Do početné skupiny prvoků řadíme kokcidie - parazity, kteří jsou schopni pronikat do buněk střevního epitelu drůbeže. Většina druhů kokcidií náleží k typickým parazitům zažívacího traktu a vyznačuje se vysokou druhovou specifitou. Jsou tedy schopny infikovat pouze určitý živočišný druh drůbeže (kuřata) a ne jiné druhy (krůťata, kachňata apod.). Toho lze úspěšně využít při epizootologických opatřeních, která souvisejí s tlumením kokcidiózy v chovech zvířat.
Pronikne-li parazitární stádium do buňky, začnou se vytvářet specifické protilátky a nastává zapojení všech stupňů imunitních mechanismů. V případě, že vznikne rezistence ke kokcidiovým infekcím, významnou roli začnou sehrávat mechanismy celulární imunity. V chovech drůbeže sehrává tato skutečnost významnou roli, neboť dochází k nástupu ochranné imunity po kontaktu s parazitárním druhem. S úspěchem se této skutečnosti využívá v praxi, kdy se drůbež imunizuje oslabenými kmeny významných druhů kokcidií, sdružených ve vakcínách. Jejich účinnost a další výhody byly v praxi ověřeny a jsou komerčně dostupné a oblíbené nejen na tuzemském, ale i zahraničním trhu.
Co víme o biologii kokcidií ?
Kuřata mohou být napadena až sedmi druhy kokcidií, ale ne všechny druhy jsou stejně patogenní a mají ekonomický význam. Rychlé šíření kokcidiózy ve velkochovech může vést k rozsáhlým ekonomickým ztrátám, kdy se samozřejmě vzplanutí choroby nevyhýbá ani malochovům.
Vývojová stádia cizopasníků způsobují různý stupeň rozpadu epitelu sliznice střeva. Charakteristické změny se objevují u těch druhů kokcidií, které prodělávají vývoj v hloubce sliznice, jsou poškozeny krevní kapiláry a v řadě případů dochází ke krvácení do lumina střeva. Narušením střeva se zmenšuje aktivní povrch sliznice, podstatně je snížena resorpce živin a jejich transport. Následkem těchto skutečností nastává celková porucha výměny látkové, vyčerpání zásobních rezervních látek a objevují se rychlé ztráty živé hmotnosti. Cyklus končí vylučováním nevysporulovaných, tj. neinfekčních stádií oocyst kokcidií do vnějšího prostředí.Celý vývojový cyklus v hostiteli se uskuteční za 4 až 7 dnů, v závislosti na druhu kokcidií.
V podestýlce drůbežáren dozrávají do infekčního stádia vysporulovaných oocyst, schopných infikovat zdravou drůbež. Ve vnějším prostředí však přežívají mnohem déle, až několik měsíců, díky své rozmnožovací schopnosti a odolným obalům oocyst. Šíří se infikovaným trusem, podestýlkou, létajícím i lezoucím hmyzem. Běžné dezinfekční přípravky je neničí a riziko infekce z prostředí je natolik značné, že bez jakýchkoliv preventivních opatření může vzplanout klinická kokcidióza prakticky kdykoliv.
Kokcidióza drůbeže – patogeneze, klinické příznaky a diagnostika
Patogenita jednotlivých druhů kokcidií u drůbeže je natolik rozdílná, že i v rámci druhu se začínají objevovat různě patogenní kmeny kokcidií. Silně patogenním druhem, hluboce pronikajícím do hloubky sliznice je Eimeria tenella. Na stěně slepého střeva zjišťujeme drobné krváceniny. Dále se zde postupně hromadí krev, odloupané zbytky sliznice. Stěna střeva se postupně začne zesilovat a v jeho obsahu se vytvářejí tuhé odlitky. Hluboké vrstvy sliznice střeva postihuje silně patogenní druh Eimeria necatrix. Vytváří na sliznici pouhým okem patrné žluto-bílé kolonie. Stěna střeva se zesiluje a vzdouvá, později se vytvářejí rozsáhlé krváceniny a střevo se silně rozšiřuje. Eimeria acervulina vytváří v duodenu drobná bílo-šedá ložiska, která postupně splývají a na sliznici pozorujeme mozaikovitý vzhled. Střevní stěna postupně získává šedou barvu, zbytní a obsah střevní je mazlavý. U druhu Eimeria maxima je zpočátku stěna tenkého střeva poseta drobnými krváceninami, které mu dodávají růžovo-oranžový vzhled, obsah je rovněž zbarvený do oranžova. Slizniční povrch střeva je zesílený, zdrsnělý, s krváceninami. Ve střevě nacházíme zvýšený obsah hnilobně zapáchajícího hlenu. Stěna tenkého střeva se typicky vydouvá a zase ztlušťuje. Další druhy kokcidií u kura domácího, např. druh Eimeria brunetti, Eimeria mitis a Eimeria praecox, zpočátku nejeví tak výrazné a typické změny, jako výše uvedené druhy a také jejich patogenita je hodnocena jako mírná.
Příznaky kokcidiózy drůbeže se u kuřat objevují za 4 až 7 dní po infekci. Zvířata ztrácejí typickou čilost, hromadí se pod tepelnými zdroji, pospávají na místě se spuštěnými křídly. Dochází k absenci příjmu potravy a zvýšenému příjmu vody. Ve střevě vlivem patologického průběhu změn na sliznici dochází k anémii, kde ztráty u kuřete mohou dosahovat až 10 % tělesné hmotnosti.
