To je otázka, na kterou přece zná odpověď každé malé dítě. Odjakživa přece byly dvě; samec a samice. Jenže, jak řekl Einstein, všechno je relativní a je tak možné, že by se snad i o počtu pohlaví dalo polemizovat? Na buvolí farmě se odehrával genetický experiment. Ve stádě se vyhledaly jalovice, které se nedařilo úspěšně inseminovat, případně vůbec nevykazovaly znaky říje a estrálního cyklu, a byly podrobeny cytogenetickému screeningu za účelem zjištění důvodu neplodnosti. Dle očekávání největší podíl neplodných samic trpěly freemartinismem, ale pak genetická analýza objevila ještě něco, co bylo pro vědce šokující. Několik testovaných samic vykazovalo chromosomální anomálie, dle kterých by testovaná zvířata nemusela být považována za samice, ale ani za samce.
Nejprve je dobré si ujasnit, jaká je vlastně definice pohlaví. Klasická vědecká literatura rozlišuje pohlaví na chromosomální bázi, kdy pohlaví je v DNA kódováno pohlavními chromozomy. U savců rozlišujeme tyto chromozomy dva, a to X a Y. Standardně rozlišujeme také dvě pohlaví, která jsou kódována dvojicí pohlavních chromozomů. Pohlaví samičí má dva chromozomy X (XX) a pohlaví samčí je definováno jedním chromozomem X a jedním chromosomem Y (XY), protože chromozom Y nese informaci, která determinuje samčí pohlaví. Pokud dojde u vyvíjejícího se embrya k chromozomální abnormalitě, ve většině případů se plod přestane vyvíjet a samice potratí. Některé chromozomální abnormality ale k odumření plodu nevedou a mládě je schopné života bez sebemenších problémů. Na první pohled na něm není nic vidět, ale genetická analýza může odhalit velmi zajímavá zjištění, jako například u výše zmíněných buvolích jalovic.
Ing. Barbora Valníčková
VÚŽV Praha
