V tisku se letos objevily již dvě zprávy o náhodném záchytu trichinelózy u divokých prasat. První případ z května byl veterinární správou potvrzen v okrese Frýdek-Místek, v červenci pak další na Znojemsku. I když jsou v posledních letech 1998 až 1999 z několika evropských zemí (Francie, Itálie, Německo, Slovensko) hlášeny skupinové epidemie této zoonotické tkáňové biohelmintózy, je aktuální riziko trichinelózy humánní v podmínkách českých zemí stále nízké.
Pravděpodobně největší epidemie u našich východních sousedů proběhla v roce 1998 (Valaská u Banské Bystrice), kdy trichinelózou onemocnělo 336 lidí. Zdrojem nákazy bylo pozitivní maso ze čtyř k tomuto účelu krmených psů, přidávané do vepřových klobás 1:1. Nejmladší pacient této epidemie byl tříletý, nejstarší měl 65 let, jinak onemocněli převážně muži v aktivním věku, dodržující místní tradici způsobu výroby a kolektivní konzumace psích klobás v tamějším regionu. V České republice tedy je a bude v současné době výskyt humánní trichinelózy spíše výjimečný.
K nákaze hostitele dochází pozřením syrového nebo nedostatečně tepelně upraveného masa, které obsahuje živé, invazivní larvy parazita. Larvy se ve střevě nového hostitele uvolňují, rostou a již za 1-1,5 dne dosahují pohlavní zralosti. Dospělí červi obou pohlaví (samec cca 1,5 mm, samice 2,5-4 mm) jsou přitahováni pomocí velmi účinných chemických látek, takže k úspěšné kopulaci může dojít i při velmi slabé nákaze jedinou larvou každého pohlaví. Po kopulaci dochází u samice k produkci vajíček (kolem 1500, ale také až 15000), ze kterých se ještě v děloze líhnou larvy. Největší počet larev produkují samičky druhý týden až třetí měsíc po infekci, potom hynou a opouštějí střevo hostitele. Larvy (1 mm) pronikají střevní sliznicí a cévami migrují do nejrůznějších svalů, především příčně pruhovaných, které jsou intenzivně zásobovány krví s přednostním přísunem kyslíku (mezižeberní svalstvo, bránice, svaly prsní, žvýkací, čelistní, hrtanu, jazyka a oční). V periferní krvi se larvy objevují za týden po nákaze. V jiných orgánech (kromě rozpadu svalových buněk) pak vyvolávají produkty jejich metabolismu zánětlivou reakci (srdce-myokarditida, mozek-meningoencefalitida, plíce-bronchopneumonie). Po dvou až šesti týdnech se larvy v tkáni opouzdřují v cystách typické „citrónkovité“ morfologie a jsou viditelné pouhým okem jako bělavá zrnéčka. K odumírání larev a jejich kalcifikaci dochází už po 5 (většinou po 6 až 18) měsících. Řada larev však zůstává životaschopná i několik let či desetiletí.
Přenašeči trichinelózy
Trichinelózou se mohou nakazit prakticky všichni savci i ptáci. Vzhledem ke kontaktu s člověkem jsou z divoce žijících a domácích zvířat nejrizikovější z masožravých hlavně liška, pes, medvěd, ze všežravých potkan, prase divoké a domácí a dokonce z býložravých i kůň, samozřejmě pokud člověk konzumuje jejich tepelně nedostatečně upravené maso.
Parazit nemá volně žijící stádia a je přenášen na dalšího hostitele přímo, takže definitivní hostitel, je vlastně mezihostitelem pro dalšího definitivního hostitele. Tím jsou tito hlísti méně závislí na podmínkách vnějšího prostředí než většina ostatních parazitů, což vysvětluje jejich neomezené geografické rozšíření a adaptaci na všechny světové kontinenty.
Inkubační doba onemocnění se pohybuje od 5 do 25 dnů a stupeň klinických projevů a patologie trichinelózy závisí jednak na biologických vlastnostech jednotlivých druhů trichinel, jednak na počtu požitých larev a imunitě hostitele.
Z prevence je nejdůležitější vyvarovat se konzumaci nedostatečně tepelně upraveného masa, domácích klobás a dalších syrových nebo polosyrových masných specialit všeho druhu zejména z podezřelých zabíjaček či upytlačené zvěře. Důležitým epidemiologickým a epizootologickým opatřením je povinná trichineloskopie masa na jatkách, provádění důsledné deratizace v objektech živočišné výroby i v domácnostech, nepřikrmování domácích zvířat masem drobných šelem a hlodavců a další postupy běžné v hygienické službě.
Vyšetření je povinné
Vyšetřování domácích a divokých zvířat na trichinelózu je všeobecně nařízeno ve všech členských státech Evropské unie (EU) i pro "třetí země" exportující maso a masné produkty do EU, a to příslušnými vyšetřovacími metodami formulovanými předpisem Council Directive 77/96/EEC. EU upozorňuje zejména na riziko dovozu koní a kontaminovaného koňského masa z Polska, Rumunska, zemí bývalého Sovětského svazu a zemí bývalé Jugoslávie a také na praktiky trojúhelníkového obchodu, při kterém exportovaná zvířata nemusí být chována v zemi původu deklarovaného v dokumentech, takže není možno vyloučit, že infikovaní koně pocházejí z endemických oblastí trichinelózy. Také v naší republice veterinární předpisy nařizují zákonem trichinoskopii masa divokých prasat..
Kontaminované maso je třeba buď likvidovat, nebo je možno je zkrmovat až po důkladném provaření (60-70 oC alespoň 15 minut, 100 oC několik sekund) nebo po hlubokém zamražení -48 oC, 20% nasolování masa larvy trichinel rovněž zabíjí, pouhé uzení masa však ne. V pouze chlazeném mase (+4 až - 8 oC) vydrží larvy trichinel 5 až 8 měsíců. Velmi účinné k likvidaci larev je rovněž ionizační záření. Zkušenost z posledních epidemií v EU ukazuje, že hlavní rizika pro konzumenty vznikají tím, že maso kontaminované larvami Trichinella není důsledně vyšetřováno na tyto svalové parazity nebo není alternativně zamrazováno v souladu s předepsanými nařízeními.
Úplné znění článku o trichinelóze od RNDr. Kamila Zitka můžete najít v říjnovém čísle časopisu Farmář.
