Desetiměsíční klasifikace jatečných těl prasat podle stupnice SEUROP postavila naše výkrmce před nutnost optimalizovat v chovech vše, co může přispět ke zlepšení masné užitkovosti a především vyrovnanosti porážených zvířat. Jestliže chce moderní producent vepřového masa uspět v konkurenčním prostředí trhu, musí splňovat alespoň základní požadavky, například výběr vhodného plemene (kombinace), přizpůsobení prostředí chovanému genotypu, optimalizování výživy na požadované produkční vlastnosti prasat, stanovení optimální porážkové hmotnosti a objektivní zatřídění na jatkách
Plemeno
- nebo spíše plemenná kombinace má bezesporu rozhodující vliv na produkční ukazatele. Určitě nikoho nenapadne, aby se pokoušel konkurovat starým maso-sádelným prasetem moderním křížencům.
Celý chovatelsky vyspělý svět má v použití plemen do finální kombinace „jasno“, a tak převážná část jatečné produkce je tvořena tří až čtyřplemennými kříženci ve schématu: matky – kombinace bílých plemen a landras s vynikajícími mateřskými vlastnostmi, na které jsou připařováni kanci plemene H x PN, BO, BO x PN, D x PN, popř. PN a okrajově kombinace s belgickou landrasou. U moderních hybridizačních programů je kladen stále větší důraz na práci s jednotlivými liniemi v rámci plemen.
Každý chov je svým způsobem jedinečný z hlediska souboru vlivů, proto není vždy zaručen shodný výsledek při použití stejné finální kombinace. Je nutné vytipovat vhodnou finální kombinaci s dobrým růstovým potenciálem a vynikající masnou užitkovostí. Objektivní metodou pro doporučení plemenné kombinace jsou přesné provozní nebo staniční testy, kde se zjišťuje růstová křivka, konverze na den a kilogram přírůstku, ukládání tuku, masná užitkovost a nejnověji i tvorba libového masa v jednotlivých hmotnostních kategoriích.
Prostředí (welfare)
- by mělo být optimalizováno zároveň s nákupem kvalitního plemenného materiálu (nebo ještě lépe před zamýšleným nákupem), protože je v převážné většině případů i limitním faktorem fenotypového projevu užitkových vlastností zvířat. Naopak, naskladníme-li vysoce výkonné hybridy do nevhodného prostředí, může dojít v krajních případech i ke zhoršení průměrné užitkovosti chovu nebo k neúměrnému nárůstu ztrát a nákladů na léčení.
Proto se vyplatí včasná rekonstrukce ustajovacích prostor i přesto, že se většinou jedná o jeden z nejdražších zásahů do ekonomiky chovu. Zadavatel by měl z tohoto důvodu na provádějící firmě požadovat garanci za parametry větrání, vlhkosti, teploty a další tak, aby výsledkem nebyla pouze stáj vybavená moderní technologií, ale především stáj funkční.
Výživa
- je dalším z neopomenutelných faktorů u moderních jatečných prasat. Rozsah tohoto článku nedovoluje, abychom se zabývali všemi podstatnými zjištěními ve výživě prasat třeba jen za posledních 5 let, přesto ale chci uvést několik zajímavých údajů:
- výrazně se zvýšilo ukládání bílkovin v tělech masných typů prasat na úkor ukládání tuku
- v důsledku toho se snížila spotřeba na kilogram přírůstku (ukládání bílkovin je 4-5x méně energeticky náročné než ukládání tuku )
- díky selekčnímu tlaku se zvyšuje růst ročně asi o 1až 2%
- je nutno trvale aktualizovat potřebu živin pro nově vyšlechtěné typy prasat s důrazem na použití vysoce stravitelných komponentů krmné dávky
Z uvedených údajů je zřejmé, že masná a supermasná prasata vyžadují mnohem koncentrovanější směsi, postavené na bázi kvalitních surovin. Budoucnost si zřejmě vyžádá, aby krmivářské firmy pracovaly s údaji o stravitelných živinách a na producentech obilovin bude, aby přizpůsobili strukturu osevních ploch stále více žádanému sortimentu krmných odrůd. I v této oblasti však bude řídícím ukazatelem ekonomika, což znamená dobré výsledky za přijatelnou cenu, nikoliv špičkové výsledky za cenu extrémních nákladů.
Jak je patrné z grafu, potřeba lysinu je u masných a supermasných typů prasat znatelně vyšší než u typů tradičních, přičemž u moderních typů klesá strměji v závislosti na dosažené hmotnosti (viz růstové křivky).
