K rozhovoru, o současném vývoji a budoucnosti chovu prasat, který zorganizovala společnost Alltech CZ, se sešli dva profesoři: Des Cole a Ladislav Zeman. Jméno profesora Des Cole je našim chovatelům známé, neboť měli nedávno možnost zúčastnit se v Brně slavnostního křtu jeho knihy „Nutrition of sows and boars“ (výživa prasnic a kanců), kterou napsal společně s profesorem Wiliamem Close.
Profesor Des Cole pracoval 28 let na Nottinghamské univerzitě, poté se rozhodl vstoupit na dráhu soukromého podnikání a založil vlastní poradenskou firmu, která úspěšně existuje již 9 let. Zároveň také začal pracovat jako ředitel Nottingham University Press. Toto rozhodnutí Close odůvodňuje „Své univerzitní kontakty jsem přerušil a to mi umožnilo více cestovat po světě, věnovat se poradenství a setkávat se s lidmi z mnoha různých zemí. Jako konzultant jsem působil prakticky ve všech zemích světa.“
Otázky kladl profesor Ladislav Zeman z Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně..
Myslíte, že zemědělství v budoucnu bude moci uživit 6 miliard lidí na této planetě?
Uživit šest miliard je technicky proveditelné, bohužel se nám to zatím nedaří. Proběhla-li tzv. „zelená revoluce“, jejímž cílem bylo zvýšení celkové výroby potravin na naší planetě, měla by se nyní uskutečnit jiná forma průmyslové revoluce, která by lidem umožnila získat prostředky na to, aby si vyrobené potraviny mohli koupit. Jedním z největších problémů současnosti je podle mého názoru neexistence efektivní distribuce potravin v některých zemích, ačkoliv je v nich produkce dostatečná. Jako příilad lze uvést jih Ruska.
Jakým směrem se bude ubírat podle vašeho názoru zemědělská produkce v Evropě?
Situace v oblasti výkrmu prasat je v současnosti dobrá, ať již v ČR nebo ve Velké Británii. Pokud se ale týká Evropy jako celku, příliš dobré časy nás nečekají a brzy budeme svědky velkých změn. Dá se očekávat, že dojde k přesunu výroby ze severní části Evropy směrem na jih, do zemí s příznivějším klimatem a s velkými plochami dosud nevyužívané půdy, například do Španělska nebo Itálie. V oblasti chovu prasat jsou tyto tendence již patrné. Obecně budou výrobní podniky operovat stále častěji ve více zemích Evropy
Bude prioritní rostlinná výroba nebo živočišná výroba?
Nyní je třeba se soustředit na rostlinnou výrobu a zajistit dostatek kvalitních surovin jak pro výživu lidí, tak také zvířat. V rámci potravního řetězce zvířata lidem konkurují a zejména prasata jsou jedním z našich hlavních konkurentů v oblasti potravin rostlinného původu. Struktura zemědělské výroby se v Evropě v blízké budoucnosti příliš nezmění. Plochy ležící dnes v Evropě ladem představují velký výrobní potenciál a je jasné, že umožní vyrábět to, co chceme a potřebujeme. Problémem však zůstává rentabilita produkce. V zemích s chladnějším klimatem poklesne objem výroby vepřového masa ve prospěch chovu skotu a ovcí.
V České republice jste úspěšní ve výrobě obilovin a tím také ve výživě a krmení prasat a drůbeže. Ve Skotsku a ve Walesu naproti tomu existují oblasti, kde jsou farmáři velmi úspěšní v chovu ovcí a skotu. Proto si také myslím, že klimatické podmínky pro rostlinnou výrobu budou mít podstatný vliv na situaci ve výrobě živočišné.
Jako příklad vývoje lze uvést odvětví chovu ryb. Lososi byli dříve považováni za velmi drahé ryby, nyní jsou však levnější než tresky důsledkem produkce ryb na farmách. Nabídka již dokonce převyšuje poptávku.
Jaký vývoj v očekáváte v oblasti vyřazování antibiotických a chemických stimulátorů růstu z krmných směsí?
