Vladimír Řehounek je předsedou klubu chovatelů masného plemene charolais. Společnost ZEAS, a. s. Staré Hradiště, kde je ředitelem, hospodaří na Pardubicku na 2700 hektarech zemědělské půdy. Kromě dojených krav holštýnského plemene chová i masné charolais. Stádo má 45 krav.
S chovem začal podnik už v roce 1990 dovozem z Maďarska, další zvířata importoval z Francie. Hlavním chovatelským záměrem je produkce plemenného materiálu. Už desítky býčků ze Starého Hradiště prošly odchovnami a ZEAS získal i mnohá ocenění na výstavách. „Teď se nesmíříme, jde o přežití. Vstupujeme do Evropské unie a nechceme, aby došlo k tomu, že si budeme dělat české úpravy dotační politiky EU,“ reaguje Vladimír Řehounek na systém rozdělení kvót pro chov krav bez tržní produkce mléka, který připravuje české ministerstvo zemědělství.
Hospodaříte v úrodné oblasti Pardubicka, proč jste se rozhodl pro masné plemeno?
I v produkčních oblastech jsou pozemky nebo lokality s lehkými písčitými půdami, s ornicí pouhých 10 až 15 cm nebo zamokřené rovné pozemky s těžkou jílovitou půdou. Na nich se nevyplatí pěstovat něco jiného než trávu. V roce 1990 jsme si řekli, že by bylo dobré tyto pozemky spásat a dovezli jsme masný dobytek. V zemích s vyspělým zemědělstvím produkce kvalitního hovězího funguje, tak proč by to nešlo i v Česku? Na dovoz z Francie jsme získali i státní podporu. A protože, když něco dělám, chci to dělat dobře, dovezli jsme kvalitní zvířata a začali plemenařit.
Podle návrhu ministerstva zemědělství by ale rozdělování nároku na poskytování prémií pro chov krav bez tržní produkce mléka mělo proběhnout podle LFA oblastí. Co tomu říkáte?
Domnívám se, že rozdělovat kvótu podle oblastí je absolutní nesmysl. Neděje se tomu tak v celé Evropě. Evropské státy podporují farmáře, aby krávy nedojil, a protože je to ekonomicky méně zajímavé než produkce mléka, přispívají mu na chov. Pokud bychom nevyužili v podniku neúrodné pozemky pro chov masného plemene, zůstaly by ležet ladem. Zemědělci se pro chov krav bez tržní produkce mléka rozhodli využít špatné pozemky, a to stejně „dole jako nahoře“. Kdo chtěl, za ta léta již začal v systému hospodařit. V horských oblastech díky nešťastně provedené privatizaci státních statků získali půdu i ti, kteří se nevěnovali chovatelství. Dnes však zjistili, že když nebudou mít skot, tak se stanou v podstatě bezcennými, a tak začali úspěšně lobbovat. Výsledkem může být, že chovatelé, kteří to dělali léta a dobře, kteří plemenařili a investovali do chovů, budou postaveni před problém. Pokud nedostanou prémii, nemohou konkurovat někomu, kdo ji získá. Nejvíc se mi na tom nelíbí fakt, že stát náhle rozhodne, že to, co dosud podporoval, už dále podporovat nebude. Je to absolutní zvůle.
Ministerstvo považuje za jediného partnera pro jednání o rozdělení kvót na chov skotu bez tržní produkce mléka Agrární komoru ČR (AK) a do komise, která by měla na toto téma jednat, byl za AK jmenován chovatel, který hospodaří v dojeném systému. Jak jste na to reagoval?
Hrozně by mě zajímalo a jako člen představenstva okresní agrární komory budu chtít vědět, kdo za AK kooptoval do této komise člena, který sám není chovatelem masného skotu. Domnívám se, že i v komoře je řada zemědělců, kteří chovateli jsou. A že nepozvali k jednání svaz, mohu komentovat jen tím, že se dostáváme zase do dob, kdy se o někom rozhodovalo bez něho. Do doby, kdy nás řídila okresní a krajská zemědělská správa. Svaz chovatelů masného skotu zastupuje 60 % a možná i více chovatelů masných plemen skotu, a proto měl být do komise přizván. Pokud tomu tak nebude, tak jde o nešťastné rozhodnutí. Navržený systém je absolutně špatný a bude likvidovat dobré chovatele.
