být k dispozici pevný nebo přenosný zdroj světla s dostatečnou intenzitou, aby bylo možné kdykoliv provést prohlídku prasat.
Veškerá prasata odchovávána ve skupinách v boxech musí být nejméně jednou denně prohlédnuta majitelem nebo osobou, která za zvířata odpovídá. Všechna prasata jevící příznaky onemocnění nebo poranění musí být neprodleně vhodným způsobem ošetřena. Pro izolaci nemocných nebo poraněných prasat by v případě potřeby mělo být kdykoliv k dispozici vhodné ustájení se suchou a pohodlnou podestýlkou.
Jsou-li prasata držena pohromadě, musí být provedena opatření proti vzájemnému napadání, které se vymyká normálním projevům chování. Prasata jevící trvale známky agresivity nebo prasata, která jsou obětí těchto agresivních zvířat, musí být izolovány a držena mimo skupinu.
Ustájení pro prasata má být konstruováno tak, aby každé prase mohlo:
- bez obtíží uléhat, odpočívat a vstávat,
- mít k dispozici čisté místo pro případný odpočinek,
- vidět na jiná prasata.
Při vazném ustájení nesmí postroje prasatům způsobovat poranění a musí být pravidelně kontrolovány a upravovány, aby pohodlně držely. Postroje musejí být dostatečně dlouhé, aby praseti umožňovaly pohyby uvedené v předchozím bodu.. Postroj musí být řešen tak, aby pokud možno vyloučil riziko uškrcení nebo poranění. Novostavba či úprava na vazné ustájení je Směrnicí rady ze dne 19. 11. 1991 /91/630/EEC/ s platností od 1. 1. 1996 zakázána. Používání stávajících zařízení nesmí překročit 31. Prosinec 2005 a mohou být provozována jen na základě povolení oprávněného orgánu.
Stáje, kotce, zařízení a potřeby používané pro prasata musí být řádně čištěny a dezinfikovány, aby se zabránilo přenosu infekce a usídlení patogenních organismů. Trus, moč a nespotřebované, vysypané či vylité krmivo musí být odstraňovány co nejčastěji, aby se na minimum omezil zápach a by pachem nebyli přitahováni hlodavci a mouchy.
Všechna prasata musí být krmena krmivem přizpůsobeným věku, hmotnosti a fyziologickým a etologickým potřebám, aby bylo podpořeno jejich zdraví a spokojená existence. Krmena musí být alespoň jednou denně. Jestliže jsou prasata ustájena ve skupinách a nemohou se sytit podle libosti nebo nemají k dispozici automatický krmný systém, musí mít každé prase přístup ke krmivu ve stejnou dobu jako ostatní prasata ve skupině.
Všechna prasat starší než dva týdny musí mít přístup k dostatečnému čerstvé vody nebo musí mít možnost uspokojit svou potřebu vody pitím jiných nápojů.
O prasata musí pečovat dostatečný počet pracovníků, jejichž teoretické a praktické znalosti o prasatech a používaném chovatelském systému jsou na takové úrovni, aby byli schopni rozpoznat, zda zdravotní stav prasat je dobrý či špatný, zjišťovat změny v chování a rozpozná, zda celkové prostředí je přiměřené tomu, aby bylo zachováno zdraví prasat.
Stavby a zařízení, odpovídající zásadám welfare
Při zamýšleném ustájení prasat je třeba brát v úvahu faktory vnějšího prostředí jako jsou hluk, světlo, vibrace, znečištění ovzduší a další.
Projekční řešení, stavba a údržba budov a zařízení, zejména roštové a jiné perforované podlahy a ostatní místa, v nichž jsou prasata chována, mají být taková, aby se snížilo na minimum riziko nemocí, poranění nebo požáru.
Projektová řešení, stavba a údržba budov a zařízení mají být taková, aby bez nesnází umožňovala zevrubnou kontrolu všech prasat.