. Chcete-li některá antibiotika nahradit něčím, co bude mít podobné účinky, znamená to, že musíte použít jiné antibiotikum. Domnívám se, že se musíme v této souvislosti zajímat o probiotika. Jednou z dalších zajímavých oblastí je využití látek, které působí na většinu bakterií podobně jako antibiotika, těmi jsou mannanové oligosacharidy. Tyto látky se nyní používají v mnoha a mnoha zemích, např. v krmných směsích pro prasata. V Německu profesor Hermann zkoušel mannanové oligosacharidy, v jeho pokusech byly dosažené účinky velmi blízké účinkům antibiotik. Hledání náhrady krmných antibiotik musí jít ale především ruku v ruce se zootechnickými opatřeními: lepším ošetřováním, metodami chovu atd. Kromě probiotik se budeme muset začít zajímat i o další látky a to zejména z oblasti minerální výživy, o chelatované minerální proteináty, tj. sloučeniny mědi, manganu, zinku a dalších stopových prvků.
Jaký vývoj lze očekávat v oblasti ochrany životního prostředí?
Z dlouhodobého hlediska je ochrana životního prostředí velmi důležitá. Znečišťování ovzduší, kontaminace půdy, ochrana čistoty vod jsou problémy velmi závažné. Uvědomme si, že žijeme v malé zemi s velmi hustou osídlení a že lidé by měli mít možnost krajinu využívat k rekreaci a ne být omezováni intenzivní živočišnou výrobou. V některých zemích, např. v Nizozemsku byla zavedena velmi přísná environmetální legislativa. Zvláště existují obavy před negativním vlivem nadbytku dusíku na člověka, lze očekávat, že se v blízké budoucnosti budou legislativní opatření v této oblasti stále více zostřovat.
Existují obavy z nadbytku mědi?
Podíváme –li se na předpisy Evropské unie vidíme, že povolená koncentrace mědi je 175 ppm. Pro normální účely je však přípustných pouze 50 ppm, před 30 lety ale byla maximální přípustná koncentrace 250 ppm. Při poradenství v různých zemích světa se setkávám s tím, že farmáři používají měď v chovu prasat u odstávčat ve velmi vysokých dávkách, které se pohybují např. od 2 do 4 000 ppm, v některých případech po dobu 3 dny, jindy 7 dnů, 14 dnů, ale mnozí i měsíc, 3 měsíce nebo dokonce ještě delší dobu. Měď je podle mého názoru rizikový prvek, podobně jako zinek, který proniká do prostředí ve velkém množství.
Jednou z možností snížení obsahu mědi je využití organické formy tohoto prvku. Naše současné poznatky o minerální výživě jsou velmi chabé a řekl bych, že v mnoha případech nebo dokonce ve většině případů zvířata minerály překrmujeme a to jednak pro to, že jim podáváme nevhodné sloučeniny, v nichž není měď dostatečně dostupná a jednak pro to, že o skutečné potřebě tohoto stopového prvku zatím víme jen velmi málo. Podle mého názoru souvisí snížení celkové spotřeby minerálií se studiem zdrojů, z nichž tyto látky pocházejí a také se stanovením jejich skutečné potřeby. V této oblasti je prováděn rozsáhlý výzkum.
Jaký je váš názor na znečišťování životního prostředí metanem?
Podle mého názoru jde o problém týkající se přežvýkavců a v oblasti jejich chovu nejsou problémy s intenzivní výrobou tak závažné, jako je tomu u prasat. Tato látka sice znečišťuje životní prostředí, její škodlivost však není příliš velká.
Jaký vývoj očekáváte u producentů prasat, pokud se jde o výrobu pro export do “třetích zemí”?
Vždy existují obavy, že země, které produkují efektivněji, budou prasata prodávat levně. Jasné je, že v mnoha případech budou muset ve světě počty chovatelů prasat poklesnout, protože nízké světové ceny vepřového masa jsou cenami likvidačními. Dojde-li k tomu, že počty chovatelů poklesnou, může se stát, že nadvýroba nebude již tak závažná. Velkým problémem však je to, že v četných zemích je výroba vepřového masa dotována, to je nefér situace. Kromě toho v některých zemích také existují přísné předpisy, týkající se metod ustájení a chovu, pohody zvířat, a to vše pochopitelně výrobu prodražuje.