Další průběh kokcidiózy je ovlivněn i faktory prostředí (ustajovací podmínky, hustota osazení zvířat v daném prostoru apod.) i stupněm vnímavosti. Úhyn u kuřat probíhá za příznaků křečí, u dvouměsíčních kuřat je vývoj příznaků kokcidiózy pomalejší a u dospělých slepic až asymptomatický, tj. bez příznaků. Právě tato věková kategorie může být významným nosičem a zdrojem infekce pro mladé věkové kategorie drůbeže. Průběh onemocnění může být u postižených jedinců komplikován souběžnou bakteriální a virovou infekcí, karencemi ve výživě - především avitaminózami.
Z uvedených údajů vyplývá, že je nutná rychlá a přesná diagnostika, podložená pitvou drůbeže. Patologické změny jsou ve střevech postižených jedinců natolik charakteristické, že se stávají podkladem pro druhové stanovení původce kokcidiózy. Vývojová stádia kokcidií – meronty - prokazujeme v seškrabech sliznice nebo otiskových preparátech, což má mimořádný význam při akutním vzplanutí kokcidiózy v chovech drůbeže. V trusu lze najít charakteristická vývojová stádia kokcidií – oocysty – v závislosti na druhu již za 4-7 dní, kdy. vyšetřujeme střevní obsah pomocí flotačních metod na přítomnost oocyst. Jejich druhové rozlišení není možné, vzhledem ke značné morfologické podobnosti jednotlivých oocyst drůbeže.
Produkce drůbežího masa není v současné době možná bez použití aplikace antikokcidiálních přípravků do krmiva nebo použití vhodných vakcín proti kokcidióze. Při dlouhodobé aplikaci nebo při nesprávné koncentraci účinné látky se objevuje nebezpečí vývoje rezistence k danému přípravku. Tato skutečnost se týká nejen chemických, ale i ionoforových antikokcidik.
Programy tlumení kokcidióz
Postupně byly vypracovány programy, které nabídly chovatelům aplikaci antikokcidik střídavým nebo rotačním způsobem. Tento systém v jednotlivých zástavech na farmách je při výkrmu brojlerů nejčastěji využíván.
První způsob (shuttle, dual program) umožňuje používání dvou druhů antikokcidik v době jednoho výkrmu. Nejprve se po dobu tří týdnů podává jedno antikokcidikum, následuje přechod na druhé a v poslední fázi výkrmu před porážkou antikokcidikum nepodáváme, z důvodu zabránění přítomnosti reziduí v drůbežím mase. Ani nejdůmyslnější medikační programy nezabrání výskytu oocyst virulentních rezistentních kokcidií, což je častým problémem u intenzivního výkrmu brojlerů. Druhý, rotační program, vždy po půlročním až ročním používání umožňuje střídání antikokcidik s odlišným mechanismem účinku.
V této souvislosti je třeba se zmínit o programu, u něhož rezistence nepředstavuje žádný problém. Jedná se o využívání přirozeného způsobu ochrany před kokcidiemi, kterým je navození aktivní imunity u kuřat. Vakcíny proti kokcidióze drůbeže (obsahující buď živé sporulované oocysty patogenních druhů nebo živé sporulované oocysty oslabených linií rodu Eimeria) představují přirozený způsob ochrany před vzplanutím klinické nebo subklinické formy kokcidiózy. V současné době jsou na trhu již čtyři komerční vakcíny, vhodné k aplikaci v odchovech kuřic rozmnožovacích i užitkových chovů, ve výkrmu kuřat na podestýlce i v klecích. Jejich aplikace pro výkrm brojlerů není běžnou praxí a vakcíny s živými patogenními kokcidiemi mohou při stresu zvířat vyvolat klinickou kokcidiózu.
Vakcinační línie kokcidií jsou oslabeny natolik, že zabraňují vzplanutí klinické kokcidiózy a přesto jsou dostatečnými producenty atenuovaných oocyst. U drůbeže se vyvine imunita, aniž by došlo ke klinickému onemocnění kokcidiózou. Kuřatům proto musí být podávána vakcína minimálně dvakrát do pitné vody. Vzhledem k tomu, že i atenuované oocysty jsou k antikokcidiků citlivé, minimálně 10 dní před vakcinací by neměly být podávány sulfonamidy a asi 14 dní by měla být vyloučena další antikokcidika a furazolidon.
V současné době lze s úspěchem kombinovat rotační program s vakcínou ve výkrmu brojlerů, kdy se podávají atenuované linie kokcidií, na úkor terénních virulentních a obnovuje se tak citlivost kokcidií na antikokcidika.. Drůbeží maso je po jejich aplikaci velmi kvalitní a nehrozí žádná rezidua cizorodých látek v mase. Současně není nutné dodržovat ochrannou lhůtu před porážkou drůbeže.
Vakcíny se stávají perspektivou a účinným pomocníkem v boji s rezistencí vůči antikokcidikům a v neposlední řadě jsou skutečnou alternativou při řešení problémů kokcidiózy drůbeže ve vztahu k životnímu prostředí, při sledování zdrojů a cest šíření oocyst. Na tomto místě je třeba připomenout, že se jedná o ekologické přípravky, které neznečišťují životního prostředí toxickými látkami a tedy mají „zelenou“ na všech kontinentech světa!