Porážková hmotnost
Tento faktor musíme posuzovat ze dvou hledisek:
1) Fyziologická porážková hmotnost, charakterizovaná genetikou kombinace
2) Nejekonomičtější porážková hmotnost, určovaná cenou na jatkách a tržními mechanismy nákupu prasat
Fyziologická porážková hmotnost – v podobě, jaká se zjišťuje na smluvní stanici výkrmnosti -leží z pohledu nejlepší klasifikace na jatkách mezi 80 a 90 kilogramy živé váhy (bližší informace v Našem chovu XI.01). Je to dáno dovozy raných plemen ze zahraničí i vlastní šlechtitelskou prací v ČR v posledních letech. Je-li např. v Holandsku nejvyšší poptávka po prasatech do 90 kg živé hmotnosti, nemůžeme očekávat, že by tamní chovatel šlechtil a produkoval prasata těžší. A protože jsme zároveň s genotypem převzali od EU i systém klasifikace SEUROP, je jasné, že i tato klasifikační stupnice preferuje nižší porážkové hmotnosti.
Ekonomická porážková hmotnost naproti tomu vychází ze stavu cenové „masky“ na jatkách a také ze zaběhnutých turnusů ve výkrmnách. Má-li chovatel v uzavřeném obratu stáda k dispozici omezený počet selat do výkrmu, nemůže nijak převratně měnit délku výkrmu a tím ani porážkovou hmotnost prasat (při standardním přírůstku).Poněkud jiná je situace u výkrmen, které selata nakupují. Tady vstupuje do hry ještě cena za kilogram selete.
V současné době můžeme říci, že ekonomická porážková hmotnost je někde mezi 105 a107 kilogramy.
Na následujících grafech vidíme charakteristiky růstu standardních a zmasilých typů prasat tak, jak byly zjištěny na smluvní stanici výkrmnosti v Ústrašicích:
Aparativní zatřídění
Tato klasifikace je v naší republice uzákoněna od 1.dubna 2001. Co se vlastně při klasifikaci sleduje?
Přístroje při měření zjišťují výšku svalu pečeně a jejího tukového krytí mezi 2.a 3. žebrem. Z tohoto faktu vyplývá pro producenty nutnost zaměřit se ve šlechtění právě na „kotletový“ typ prasat, nepreferovat zvířata s nadměrně vyvinutou kýtou, která s sebou často nese riziko výskytu PSE syndromu, ale naopak zvířata rámcová, s dobře utvářenými nejdelšími zádovými svaly (MLD), na nichž se měření pro zatřídění do stupnice SEUROP provádí. Pro výkrmce je zde důležitá zejména výška sádla, která má v rovnicích přístrojů FOM a ULTRAFOM mnohem větší výpočtovou váhu, než výška zádového svalu.
Zmasilá prasata jsou zajímavá i pro zpracovatele, zvláště když si uvědomíme, že 1 % hlavních masitých částí (HMČ) znamená u 110kg prasete cca 0,9kg masa navíc. Zpracovatelské náklady jsou samozřejmě stejné, ať porážíme prase s 50 nebo s 55 procenty masa.
Klasifikaci vykonávají pracovníci jatek pomocí přístrojů FOM a ULTRAFOM, malé porážky do 400 ks týdně mohou zatím zatřiďovat pomocí dvoubodové metody. Již delší dobu je zvažována možnost založit nezávislou klasifikační agenturu, která by přispěla k objektivitě zatřiďování jatečných těl prasat. Předpokládané finanční zatížení, které by při vzniku a provozu této organizace nesli producenti i zpracovatelé, by se podle střízlivých odhadů projevilo navýšením ceny kilogramu vepřového masa o 20-30 haléřů… Nestálo by to za úvahu?
Dalším velmi důležitým aspektem z hlediska zpeněžení je vyrovnanost dodávek prasat na jatka. Výkrmci jsou nuceni pracně přebírat turnusy, aby se co nejvyšší počet zvířat přibližoval nepenalizované kategorii o živé hmotnosti 98,4 až 122,9kg (80 až 99,9 v půlkách).Výběr nejsilnějších jatečných prasat z kotce však znamená – kromě práce navíc – také stresování zbývajících zvířat, která si po odvozu nejsilnějších jedinců ve skupině začínají znovu vytvářet hierarchii, což má v praxi často za následek poranění, výskyt PSE syndromu a ztrátu přírůstku. Řešením zde může být sjednocení typu prasnic základního stáda a jejich připařování vhodnými kanci, kteří produkují uniformní jedince finálních kombinací.
Pro ilustraci uvádím dvě dodávky prasat na jatka s přibližně stejnou zmasilostí i průměrnou porážkovou hmotností, přičemž druhá dodávka byla díky vysoké vyrovnanosti zpeněžena o 1,30 Kč/kg lépe.
Václav Svoboda
Tekro spol. s r.o.
