Respirace patří společně s činností kardiovaskulárního a centrálního nervového systému mezi vitální funkce organismu, jejichž zástava, a to i na relativně krátkou dobu, znamená vážné ohrožení života, případně smrt. Ostatní funkce odvozují svou úroveň od těchto vitálních funkcí. Respirace ptáků se vyznačuje řadou zvláštností. To platí samozřejmě i pro kura domácího (Gallus gallus f. domestica).
V tomto sdělení chceme tyto zvláštnosti připomenout, příp. je rozšířit o poznatky týkající se stavby a funkce dýchací soustavy u tohoto hospodářsky velmi důležitého druhu zvířat.
Anatomie dýchací soustavy
Dutina nosní je krátká a obsahuje tři nosní skořepy, které neosifikují. Chybí hrtanová příklopka (epiglottis). Z vedlejších nosních dutin je vyvinuta jediná, a to podočnicová. Průdušnice (trachea) má zcela uzavřené (úplné) chrupavčité prstence a dělí se na dvě primární průdušky (bronchi). Do jedné plíce vstupuje jedna průduška a v ní pokračuje jako mezobronchus ústící do kaudálních vzdušných vaků. V plicích z průdušek vystupují sekundární bronchy, označované jako dorzo- a ventrobronchy. Ty jsou pak vzájemně propojené terciárními bronchy – parabronchy (obr. 1). Tvarem parabronchy připomínají píšťaly varhan, a proto se také označují jako plicní píšťaly. Hlavní dýchací sval u savců, tj. bránice, u ptáků chybí (Černý 2005. Plíce jsou poměrně malé, kompaktní a jsou pevně vklíněné mezi žebra. Jsou spojené s tělní stěnou, což neumožňuje změnu jejich objemu během dýchání.
Vzdušné vaky a jejich funkce
Pro ventilaci plic (výměnu dechových objemů) jsou velice důležité měchovité rozšířeniny plic – vzdušné vaky (sacci pneumatici). Podle jejich lokalizace v tělní dutině se dělí na přední (kraniální), kam patří párové vaky krční, nepárový vak meziklíčkový a přední vaky hrudní. K zadním (kaudálním) vzdušným vakům se řadí vaky břišní a zadní vaky hrudní. U kura je tedy 9 vzdušných vaků. Celkový objem respirační soustavy, přepočtený na jednotku hmotnosti, je díky vzdušným vakům ptáků 3´ větší, než je tomu u savců.
Vzdušné vaky se naplňují během nádechu a vyprazdňují během výdechu. Na samotné výměně dýchacích plynů se však nepodílejí, neboť nemají respirační epitel. Kraniální vzdušné vaky slouží ke kumulaci části vdechnutého vzduchu, která již prošla respiračním epitelem plic a je "odkysličená". Kaudální vaky, a to především břišní, shromažďují vzduch, který respiračním epitelem plic ještě neprošel a představuje tak "rezervoár" kyslíku.
Význam vzdušných vaků se tím nevyčerpává. Je dobře známo, že vaky pronikají do dlouhých kostí. Ty jsou tak pneumatizovány a odlehčovány. Pronikají i mezi svaly a snižují při pohybu jejich tření. Uplatňují se také v termoregulaci. Odpařováním vody z jejich velkého povrchu jsou ochlazovány vnitřní orgány, což má mimořádný význam např. při letu. Předpokládá se, že tutéž funkci hrají i v případě udržování nižší teploty varlat nutné pro spermiogenezi.
Doc. Ing. Václav Kotrbáček, CSc.
MVDr. Ivana Váňová, Ph.D.
Prof. MVDr. Jaroslav Doubek, CSc.
Ústav fyziologie, Fakulta veterinárního lékařství, VFU Brno
Kontakt: doubekj@vfu.cz
Celý článek najdete v Našem chovu 11/2019.
