Pro sdělovací prostředky se „nemoc šílených krav“ čili bovinní spongiformní encefalopatie (BSE) stala celkem nezajímavou ve srovnání s dramatickým průběhem slintavky a kulhavky ve Velké Británii a v očekávání, nakolik se tato metla moderního chovu hospodářských zvířat rozšíří na evropský kontinent. Vědci nejsou ve svých zájmech zdaleka tak přelétaví jako novináři a BSE pro ně neztrácí na důležitosti.
Konzumací nervové tkáně ze zvířat nakažených BSE se mohou lidé za určitých podmínek nakazit smrtelnou novou variantou Creutzfeldt-Jacobovy choroby (označované obvykle zkratkou vCJD).
Na silnicích sice umírá při autonehodách mnohonásobně více lidí, než kolik si jich vyžádá Creutzfeldt-Jakobova choroba. Lidé se ale bojí hovězího a BSE mnohem více než jízdy nedovolenou rychlostí nebo riskantního předjíždění. Přesto není možné nad BSE a riziky vzniku Creutzfeldt-Jakobovy choroby jen tak mávnout rukou. O původu choroby existuje hned několik teorií. Nyní k nim přibyla další. Novozélandští biologové došli k závěru, že se BSE dostala do Britské ostrovy dovozem antilop z Afriky.
BSE a ovce
Původcem BSE stejně jako dalších tzv. spongiformních encefalopatií jsou priony. Tyto neživé bílkovinné částice vznikají z normální „zdravé“ bílkoviny změnou jejího prostorového uspořádání. Prion je jen „jinak zabalená zdravá bílkovina“. Jak se ale priony dostaly do těla britského skotu? Poprvé začaly ničit priony mozek krav ve Velké Británii až koncem sedmdesátých let. Kde byly do té doby? Neexistovaly? Někde se skrývaly?
Mezi teoriemi o vzniku BSE stále ještě dominuje názor, že se skot nakazil priony od ovcí. Prionové onemocnění ovcí zvané skrapie (česky také klusavka) je známo z Británie více než dvě staletí. Z těl ovcí uhynulých na skrapii se dostaly priony do těla skotu krmeného masokostní moučkou. Počátkem sedmdesátých let byla v důsledku energetické krize Británii z úsporných důvodů snížena teplota při výrobě masokostní moučky. Ovčí priony mírnějším teplotám odolaly a dostaly šanci uchytit se u skotu.
BSE a mutace
Druhá teorie předpokládá, že se u britského skotu objevila náhodná změna (mutace) v genu, podle kterého je v těle skotu vyráběna „zdravá“ prionová bílkovina. Díky mutaci se změnilo i aminokyselinové složení „zdravé“ bílkoviny. Ta se stala „mačkavou“ - snadno ztrácela svůj původní tvar a tíhla k zaujímání tvaru „nemocné“ molekuly. Tím se stal britský skot náchylným ke vzniku prionů. Když pak dostal v masokostní moučce ještě ovčí priony, byl výsledek nabíledni.
BSE a organofosfáty
Zapomínat nesmíme ani na laické teorie o vzniku BSE. Například někteří britští farmáři tvrdí, že choroba je důsledkem používání insekticidů na bázi organofosfátů. Tyto látky byly užívány v sedmdesátých letech proti střečkovitosti skotu. Zatím se ale nepotvrdilo, že by měly jakýkoli vztah k BSE. Zastánci této teorie argumentovali kromě jiného skutečností, že v malé britské vísce Queniborough (hrabství Lecestershire) byl zaznamenán nezvykle vysoký počet úmrtí na vCJD. V Británii zatím zemřelo na nákazu vCJD 90 lidí. Pět z nich pocházelo z vísky Queniborough. Podle zastánců teorie o podílu organofoafátů na vzniku BSE a vCJD za to může továrna na pesticidy vzdálení několik kilometrů od vesnice.
Priony a řezníci
Pro vyšetření „záhady vísky Queniborough“ byla sestavena zvláštní vyšetřovací komise. Ta pak na sklonku března 2001 oznámila, že odhalila příčinu pěti úmrtí na vCJD. Queniborough jsou prováděny domácí porážky skotu tradičním způsobem. Při něm je rozříznuta lebka a s ní i mozek. Mozková tkáň se přitom rozstříkne kolem a ulpí na jatečném trupu. Právě mozková tkáň zvířat nemocných BSE je doslova nabita priony. Priony skotu se tak mohly dostat s hovězím masem i k lidem a nakazit je. Dále mohl k šíření prionů přispět zvyk, podle kterého na malých jatkách vrážejí do mozku kovovou tyčku, aby poražené zvíře ještě reflexivně nekopalo a neohrožovalo řezníky při práci. To opět umožňovalo potřísnění masa mozkovou tkání. Navíc bývaly těchto jatkách jatečné trupy očištěny jen otřením čistou utěrkou a nebyly opláchnuty proudem vody, což snížilo naději, že bude infikovaná mozková tkáň z masa odstraněna.
Je zapotřebí zdůraznit, že v osmdesátých letech nebyl tento tradiční způsob porážky v rozporu s platnými britskými veterinárními nebo hygienickými předpisy. Z místních řezníků jej uplatňovala asi pětina, velké jatky a dodavatelé supermarketů poráželi skot jiným, bezpečnějším způsobem. Pět obyvatel Queniboroughu tedy neměla na svědomí továrna na pesticidy, ale nic netušící řezníci provozující řemeslo podle tradic zděděných po otcích a dědech. Stejně tak se zřejmě neonemocněl z pesticidů nemocí BSE ani skot.
Priony a antilopy
Novozélandský tým vědců vedených profesorem Rogerem Morrisem z Massey University podrobil šíření BSE v Británii analýze pomocí nejnovějších počítačových modelů. Pokaždé jim vycházela jako nejpravděpodobnější zdroj prionů divoká zvířata a nikoli ovce nakažené skrapií. Když se Morris zaměřil na vytypování konkrétního druhu divokých zvířat, vyšly mu jako ideální kandidáti antilopy, které byly v sedmdesátých letech dovezeny do Anglie z Afriky. Zvířata byla chována v safari. Nikdo tehdy netušil, že si s sebou přivezla ze své africké domoviny prionovou chorobu, která jim „rozežírala“ nervovou soustavu.
Když antilopy uhynuly, nikdo nic zlého netušil. Každý se domníval, že cizokrajná zvířata nenašla ve studeném a vlhkém britském klimatu ty nejlepší podmínky a podlehla jim. Novozélanďané tvrdí, že přinejmenším části těl uhynulých antilop se musely dostat do krmiv pro skot. Snad byly zpracována na masokostní moučku, snad se tam dostaly jinou, zatím neznámou cestou.
Pokud má Morris pravdu, zapůsobilo těch pár antilop jako jiskra ve skladišti střelného prachu. Do dnešních dní byla BSE potvrzena u více než 170 000 kusů britského skotu a počet zvířat, která byla v boji s chorobou preventivně poražena, i když se u nich choroba nijak neprojevila, byl mnohonásobně vyšší.
Jaroslav Petr
VÚŽV Praha - Uhříněves