Podlahy mají být řešeny tak, aby se daly snadno udržovat v suchém stavu a nebyly kluzké. Kotce, zařízení a instalace mají být řešeny a udržovány tak, aby se v uskutečnitelné míře omezil kontakt prasat s močí a výkaly a s vodou v místě pro odpočinek. Lehárna má prasatům umožňovat normálně uléhat, odpočívat a vstávat. Podlahy nesmí prasatům způsobovat útrapy nebo poranění, provedení roštových nebo jiných perforovaných podlah musí být vhodné s ohledem na velikost a hmotnost prasat a musí tvořit pevný, rovný a stabilní povrch.
Zařízení pro krmení a napájení mají být řešena, konstruována, umístěna a udržována tak, aby byla minimalizována kontaminace krmiva a vody pro prasata.
V ustajovacím zařízení má být k dispozici prostor pro separaci a ošetřování nemocných nebo poraněných prasat.
Chovatel si má vyžádat konzultace týkající se welfare ve svém chovu prasat v případech, kdy mají být stavěny nové nebo modifikované stávající budovy. Rovněž před případným uvažovaným uvedením nových zařízení do provozu, zavedením nových metod nebo organizace chovu by si chovatel měl vyžádat konzultace týkající se vlivů a působení zamýšlených změn z hlediska welfare.
Veterinární zákroky a welfare
Postupy, které jsou spojeny se ztrátou významného množství tkáně nebo změnou struktury kostí u prasat, mají být zakázány s výjimkou postupů, jejichž cílem je léčba onemocnění, poranění nebo jiné anomálie. Následující postupy nemají být prováděny všeobecně, ale jen pokud je to v zájmu zvířat:
- Uštipování zubů u selat, pokud je nezbytné k ochraně mléčné žlázy prasnice nebo selat před poraněním. Kančí kly je možné zkracovat, je-li to nutné kvůli prevenci poranění.
- Amputace ocasu, je-li to přes opatření k zabránění okusování ocásků, nezbytné k prevenci tohoto poškození.
Podle možností je třeba se vyhnout kastraci samců a provádění výkrojů nebo perforace ušních boltců, pokud to není nezbytné k trvalému označování prasat.
Postupy uvedené v předchozím odstavci mohou provádět podle veterinárního zákona pouze osoby odborně způsobilé, které jsou absolventy vysokých škol veterinárních (veterinární lékaři), anebo jsou absolventy středních škol veterinárních, popř. absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru (veterinární technici). Dále jsou to osoby, které získaly odbornou způsobilost ukončením jiného vysokoškolského nebo středoškolského studia v oboru odpovídajícímu druhu a rozsahu činnosti (například medicíny, chemie, biologie). V praxi to znamená mimo jiné, že „drobné práce“ v chovu prasat, například uštipování zubů, kupírování ocásků a kastrace selat) mohou provádět osoby, ketré e staly odborně způsobilými absolvováním například střední zemědělské školy, studijního směru „chovatel“ či „pěstitel – chovatel“ a studijních směrů obdobných.
Specifická ustanovení pro chov různých kategorií prasat v souladu s welfare
Úvodem je nezbytné zdůraznit, že je třeba respektovat směrné hodnoty prostorových požadavků zde uvedených. Při interpretaci těchto směrných hodnot pro chovy prasat všech stupňů je třeba brát v úvahu následující proměnné veličiny:
a) Klimatické podmínky se mění ve značném rozpětí v závislosti na roční době a poloze ustajovacího objektu. Na prostorové požadavky budou mít vliv extrémní hodnoty teploty a vlhkosti.
b) Prasata jsou chována ve velmi rozmanitých systémech od venkovního chovu pro trvalé ustájení v řízeném prostředí.
c) Existuje velmi mnoho konstrukčních řešení ustájení a používají se nejrůznější materiály.
d) Existuje mnoho různých konstrukcí podlah od zcela plných po celé roštové vyrobené z různých materiálů. Vliv má také používání či nepoužívání podestýlky a její druh.
e) Velikost skupin se pohybuje od jednotlivce po systémy, v nichž jsou společně ustájeny velké počty zvířat.
