Paul Polman, bývalý generální ředitel společnosti Unilever, se připojil ke konferenci Alltech ONE, aby nabídl zasvěcený pohled na to, jak mohou společnosti profitovat z řešení světových problémů, nikoli je vytvářet.
Na vrcholu finanční krize v letech 2008–2009 společnost Unilever přizvala Paula Polmana jako generálního ředitele, aby přivedl podnik zpět k úspěchu. Za 10 let ve společnosti vedl Polman ke zdvojnásobení příjmů společnosti Unilever a zároveň ke snížení dopadu společnosti na životní prostředí na polovinu. Financial Times ho popsaly jako „vynikajícího generálního ředitele poslední dekády“.
Dnes pracuje na urychlení akce podniků za účelem dosažení globálních cílů OSN, které pomáhal rozvíjet. Polman je nedávno spoluautorem knihy s názvem „Net Positive: Jak odvážné společnosti prosperují tím, že dávají více, než berou“. Virtuálně se připojil ke konferenci Alltech ONE, aby se podělil o to, jak se organizace mohou transformovat, aby dosáhly velkých cílů tím, že budou sloužit světu.
„Skutečně jde o vytvoření obchodního modelu, kde můžete ukázat, že profitujete z řešení světových problémů, nikoli z jejich vytváření,“ radí Polman. „A když dokážete upřímně odpovědět na otázku: Je na tom svět lépe, protože je v něm vaše firma?“
Svět potřebuje byznys, aby rostl
„Během finanční krize mi bylo zcela jasné, že jsme promeškali příležitost zabývat se dvěma nejpalčivějšími problémy, na které nás věda upozorňuje: klimatickou změnou a nerovností,“ řekl Polman. Vidí nárůst rozdílů mezi lidmi, přírodní katastrofy a nemoci jako cenu našich neúspěchů.
Polman dále vysvětlil, že pokud dáme stáří planety 4,6 miliardy let na stupnici 46 let:
- Lidské bytosti jsou tu jen čtyři hodiny.
- Průmyslová revoluce začala teprve před minutou.
- Za tu jednu minutu jsme vykáceli 50 % světového lesa.
„Na konečné planetě nemůžete mít nekonečný růst," řekl Polman. „Cokoli, co nemůžete dělat navždy, je z definice neudržitelné."
Net positive
Pro mnoho společností se závazky společenské odpovědnosti firem (CSR) týkají menšího množství plastů v oceánech, méně uhlíkových emisí a menšího odlesňování. Ale ve světě, který tolik překročil své hranice, Polman tvrdil, že „méně špatné“ je stále špatné. „Takže jediný způsob myšlení je skutečně myslet reparativně, regeneračně," pokračoval. A to je to, co nazýváme 'net positive'."*