Oblast šlechtění prasat se ještě donedávna výrazně zaměřovala na zvyšování růstové schopnosti a podílu libového masa za současného snížení obsahu tuku v jatečném těle. Silná selekce tímto směrem měla pozitivní vliv na kvalitu jatečných prasat, současně se však negativně dotkla prasniček a prasnic používaných k plemenitbě. Velikost tukových rezerv a složení těla vůbec je totiž v úzkém vztahu k reprodukčním funkcím a genetický posun se odráží v současné neuspokojivé situaci v chovu prasnic v podobě nízkého počtu odchovaných selat, nízké odstavové hmotnosti, značné variabilitě odstavovaných selat apod. Pro odstranění těchto problémů a současné maximální využití genetického potenciálu je třeba věnovat velkou pozornost výživě prasnic, která je jedním z nejdůležitějších faktorů vnějšího prostředí.
Příjem živin kojícími prasnicemi působí na celkovou užitkovost stáda ovlivňováním produkce mléka a reprodukční užitkovosti po odstavu. Neadekvátní příjem živin má za následek sníženou hmotnost vrhů v důsledku klesající produkce mléka, což dále ovlivňuje užitkovost prasat od odstavu do porážky. Vlivy neadekvátní výživy na další reprodukční užitkovost představují prodloužený interval odstav – estrus, problematické zabřezávání a menší početnost dalšího vrhu. Proto je optimální příjem živin v laktaci jedním z klíčových faktorů zvyšování užitkovosti a rentability.
Cílem výživy kojících prasnic je zabezpečit záchovnou potřebu včetně termoregulace, dosáhnout optimálního množství a kvality mléka, dále dosáhnout toho, aby prasnice tvořila mléko především z přijatých živin krmné dávky a co nejméně používala vlastních tělesných rezerv a samozřejmě také toho, aby prasnice úspěšně zabřezla. Jednou z nejdůležitějších složek výživy prasnic jsou vedle energie aminokyseliny a dusíkaté látky. Prase nemá specifickou potřebu dusíkatých látek nebo bílkovin, nýbrž aminokyselin. V potřebě živin pro jednotlivé kategorie se proto uvádí několik nejdůležitějších esenciálních (nepostradatelných) aminokyselin v g na 1 kg krmné směsi, v případě lyzinu také v g na 1 MJ metabolizovatelné energie. Kromě toho je nutný přívod dalšího množství dusíku formou postradatelných aminokyselin, které se mohou v těle vzájemně zastupovat. Protože však dosažení požadovaného obsahu aminokyselin je svázáno i s dosažením určité hladiny dusíkatých látek, uvádí se v doporučeních potřeby živin i tento ukazatel. Doporučení jsou založena na předpokladu, že zdroji aminokyselin jsou pouze přirozená krmiva. Při použití doplňků průmyslově vyráběných aminokyselin může být požadovaných hodnot potřeby aminokyselin dosaženo při výrazně nižší hladině dusíkatých látek, což je žádoucí v souvislosti se snahou snížit zbytkový dusík v exkrementech a tím i zatížení životního prostředí. Potřeba aminokyselin a dusíkatých látek byla pro kojící prasnice odvozena faktorovou metodou a zahrnuje:
záchovnou potřebu aminokyselin a proteinu na udržení potenciální užitkovosti
potřebu na tvorbu mléka se zřetelem k ekvivalentní vazbě mezi proteinem krmiva a organismu prasnice při mobilizaci tělesných rezerv
potřebu aminokyselin a proteinu na jeho retenci v těle prasnice
Prasnice potřebují k zachování všech funkcí asi 10 esenciálních aminokyselin, z nichž první limitující je v našich podmínkách většinou lyzin, který se účastní nejdůležitějších procesů v organismu. Je součástí bílkovin jádra, má velký význam pro růst svalové hmoty, tvorbu kostní tkáně, hemoglobinu a je nezbytný pro produkci mléka i pohlavní cyklus. Odhady potřeby lyzinu pro laktující prasnice se v literatuře pohybují od 19 do 60 g/den. Toto široké rozpětí je možné vysvětlit rozdíly v mléčné produkci. Podle některých doporučení mohou požadavky na lyzin u vysoce produktivních laktujících prasnic přesahovat 60 g/den celkového lyzinu nebo 55 g/den ileálně stravitelného lyzinu. Při stanovování potřeby lyzinu je třeba zohlednit velikost mléčné produkce, přičemž lyzin tvoří přibližně 7,6 % z celkového mléčného proteinu, dále efektivnost využití, stravitelnost a také velikost hmotnostní ztráty prasnice v souvislosti s lyzinem získaným mobilizací tělesných rezerv. Uvádí se, že tyto rezervy obsahují asi 85 % dosažitelného proteinu, který může být dále využit, z čehož asi 7 % představuje lyzin.
