Současný rybniční fond na území našeho státu lze rozdělit podle několika různých hledisek: Velikost zatopené plochy je prvním z nich. Registrujeme tedy 110 rybníků se zatopenou plochou větší než 50 hektarů, 668 mezi 10 a 50 hektary vodní plochy, 940 od 5 do 10 hektarů a víc než 20 tisíc rybníků se zatopenou plochou menší než 5 hektarů. Vodohospodářský význam, zařazení do bezpečnostní kategorie či územního soustředění rybníků jsou potom kritéria další a neméně důležitá.
Nejvýznamnější podíl rybníků je momentálně soustředěn do 24 hlavních rybničních soustav České republiky. Počet rybníků se zatopenou plochou nad 1 hektar je nejvyšší v soustavě Jindřichův Hradec (437), následují Třeboň (393), Blatná (375) a Tábor (316).
Podrobná analýza v rámci zpracování oborového koncepčního úkolu - Generelu rybníků a nádrží ČR (Hydroprojekt a kolektiv, 1995 - 1999) - prokázala, že k hlavním dnešním problémům technického rázu patří zanesení rybníků, dlouhodobě zanedbávané hráze a celkově špatný stav funkčních objektů a zařízení rybníků.
Zanášení rybníků je patrně problémem číslo 1. Odhadovaný objem usazenin se blíží 197 milionům kubíků. O toto množství je snížena akumulační schopnost rybníků a sediment současně představuje trvalou zátěž pro rybniční ekosystém a vodohospodářskou soustavu jako celek. Pokud by měl být zachován alespoň současný (nepříznivý) stav, je nutné ročně nejen odtěžit, ale rovněž zpracovat 400 tisíc kubíků usazenin.
K tzv. zazemnění rybníků došlo v minulých letech a může za ně v první řadě nešetrná agrotechnika a následné smývání zemědělské půdy. Rybníky sehrály pozitivní roli, když „smyvy“ zachytily a nepustily je dál do vodních toků. Na druhé straně se právě proto snížil produkční potenciál pro chov ryb a vytvářely se toxicky nebezpečné situace. Ukládanými smyvy se navíc snižovala i kapacita retence vody, společensky snad nejvýznačnější parametr.
Vlastníci a uživatelé rybníků mají ze zákona povinnost udržovat je ve funkčním stavu. Je ovšem třeba přihlédnout k realitě, že producenti ryb zazemnění rybníků nezavinili a kromě toho: Svými vlastními prostředky ani nemohou tuto povinnost zajistit. Odborníci se proto shodují v tom, že nárůst sedimentů v období 1960 až 1990 by měl být kvalifikován jako převzatá zátěž a její odstranění by bylo především záležitostí státu. Státní správa by se měla stát nositelem systémového přístupu ke komplexnímu vyřešení zmíněného problému.
Nijak povzbudivá je rovněž zpráva o neuspokojivé situaci v současném technickém stavu rybníků. Její hlavní příčiny? Po léta zanedbávaná údržba, včas nerealizované nutné opravy, necitlivé zásahy a hospodaření zemědělců v povodí. Je pravda, že do určité míry lze podobná negativa najít v řadě srovnatelných evropských zemích, ale českou realitu ještě zhoršují další faktory: Dosud nestabilizované vodní hospodářství, nevyjasněné vztahy a přístupy na jednotlivých správních úrovních, výrazné změny v majetkoprávních vztazích (nedoprovázené současně adekvátní úpravou zákonnými předpisy), neupravená práva a povinnosti nových vlastníků, absence automaticky působících výkonných mechanismů či nedostatek finančních prostředků u nových subjektů. „Tím vším je vytvářen prostor pro nekomplexní, neodborné a často chaotické přístupy, dále komplikující momentální stav,“ konstatuje připravovaná zpráva o stavu českého rybářství a rybníkářství, koordinovaná příslušným odborem MZe ČR.