f) Kotce pro ustájení jednotlivých prasat se navzájem liší podle použití. Jako příklad lze uvést porovnání kotce pro kance s porodní klecí pro prasnice. Součástíé kotce pro kance může, ale nemusí být plocha pro připouštění. Pokud se týká porodních kotců, existuje mnoho řešení s mnoha různými prvky.
g) Velikost prasat je dána jejich délkou, obvodem trupu, výškou a hmotností. V praxi se velikost prasat ve šlechtitelských a rozmnožovacích chovech pohybuje ve značném rozpětí, a to jak v rámci jedné kategorie, tak mezi kategoriemi v závislosti na plemeni, pohlaví, věku, úrovni výživy, rychlosti růstu, stadiu reprodukčního cyklu, zdarvotním stavu a dalších vlivech.
Ustanovení pro různé kategorie prasat
Plemenní kanci
- Kotce pro plemenné kance mají být situovány a konstruovány tak, aby se kanec mohl otáčet, slyšet, cítit a vidět jiná prasata.
- Součástí kotce musí být čistá, suchá a pophodlná plocha pro odpočinek, jakož i plocha pro vyměšování.
- Minimální plocha kotce pro dospělého kance je 6 m2. Pokud se kotec používá i jako místo pro krytí prasnic, musí být jeho plocha větší.
- Plocha pro připouštění nemá mt roštovou podlahu a nemá být řešena a vybavena tak, aby mohla způsobit poranění kance nebo prasnice.
- Je-li kanec držen spolu s dalšími prasaty, mají se použít opatření, která zabrání nadměrnému napadání, zejména během krmení.Objeví-li se známky ostrého napadání, je třeba zvířata vzájemně oddělit.
- Důrazně se doporučuje dávat do kotce alespoň malé množství slámy nebo jiného vhodného materiálu.
Zaprahlé březí prasnice
- Místo pro ustájení prasnic jim má umožňovat přístup na oddělené plochy pro odpočinek a vyměšování. Pokud je to možné, je třeba dávat přednost skupinovému ustájení zaprahlých prasnic před ustájením individuálním. Taktéž skupinově uatájené prasničky by měly mít k dispozici plochy pro krmení, odpočinek a vyměšování přiměřené pro životní pohodu každé z nich.
- Jsou-li zaprahlé prasnice ustájeny volně a individuálně, mají být kotce dostatečně velké k tomu, aby prasnice mohly normálně uléhat, odpočívat a vstávat. Pro tento případ jako směrné rozměry kotců, zejména pro prasnice vysokobřezí, platí následující hodnoty: pro vestavěné koryto – délka 2,1 m, šířka 0,6 m, pro vystupující koryto – délka 2,3 m, šířka 0,6 m. Tyto hodnoty je třeba považovat za hodnoty minimální. Především u šlechtitelských chovů mateřských plemen, která jsou šlechtěna na velký tělesný rámec, se tyto hodnoty v praxi mohou jevit jako nedostatečné.
- Při společném ustájení prasnic je třeba uplatnit opatření, která zabrání nadměrnému vzájemnému napadání a zajistit, aby prasnice mohly nerušeně přijímat krmivo. Objeví-li se známky ostrého napadání, je třeba prasnice vzájemně oddělit.
- Doporučuje se, aby prasnice měly k dispozici alespoň malé množství slámy nebo jiného hodného materiálu.
- Při projektování stavbě a rekonstrukci ustajovacích prostor pro prasnice je třeba usilovat o vypracování a aplikaci takových chovatelských systémů, které odpovídají potřebám chování prasnic, a zejména využívat takové systémy, ve kterých nejsou prasnice příliš těsně uzavírány v individuálních kotcích a v nichž se nepoužívají nevhodné celoroštové ani jiné podlahy, které jim mohou škodit.
Prasnice v předporodním období a prasnice se selaty v době kojení
- Jsou-li prasnice v předporodním období jsou uzavřeny na malém prostoru, platí jako minimální tyto směrné minimální rozměry kotců (klecí) – délka 2,1 m, šířka 0,7 m. U této kategorie je rovněž podobně jako u zaprahlých březích prasnic třeba uvažovat uvedené hodnoty jako minimální.
