Snaha přispět k záchraně ohrožených druhů pomocí nejmodernějších biotechnologií přinesla první skutečný úspěch. Mezinárodní tým vědců naklonoval na Sardinii muflona.
Muflon je dnes rozšířen po evropském kontinentě a střetnout se s ní můžeme i v našich lesích. Jeho domovinou jsou ale středomořské ostrovy, především Sardinie, Korsika a Kypr. Tam je původní divoká populace muflonů úzkostlivě hájena.
Vědci z university s sardinském Sassari mají bohaté zkušenosti s reprodukčními technologiemi u ovcí a ty využívají i pro záchranu sardinské mufloní populace. Po úspěšném zvládnutí techniky oplození in vitro a narození prvních muflonů „ze zkumavky“ přišla ke slovu i technika klonování.
Vše začalo ve chvíli, kdy byly na pastvině sardinské mufloní rezervace nalezena těla dvou uhynulých muflonek. Vědcům se podařilo odebrat z vaječníků mrtvých zvířat granulozní buňky, které lze využít ke klonování. Buňky byly zamraženy, uskladněny v tekutém dusíku a vědci tak získali čas potřebný k přípravě na „zmrtvýchvstání“ muflonů.
Vajíčka domácích ovcí byla zbavena vlastní (tedy ovčí) dědičné informace a místo ní byla „podstrčeny“ mufloní buňky. Vzniklo embryo, které vědci kultivovali v laboratorních podmínkách. Nejlepší zárodky byly přeneseny dvěma domácím ovcím. Jedna z nich zabřezla a porodila zdravé, plně životaschopné mládě. Byla tu tedy použita technika tzv. mezidruhového klonování, při němž jsou využita vajíčka a náhradní matka odlišného živočišného druhu (v tomto případě ovce). Oba živočišné druhy - muflon a ovce - jsou si ale natolik blízké, že to zřejmě nepředstavuje nepřekonatelnou překážku.
Výsledky pokusu zveřejněné prestižním vědeckým časopisem Nature Biotechnology, jsou prvním případem narození životaschopného klonovaného mláděte volně žijícího, vyhubením ohroženého živočišného druhu. Počátkem roku 2001 se sice ve Spojených státech narodil klonovaný divoký tur gaur, ale toto mládě trpělo poruchami dechu a po dvou dnech uhynulo. Malému klonovanému muflonovi ze Sassari je už půl roku a těší se dobrému zdraví.
Pro nás je jistě zajímav, že členem mezinárodního vědeckého týmu, který dosáhl tohoto přelomového úspěchu, je Ing. Josef Fulka, Jr., DrSc. z Výzkumného ústavu živočišné výroby v Praze-Uhříněvsi. Ten spolupracuje s italským týmem ze Sassari už řadu let. Dalšími zahraničními členy italského týmu vedeného Pasqualinem Loiem byl Michael Clinton ze skotského Roslin Institute a Grazyna Ptak ze Zemědělské university v Krakově.
