„Óver, óver, báj, lajdaun, stay, kýp, dělééééj…!“, bylo většinu dne slyšet na 3. ročníku Nečtinského poháru v ovládání dobytka pomocí psa. Sešli se tam především vlastníci pracovního plemene border collie, aby zjistili, který z jejich čtyřnohých spolupracovníků je nejšikovnější. Ovčák sice ovládá psa polohou těla, pískanými signály či hlasem, nejvíce práce ale přesto zůstává na samotném zvířeti, jeho zděděných instinktech a výcviku. Co tedy ovčáci na svoje pomocníky volali? „Obíhej stádo po směru hodinových ručiček, proti jejich směru, lehni, pomalu, drž se dál od stáda a dělej, támhle ti jedno zvíře utíká.“
„Principem pasení je dobytek naučit, že člověk je ten hodný, za kterým mají jít, a pes ten zlý, kterého se mají bát,“ vysvětluje Michal Hrdlička z pořádajícího Klubu pracovních ovčáckých psů. Řemeslo se naučil na chovné stanici Crowsdale v Austrálii a v chovu border collií pokračuje i v České republice.
Na práci nebo na ozdobu
„Toto plemeno se selektuje na poslušnost, spolupráci a submisivitu vůči člověku. Ve Velké Británii si například farmáři svoje border collie mezi sebou bez problémů půjčují, poslouchají každého,“ pokračuje Michal Hrdlička. Odtamtud si také dovezl chovná zvířata, která zčásti půjčil několika zájemcům. O psech, chovaných v České republice pouze pro radost totiž tvrdí: „Stačí dvě generace a pracovní schopnosti se ztrácejí. Kdo si chce koupit štěně pro práci, musí si najít chovatele pracovních linií, psi výstavních linií zpravidla dobře nepracují.“
Pro podporu zájemců, především z řad zemědělců, založil M. Hrdlička s přáteli počátkem roku již zmíněný Klub pracovních ovčáckých psů. Členům mimo jiné vadilo, že na uchovnění má monopol Českomoravská kynologická unie, která ale u border colií klade důraz na jiné znaky, než je schopnost práce s dobytkem. Proto se klub rozhodl vést plemennou knihu ve Velké Británii. Ta podle Michala Hrdličky nemá pravidla, psi musí být pouze vyšetřeni na geneticky založenou chorobu očí, jinak vše závisí na libovůli chovatele a na důvěře. Každý totiž nese svoji kůži na trh a buď jsou jeho psi dobří a lidé je kupují, nebo linie zanikne.
Především v tamních extenzivních podmínkách totiž ovčácké psy hodně využívají. „Pracují až dva kilometry od ovčáka, který sedí na kameni a dalekohledem sleduje stádo. Pokud dává povel píšťalkou, tak ví, že musí písknout několik vteřin předem, protože chvíli trvá, než zvuk vzdálenost urazí,“ doplňuje Michal Hrdlička.
Dobré zkušenosti i u nás
V České republice je pasení s pomocí psů teprve v začátcích, ale rozvíjí se. „Podařilo se nám zavést používání psů v zemědělské praxi, už se používají ve dvaceti či třiceti provozech jak u skotu, tak u ovcí. Psi dnes a denně vydělávají na chleba pět hodin a v závislosti na použité technologii mohou ušetřit tři až čtyři pracovní místa,“ tvrdí Jan Hála z vedení klubu a vše vysvětluje na příkladu z vlastní praxe: „Pracuji jako zootechnik na mléčné farmě, kde by se využití nedalo očekávat. Pes mi ale na každou směnu ušetří hodinu práce. Není to moc, ale je to způsobení tím, že máme zvířata zavřená. S pomocí psa si krávy naháním na dojírnu nebo je převádím. Když uteče stádo, což se někdy stává, musel bych sehnat deset lidí, takhle naložím psy do auta a zvířata zaženu. Problém je v tom, že naše země nemá v pasení pomocí ovčáckých psů žádnou tradici a tato možnost se do povědomí dostává jen obtížně. Proto je třeba vyškolit lidi, ukázat jim, jak se mají se psem dorozumívat a také, co spolu mohou dokázat,“ vysvětluje Jan Hála. Právě lidé totiž podle něj při přechodu na nový systém představují rizikový faktor především proto, že neumí, nebo nechtějí se psem pracovat.
Dobré zkušenosti se psy má například Petr Stříbrný, vedoucí živočišné výroby Nečtinské zemědělské, a. s., kde soutěž proběhla. Na tisíci hektarech trvalých travních porostů chovají 550 krav masného plemene limousine, částečně prokřížených se simentálem a také 250 matek ovcí plemene charollais a 200 romney marsch. „Pro tento způsob jsme se rozhodli z finančních důvodů, nejme schopni zaměstnávat tolik lidí, kolik jich tu bylo dříve,“ zdůvodnil rozhodnutí. Nejprve dobytek naháněli s koňmi, poté přešli na psy, v současné době mají čtyři dospělé, dva ve výcviku a vlastní chov. „Čtyřicet kusů skotu dokáží zahnat dva až tři psi, kolikrát by to ale nezvládlo pět lidí,“ shrnul Petr Stříbrný.
Jak velké stádo ale pes zvládne, nelze přesně určit, hodně záleží na okolnostech. „Na velké stádo je třeba více psů, protože existuje riziko, že jednomu kráva něco udělá. U skotu zvládne jedno zvíře asi tak sto až dvě stě kusů v případě, že jde o něco nenáročného, co chce stádo v podstatě udělat samo. Pokud je ale chcete přinutit k něčemu, co nechtějí, je to jiné. Na zvířata, která práci se psem znají, stačí například jeden na 500 ovcí. Ty se velmi snadno naučí povely pro psa. Je to vidět například v Anglii, kde se pasou ovce po kopcích. Zastavíte na silnici, zapískáte na píšťalku a stádo se srazí a hledá, kde je pes. Tam ale také přibližně dvě stě let likvidují problematická zvířata,“ vysvětlil Michal Hrdlička. Dodal, že odstavené štěně pracovní linie border collie stojí kolem 10 000 korun, vycvičené zvíře asi 35 000 korun.
Ne každý pes ale dokáže pást vše. Skot vyžaduje tvrdší zacházení, pes se musí umět zvířeti postavit, obrátit ho, někdy štípnout do mulce či nohy a vyhnout se kopnutí. Ovce naopak potřebují mnohem jemnější zacházení, pes kolem nich zpravidla jen obíhá a tlačí pouze jemně. Rozdíly byly dobře viditelné při soutěži, příliš velký tlak měl za následek nekontrolovatelný útěk stáda a velké časové ztráty.
Celá soutěž byla přizpůsobena praktickému využití psů a pořadatelé ji rozdělili na ovládání stáda ovcí a skotu. Ovečky bylo nutné přivést k určitému stanovišti a jednu z nich označit. Poté musely projít brankou, trychtýřem a uličkou a nakonec je ovčák zavřel do „dobytčáku“. V této disciplíně zabodoval Miroslav Koško, s fenou Jill získal první a se psem Ax druhé místo. Na třetím se umístil Jaromír Horský s Maid. Podobné úkoly byly i u skotu, pes musel stádo přihnat k ovčákovi, prohnat branou, projít osmičku a na konec přišlo označení konkrétního kusu. Zde se nejlépe umístila Mája Neumanová s fenou Aida, druhé místo obsadil Jaromír Horský s Maid a třetí Petr Stříbrný s fenou Důra.