- Březí prasnice a prasničky musí být v případě potřeby ošetřeny proti endoparazitům a ektoparazitům. Před umístěním do důkladně očištěného porodního kotce musí být březí prasnice rovněž důkladně očištěny.
- K dispozici musí mít pohodlnou plochu pro ležení s náležitým odtokem a v případě potřeby i s vhodnou podestýlkou.
- Pro usnadnění spontánního nebo asistovaného porodu má být za prasnicí volná plocha, doporučuje se 0,3 m volného prostoru.
- Porodní kotce, v nichž se prasnice pohybují volně, musí být vybaveny zábranami pro ochranu selat. Selata musí mít dostatečný prostor, aby mohla bez obtíží sát.
- Doporučuje se držet prasnici v jednom kotci od porodu do odstavu.
- Prasnice i selata mají mít kdykoliv přístup k vodě.
- V případě potřeby musí mít selata k dispozici zdroj tepla, který neškodí prasnici, a pohodlnou a suchou plochu pro ležení, na níž mohou odpočívat všechna současně a na níž nemá prasnice přístup. Podlaha této plochy nemá být roštová anebo má být pokrytá.
- Krácení ocásků a uštipování zubů se nesmí provádět rutinně. Tyto zákrojky jsou přípustné pouze v případech, kdy existují v chovu důkazy o tom, že v důsledku jejich neprovedení vznikají poranění struků prasnic a ušních boltců a ocasů jiných úprasat. Jestliže je třeba provést uštipování špičáků, musí se to udělat během prvních sedmi dnů po narození.
- Selata nemají být odstavována dříve než ve věku tří týdnů. Výjimku tvoř případy, kdy by neodstavení mohlo nepříznivě ovlivnit zdravotní stav nebo spokojenou existenci prasnice nebo selat.
Odstávčata, chovní běhouni zařazení do plemenitby a prasata ve výkrmu do porážky
- Skupiny prasat musí být vytvářeny co nejdříve po odstavu. Prasata by měla být chována ve stálých skupinách a přemisťování prasat by se mělo omezit na minimum.
- Provádí-li se kastrace kanečků starších čtyř měsíců, musí být provedena v anestézii, a to veterinářem nebo osobou, která je k tomu podle platné zákonné úpravy oprávněna.
- Při skupinovém chovu musí využitelná podlahová plocha pro každé prase ve skupině činit minimálně:
0,15 m2 na prase o prům. hmotnosti do 10 kg,
0,20 m2 na prase o prům. hmotnosti 10 až 20 kg
0,30 m2 na prase o prům. hmotnosti 20 až 30 kg
0,40 m2 na prase o prům. hmotnosti 30 až 50 kg
0,55 m2 na prase o prům. hmotnosti 50 až 85 kg
0,65 m2 na prase o prům. hmotnosti 85 až 110 kg
1,00 m2 na prase o prům. hmotnosti nad 110 kg.
- Prasata musí mít kdykoliv přístup k vodě.
- Doporučuje se, aby prasat měla k dispozici slámu či jiný materiál, pokud nelze dosáhnout podobného výsledku jinými vhodnými prostředky.
- Při navrhování, stavbě nebo rekonstrukci je třeba aplikovat systémy, které se vyhnou neproduktivnímu prostředí, tj. příliš omezeným či naopak předimenzovaným plochám, nevhodným typům podlah, nevhodné ventilaci. Je třeba aplikovat systémy, které odpovídají zásadám welfare, které podpoří zdraví prasat a výrazně omezí pravděpodobnost jejich zranění.
„Zásady welfare v chovech prasat“ jsou do značné míry shodné s „Řádem chovu prasat SCHP“, který byl vypracován z rozhodnutí Předsednictva Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě. Tento řád chovu byl v souladu s § 21, odst. 3. písm. G, zákona č. 246/92 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, schválen Ústřední komisí pro ochranu zvířat dne 26. 4. 2000 pod č. j. 1020/425/Ř/00
Zásady byly rovněž projednány ve Zdravotní komisi Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě.
Ing. Jiří Goby, Svaz chovatelů prasat v Čechách a na Moravě
