Odbyt jatečného skotu připomínal v uplynulých měsících poznamenaných aférou BSE pro mnohého zemědělce spíše noční můru než ekonomickou jistotu. Teď se situace na trhu poněkud uklidnila, i když ziskovost stále není nijak závratná. O některých možnostech, jak zlepšit odbytování červeného masa, jsme hovořili s Ing. Miroslavem Ušatým, ředitelem Odbytového družstva Centrum.
Pane řediteli, mohl byste ve stručnosti představit Vaše odbytové družstvo?
Centrum je sdružení 131 zemědělských subjektů různých typů vlastnictví, které se zabývá převážně společným odbytem jatečných zvířat v komoditě červené maso. Z oblasti rostlinné výroby zkoušíme prodej osiv, především kukuřice. Dalším naším zatím minoritním zájmem je prodej nafty. Princip je založen na objednání nafty a jejím dodání maximálně do 48 hodin, přičemž zemědělec má na zaplacení 14 dní od data dodávky. Výběr všech komodit, s nimiž obchodujeme, je věcí dohody se členy.
Činnost našeho družstva není celorepubliková, členy jsou především podniky z Jihočeského kraje a okresů Příbram a Pelhřimov. Hned v prvním roce působnosti (2000) jsme se mohli pochlubit tržbami ve výši 730 milionů korun, v roce 2001 to bylo už 760 milionů Kč a prognoza na letošní rok hovoří o celé miliardě.
Jak se díváte na vývoj cen zemědělských komodit?
Preferuji stabilní ceny zemědělské produkce, ty ale nejsou podle mého názoru v naší republice v současné době možné, neexistuje tady totiž tak silná instituce s takovými pravomocemi, která by je mohla zajistit. Vytvoření jednoho velkého hospodářského družstva v republice, které by se o stabilní ceny mohlo zasadit, považuji za utopii. Podle mého názoru nevyřeší tuto problematiku ani vstup do Evropské unie, protože ani tam neexistuje takový subjekt, který by dokázal udržet stabilní ceny zemědělských produktů. V tomto směru se mi líbí americký model, tedy velkoplošné zemědělství v dobrých přírodních podmínkách s rozumnou mírou dotací do agrárního sektoru. Mou prioritou je tedy jednoznačně velký podnikatelský subjekt a nezáleží na tom, jestli je to družstvo, akciová společnost nebo soukromý zemědělec. Viděl jsem fungující soukromé farmy o rozloze 2000 až 3000 hektarů stejně tak jako bezproblémové družstvo obhospodařující 20 000 ha. Při těchto objemech a kvalitním managementu postačí minimum technického personálu. Samozřejmostí je uzavřený obrat stáda skotu i prasat, tedy nejčistší podoba klasického zemědělství.
Jiným druhem „farmaření“ je podle mého názoru farma specializovaná pouze na určitý produkt. Může to být například ekofarma, sadař orientovaný pouze na ovoce nebo pěstitel vinné révy. U takovýchto podniků je rozloha 20 000 ha zbytečná.
Jak se díváte na biozemědělství v České republice?
Považuji tuto formu subjektů za velmi potřebnou. Ale zemědělství je zde pouze doplňujícím oborem činnosti, hlavní náplní práce by měla být údržba krajiny. Tito farmáři by měli dostávat za údržbu krajiny pravidelný příjem, který by se ale neměl nazývat dotací. Každý občan tohoto státu by si měl ze svých daní zaplatit své životní prostředí. V této souvislosti by měla být tato záležitost pod patronací Ministerstva životního prostředí a ne Ministerstva zemědělství stejně jako podpora národních parků nebo chráněných rezervací. Jestliže se Ministerstvo životního prostředí stará o šumavský národní park, proč by nemohl existovat systém dotvářející krajinu na Šumavě. Ale neříkejme tomu zemědělství.
S jakými problémy se dnes podle Vás potýká komodita červené maso?
Obávám se snížení cen červeného masa, hlavně z důvodu akutního přetlaku drůbeže na trhu. Následkem tohoto nadbytku ve výši průměrné jednoměsíční spotřeby se sníží cena brojlerů, ceny krmného obilí, mlynáři budou požadovat pokles u cen potravinářského obilí a řezníci pokles nákupních cen masa. Nechápu producenty drůbeže, kteří za současné situace zastavují jednodenní kuřata do výkrmu a doufají, že se problém během šesti týdnů vyřeší. Nevyřeší, nastanou jim problémy s odbytem a následně problémy s cenou.
Situaci na trhu s masem dokumentuje index porážek za rok 2001, u prasat činil 98,5 %,u skotu pouze 89,5 %, zatímco u drůbeže plných 105,5 procent. Optimální hodnota tohoto indexu se pohybuje mezi 98 až 100 %, extrémy jsou nežádoucí.
Další otázkou je kvalita jatečných zvířat, například loni se porazilo v naší republice 160 000 krav, z toho 25 % skončilo na nucené porážce. V letošním roce bude odbyt krav na jatka nižší o dalších minimálně 10 000 kusů, zároveň dramaticky klesá reprodukce a tak se můžeme dostat do situace, kdy, přestože spotřeba hovězího stále klesá, na trhu nebude dostatek jatečného skotu.
U prasat je situace příznivější. Problém bude mít ale ten producent, který se nechal v loňském roce zlákat vysokou cenou a začal používat hybridní prasničky určené na výkrm na produkci další generace zvířat. Takový chovatel prodělá zcela jistě na konverzi a následně na zpeněžení zvířat. Je třeba si uvědomit, že za poslední rok vzrostlo procento svaloviny z 51 na 53 až 54 %, což při kalkulaci 0,60 Kč na jedno procento znamená přibližně 150 až 200 korunový přínos z jednoho vykrmeného kusu. Do dalšího období, konkrétně do konce roku 2003 je nutno počítat s minimální hodnotou svaloviny v jatečném těle na úrovni 56 procent.
Jak se díváte na hrazení nákladů na testování BSE producentem?
Můj postoj k této problematice je jednoznačný – měl by platit stát, protože je z ústavy povinen chránit blaho a zdraví lidu. Jestliže vydal vyhlášku o ochraně spotřebitele, měl by testaci i uhradit. Stát se ale této povinnosti zřekl a nastal „boj“ mezi producentem a masokombinátem. V tomto případě by měl podle mého názoru platit masokombinát, protože jen on je vlastníkem jatečné suroviny v okamžiku testování. Zemědělci dodávají zdravá zvířata, což dokládají veterinárním osvědčením. Pokud se později prokáže pozitivita některého zvířete na BSE, producent uhradí náklady na testy i na likvidaci, ale pouze za toto zvíře, ne za ostatní, zdravá zvířata. Zemědělci by si měli uvědomit, že stavy krav se snižují a karty s právem odbytovat jinde drží v rukou oni sami.
Jana Doktorová
