Během posledních 30 let prodělal chov mléčného skotu vývoj přímo revoluční. Jednou z položek vývoje byla i pastva.
V osmdesátých letech byla pastva ve středních a vyšších polohách velmi častá. Hlavním benefitem byla vyšší spotřeba sušiny krmiva. Za zmínku stojí upevnění zdraví končetin a nižší infekční tlak na vemeno, i když se tenkrát se počet somatických buněk vnímal v úplně jiných „dimenzích“. Pastva byla levnou alternativou krmení denně sklízené zelené píce. V té době se v létě ve většině podniků nekrmily siláže. Krmná dávka se skládala ze sena, zelené píce a koncentrátů. Mnohde seno chybělo.
Fázová výživa
Většina podniků měla dojnice ustájené ve vazných stájích. V té době se už často zaváděla fázová výživa dojnic. Zvířata byla seřazená na krmené řadě podle fáze mezidobí a podle toho se dávkovaly koncentráty. To byl v té době významný pokrok, protože bylo nemožné podat různé dávky koncentrátů podle užitkovosti, případně je vyloučit u suchostojných zvířat. Tím, že se sdružily jednotlivé fáze mezidobí do skupin na jedné krmené řadě to bylo mnohem snazší. Po vyhnání na pastvu se však zvířata často vracela na svá původní místa před seřazením a pak se k fázové výživě podniky vracely až na podzim...
Zavedení TMR
Počátkem let devadesátých nastal čas přímo revoluční. Podniky „odvazovaly“ zvířata ze řetězu a pastva se soustředila jen na určité skupiny, zpravidla vysokoprodukční. V té době ale přichází na scénu masný skot, ze kterého se vyvinul úspěšný konkurent. Největší dopad však mělo zavedení technologie TMR a celoroční krmení konzervovaných krmiv. Pastvě laktujících dojnic tím postupně „odzvonilo“...
Ing. Jiří Kadečka
spolupracovník redakce
Více najdete v Našem chovu 3/2019