Jaký vývoj očekáváte v oblasti koncentrace prasat do větších celků? Jaká bude
optimální velikost farmy v USA a v EU?
Zmínili jste dvě země, USA a Evropu. V USA nejsou vyjímkou farmy, na kterých je chováno 20 000 nebo dokonce 40 000 prasnic, žádná omezení v tomto směru dosud neexistovala. Předpokládám však, že již v dohledné budoucnosti bude tomuto problému věnována zvýšená pozornost a že se objeví zvláštní předpisy, které budou velikost podniku a celkové stavy zvířat omezovat. V Americe zájem o vliv živočišné výroby na životní prostředí rychle poroste. V Evropě je situace zcela odlišná, například ve Velké Británii je téměř nemožné získat povolení k vybudování provozu pro 1000 dojnic. V Nizozemí je to již zcela, díky přísným regulačním opatřením, nemožné. V Evropě je rozšířen zájem o ochranu krajiny mnohem výrazněji, než jinde ve světě, proto je převládajícím hospodářským typem malá rodinná farma. V mnoha případech jsou evropská hospodářství skutečně malá, s 20 až 100 dojnicemi a nemyslím si, že by se v budoucnosti situace příliš měnila, snad jedině ve Španělsku, kde je ještě půdy relativně dostatek. Evropská péče o ochranu životního prostředí se však nezmění: v Evropě ke koncentraci nedojde.
Budou mít supermarkety přísnější kriteria na welfare zvířat nebo na bezpečnost potravin ve srovnání s kritérii udávanými EU?
Je velmi pravděpodobné, že supermarkety budou předpisy v EU silně ovlivňovat, díky své orientaci na zákazníky. Klasickým příkladem v tomto směru je Velká Británie, kde po válce britští farmáři vyráběli pouze vejce s bílou skořápkou, na trhu však začala být vyžadována hnědovaječná vejce, proto během poměrně krátké doby převládla v nabídve vejce s hnědou skořápkou. V současné době se konzumenti zajímají o metody chovu a ustájení, o pohodu zvířat, nebo o to, čím jsou zvířata krmena,. To vše znamená, že supermarkety metody výroby velmi pečlivě sledují a že se snaží určovat to, jak farmáři budou vyrábět. Supermarkety dnes mají obrovskou moc, prasata budou chována tak, jak to požadují zákazníci.
Je možné,aby existovaly v Evropě velké zemědělské podniky na výkrm prasat bez půdy?
Domnívám se, že ve většině evropských zemí s vysokou hustotou obyvatelstva to nebude možné. Zemědělci budou muset mít k dispozici pozemky, na něž bude možno prasata vyhnat. V Evropě musí existovat systémy s přirozenými metodami chovu.
Jaké produktivity práce bude ve výkrmu prasat dosahováno?
V současné době na farmách výkrmců prasat pracují 4 nebo nanejvýš 5 lidí. Využije-li se při výstavbě všech technologií, které jsou k dispozici, lze dosáhnout vysoké produktivity a jeden pracovník bude schopen zastat téměř všechny práce. Přesto však jsou mnohé úkony, k nimž je zapotřebí dvou lidí. V souvislosti s vysokou výkonností nelze opomenout jednu velmi důležitou věc: kontrolu a soustavnou péči o zvířata. Dnes existují stáje pro 10 000 prasat, kde na obsluhu a ošetřování zvířat stačí skutečně jen několik málo lidí. V těchto podmínkách je ale pravidelná kontrola, trvalý dohled nad zvířaty naprostou nezbytností. Zvířata je třeba denně vidět, v tomto směru byla podle mého názoru učiněna chyba a vydali jsme se nesprávným směrem. Připustili jsme totiž, aby z nově budovaných systémů byl management vyloučen. Častá vizuální kontrola zvířat je velmi dobrá a užitečná.
Bude možné v budoucnu chovat prasata, speciálně prasnice v individuálních boxech?
