Akciová společnost Fitmin z Helvíkovic zrušila kompletně chov prasat a plemeno české výrazně masné tak přišlo o jeden velmi významný post. Tuto informaci přinesl Zemědělec v minulém čísle společně se stručným důvodem uvedeného radikálního kroku. Majitel firmy Fitmin Ing. Zdeněk Štěpánek pak na požádání redakce našeho týdeníku přidal bližší podrobnosti, které ho vedly k tomuto řešení situace.
„Základním impulsem ke zrušení chovatelských aktivit bylo koncepční rozhodnutí, odpověď na otázku, jakým směrem se bude společnost ubírat. Kromě toho ale musím uvést další důležité okolnosti, které jsem nemohl opominout,“ řekl Štěpánek.
Podle jeho slov je šlechtění realizované v České republice bohužel velmi nekoncepční: „Není navázáno na žádné skutečně kvalitní programy, které mají dostatečnou ekonomickou páku na vytváření poptávky po kvalitních plemenících. Existuje zde pouze marná snaha několika jedinců (případně společností s nízkým kapitálovým základem), kteří přibližně vědí, co by se mělo dělat. Zmínění chovatelé občas vyhrají nějakou malou bitvu. Celou válku ale nejsou schopni rozhodnout – jejich zbraně na to prostě nestačí.“ O kvalitní plemeníky tím pádem není velký zájem a došlo k paradoxům, že kvalitní plemeník šel za ceny plemeníků podprůměrných. „Proč? Protože jediným parametrem na trhu je cena zvířete a ne jeho užitná hodnota,“ tvrdí Štěpánek.
Těžká kritika systému
Šéf z Helvíkovic hodnotí domácí šlechtění prasat hodně kriticky: „Jedná se o klasický neprofesionální přístup, honbu za kvalitativními znaky, jakými jsou přírůstek, podíl masa a jeho libovost. Zcela se zapomíná na odolnost a obecné zdraví, tedy parametry, které se jednou musí stát součástí selekčních indexů a začít v nich hrát roli základních podmínek. Tak, jak se dnes provádí kontrola dědičnosti zdraví, to není možné popsat slušnými slovy. Bohužel těžkopádnost celého systému nedává velkou naději, že by se v tomto směru mohlo něco významného změnit. Není po tom společenská poptávka.“
Štěpánkův chov se dostal za deset let trvání hodně vysoko – jak říká sám majitel „až do absolutně špičkové užitkovosti“. Proč ale nebyl schopen vlastní reprodukce kapitálu, když produkoval v porovnání s konkurencí několikanásobek plemenných kanců ročně za výrazně nadprůměrné ceny, jakých nedosahoval žádný šlechtitelský podnik? „Nešlo by o chov ztrátový, pokud by se nepočítaly odpisy z budov a technologií. Při započítání veškerých vložených investic ale ztrátový za deset let existence byl.“
Heslo „smysluplnost“
a odvaha odejít
Zdeněk Štěpánek pokračuje: „Naše společnost dělá smysluplné věci. Smysluplnost má dva rozměry. Jedním je ekonomika. Druhým, pokud ekonomika nevychází, je obecně prospěšná a stále smysluplná práce. Vzhledem k tomu, že šlechtění není ekonomicky zajímavé, hledali jsme parametry dávající alespoň naději, že společné úsilí bude mít smysl. Honba za v podstatě nesmyslnými výsledky (byli jsme schopni je realizovat a pohybovat se díky těmto výsledkům stále na předních místech mezi chovateli) v nás ale vyvolala obavu: jak dlouho ještě budeme schopni zvyšovat užitkovost zvířat, než se celé stádo konstitučně či zdravotně zhroutí?“
Jak majitel a. s. Fitmin dodává, jsou chvíle „kdy člověk se slzou v oku musí nalézt odvahu a vystoupit ze začarovaného kruhu nesmyslnosti“. Oním začarovaným kruhem podle Štěpánka celý systém šlechtění (tak jak je nastaven a provozován) bezesproru je.
„Odcházíme ze šlechtění na vrcholu slávy. Myslím, že firma dokázala být dobrým chovatelem. Dělali jsme vše, jako vždy dosud, pořádně od základu. Na výstavě před měsícem jsme obdrželi poslední titul za šampióna plemenných kanců. Pro nás to znamená velmi důstojnou tečku za jednou aktivitou.“