Potřeba lyzinu byla odvozena ze záchovné potřeby a z jeho obsahu v produktech. Ke stanovení potřeby ostatních aminokyselin bylo využito koncepce tzv. „ideálního proteinu“, kde se hladina těchto aminokyselin odvíjí od potřeby lyzinu a je dána vzájemným poměrem k lyzinu. O složení ideálního proteinu pro prasnice je k dispozici podstatně méně informací než je tomu u rostoucích prasat. Pro odhad jeho složení u laktujících prasnic se využívá např. složení mléčného proteinu, který představuje velkou část proteinu produkovaného v době laktace. Tento přístup není dokonalý, ale představuje určitý pokrok v pochopení aminokyselinové výživy prasnic.
Tab. 2 Rovnováha esenciálních aminokyselin v ideálním proteinu pro laktující prasnice
Mezi nejdůležitější esenciální aminokyseliny u laktujících prasnic patří kromě lyzinu treonin, který je důležitý pro využití ostatních aminokyselin z krmné dávky. Treonin je jedním z důležitých elementů bílkovin a je ve velkém množství zastoupen v mlezivu a v mléčných imunoproteinech, k čemuž je třeba přihlédnout při krmení březích a kojících prasnic. Další důležitou aminokyselinou je metionin, který hraje důležitou roli v metabolismu a využití tuků, má vliv na rychlost růstu a brání rozpadu bílkovin v organismu.Významnou vlastností je také jeho detoxikační účinek. Poněkud nejasné je doporučení potřeby u valinu. Podle posledních výzkumů zvyšuje jeho přídavek ve směsi pro laktující prasnice odstavovou hmotnost selat a potřeba u vysoce produktivních prasnic by mohla přesáhnout i 100 % potřeby lyzinu. Mechanismus tohoto účinku však není dosud plně objasněn.Většina esenciálních aminokyselin u laktujících prasnic má vliv na reprodukční výkonnost a růst selat.
Nutriční potřeba aminokyselin pro laktující prasnice vychází z potřeby na záchovu a na mléčnou produkci. Pokud jde o záchovnou potřebu, je většinou odhadována z údajů pro rostoucí prasata. Udává se v mg na kg W0,75 a v případě lyzinu se pohybuje na úrovni 36 mg/kg W0,75/den.
Efektivita využití absorbovaných esenciálních aminokyselin na záchovu je podle literatury 100 %, zatímco na mléčnou produkci 80 %, což má dále vliv na stanovení celkové potřeby. Rozhodující vliv na celkové požadované množství proteinu a aminokyselin má u laktujících prasnic produkce mléka. Potřeba jednotlivých aminokyselin v laktaci úzce koreluje se složením mléka , které je uvedeno v následující tabulce.
Ačkoliv se složení mléka během jednotlivých fází laktačního období mění, uvádí se, že mléko prasnic obsahuje přibližně 5,6 % proteinu, z čehož lyzin tvoří asi 7,6 %. Úroveň mléčné produkce se mění podle genotypu, velikosti vrhu, stadia laktace apod. Proto by směsi pro prasnice v laktaci měly být sestavovány na specifickou úroveň mléčné produkce, v ideálním případě individuálně pro jednotlivá zvířata. Pro maximální využití živin na mléčnou produkci je třeba zohlednit utilizaci proteinu a stravitelnost jednotlivých aminokyselin, důležitá je také rovnováha živin ve směsi a v neposlední řadě i kvalita složek krmiva.
Ing. Jaroslava Bojčuková
VÚŽV Praha – Uhříněves
pracoviště Kostelec nad Orlicí
foto archiv