Je velmi pravděpodobné, že od individuálního ustájení se přejde k ustájení skupinovému. Pokud se týká kojících prasnic, v Evropě tradičně nejsou selata odstavována dříve než v 21 dnech, délka laktace je v průměru 3 až 4 týdny. V USA však tato omezení neexistují a selata jsou odstavována mnohem dříve. Nejdůležitější otázkou je celkový prostor, který mají prasnice k dispozici, je kritizováno, že zvířata obecně nemají dostatek volnosti a ochránci práv zvířat se zajímají především o jejich pohodu (welfare), o to, aby se ustajovací podmínky prasnic co nejvíce přibližovaly přirozenému způsobu života. Obdobně lze očekávat tlak na používání slámy k podestýlání.
Byl jste v České republice již mnohokrát a znáte problémy našeho zemědělství. Jaká
zlepšení a směry doporučujete?
V České republice je hlavní zájem soustředěn na zvyšování efektivity výroby, přesto je důležité sledovat i vývoj v jiných zemích a všímat si všech tlaků, které jsou na farmáře vyvíjeny s ohledem na regulační opatření, různé předpisy, nařízení apod., tj. v souvislosti s pohodou zvířat, spotřebitelských preferencí a znečiš´tování životního prostředí Je nutné vývoj pečlivě sledovat a snažit se být vždy trochu v předstihu. Jako příklad lze uvést obchodní řetězec Tesco a pronikání tohoto řetězce do České republiky. Jak dlouho působí ve vaší zemi? 10 let? Já myslím, že méně. Počty supermarketů se ale prudce zvyšují a u vás jich již bude brzy tolik, jako je dnes ve Velké Británii. A právě supermarkety svými nároky chovatele prasat silně ovlivňují, proto snahy o zvyšování efektivity práce ztrácejí do určité míry smysl hlavně proto, že supermarkety požadují po výrobcích mnohdy pravý opak. Jaká je situace v Nizozemí nebo Británii? Všechny supermarkety si navzájem konkurují a pečlivě sledují požadavky svých zákazníků. Dnes existují velmi zřetelné nároky na zdravotní nezávadnost potravin a racionální výživu. Ochrana zdraví je prioritou. Supermarkety požadují „zdravé“ potraviny. Během uplynulých 40 let se situace v oblasti stravování změnil a lidé již do restaurací nechodili proto, aby ukojili svůj hlad, ale spíše za zábavou. Nyní se opět postoj lidí ke stravování zásadně mění, chtějí se stravovat nejen v příjemném prostředí, ale také zdravě. V této souvislosti uvedu zajímavý zážitek z Korey. V této zemi byly publikovány články o tom, že selen může být účinným prostředkem při prevenci rakoviny, toho využily korejské supermarkety a začaly svým zákazníkům nabízet „selenové“ vepřové, maso se zvýšeným obsahem tohoto prvku. Jatečná prasata byla na základě požadavků supermarketů přikrmována přípravkem SEL-PLEX, který obsahuje aminokyselinu Se-methionin. Výrobek se setkal s velkým zájmem veřejnosti..
Jaký je váš názor na krmiva vyrobená z geneticky manipulovaných surovin?
V Británii lidé i supermarkety odmítají GMO obilí. Supermarkety nechtějí GMO potraviny a dokonce existují i lidé, kteří odmítají i potraviny, které byla vypěstovány ve vzdálenosti do 8 km od pozemků s GMO plodinami. Rozhodují postoje a požadavky zákazníků, proto například společnost Alltech vybudovala v Mexiku továrnu, ve které je vyráběna fytáza z geneticky nemanipulovaných rostlin
Chci zdůraznit skutečnost, že lidé mají právo jíst to, co chtějí. Mluvíme-li o genovém inženýrství, musíme si uvědomit, že k většině dnešních vymožeností jsme se dostali právě touto cestou. Současný vývoj však je příliš rychlý, překotný a lidé ztrácejí jistotu. Nevědí co je dobré a co ne.
Jste jedním z nejznámějších autorů a vydavatelů článků a knih o výživě zvířat. Jaké nové publikace chystáte?
Vydávám měsíčník Animal Talk, který je tištěn v různých jazycích. Právě jsme vydali s W. Closem 375stránkovou knihu Výživa prasnic a kanců, kterou jsme měli čest v České republice nedávno pokřtít.
