Evropa a Asie čelí „nemocí šílených krav“. Ani Americe se problémy s podobnými chorobami nevyhýbají.V současnosti bijí američtí veterináři na poplach ve strachu z nemoci CWD (chronic wasting disease), kterou bychom mohli označit jako „nemoc šílených jelenů“.
"Šílení jeleni“
Choroba CWD (do češtiny bychom si mohli její anglické jméno přeložit jako „chronické vyčerpání“) je známa od roku 1967, kdy ji poprvé popsali američtí veterináři. Nemoc postihovala jeleny a jelence na relativně nevelkém území několika amerických států, v severovýchodním Coloradu, v jihovýchodním Wyomingu a v přilehlých oblastech státu Nebraska. Postižené zvíře je apatické, nežere ani nepije a silně sliní a moči. Choroba může mít různě rychlý průběh, ale nakonec končí smrtí nakaženého zvířete.
Zpočátku bylo „chronické vyčerpání“ připisováno špatné kondici zvířat po tuhé zimě, ale vyšetření mozku nakažených jelenů odhalilo typický obraz „houby na mytí“. Nervová tkáň je protkána „dírkami“ charakteristickými pro choroby ze skupiny tzv. spongiformních encefalopatií, k nimž patří vedle ovčí klusavky (skrapie) a lidské Creutzfeldt-Jakobovy choroby i smutně proslulá „nemoc šílených krav“(BSE).
CWD je podobně jako ostatní spongiformní encefaloptie vyvolávána priony, infekčními bílkovinnými částicemi. Není jasné, jak se jeleni nakazí. Předpokládá se, že se priony dostanou do těla zdravého zvířete přímým kontaktem s nakaženým kusem. Nelze vyloučit, že jsou priony vylučovány ve slinách nebo moči nemocných jelenů a mohou se dostat na pastvu, kde je pozře zdravý kus a nakazí se. Šíření CWD se tedy staví do cesty o poznání méně bariér než „nemoci šílených krav“ nebo Creutzfeldt-Jakobově chorobě lidí.
Již delší dobu jsou zvažována rizika přenosu jeleních prionů na člověka. Jedna z mála studií, která se zabývala priony jelenů, došla k závěru, že jelení priony nejsou pro člověka o nic nebezpečnější než priony hovězí. To není pro CWD žádná skvělá vizitka, protože hovězí priony nelze v souvislosti s jejich vysoce pravděpodobným podílem na vzniku nové varianty Creutzfeldt-Jakobovy choroby považovat za neškodné. Přenosem prionů z nervové tkáně nakaženého skotu se v Británii nakazil dosud neznámý počet lidí tzv. novou variantou Creutzfeldt-Jakobovy choroby a více než stovka z nich již tomuto smrtelnému a neléčitelnému onemocnění podlehla.
V posledních letech byly v USA zaznamenány přinejmenším tři případy Creutzfeldt-Jakobovy choroby mezi americkými lovci, kteří měli v oblibě jelení maso a mohli se tedy jeleními priony nakazit. Zatím nebyl přenos choroby z jelena na člověka prokázán, ale přesto jsou lidé na zodpovědných místech velice ostražití. Britské smutné zkušenosti s „nemocí šílených krav“ jsou pro ně dostatečným varováním.
Jelení farmy před krachem?
Hrozba CWD vystupuje do popředí především v souvislosti s nákazou na jeleních farmách, kde jsou zvířata chována na maso a pro tzv. panty (nezralé paroží) využívané především v orientální medicíně. Asijští odběratelé pantů již reagovali na nákazovou situaci na amerických a kanadských farmách a přestali panty americké provenience odebírat. Výpadek v produkci pantů pokrývá v současné době novozélandský chov jelenů. Američtí chovatelé jelenů čelí odbytové krizi.
Od roku 1997 byla choroba CWD zjištěna na 15 amerických jeleních farmách ve státech Colorado, Nebraska, Montana, Oklahoma a Jižní Dakota. Nejvíce byla postižena chorobou CWD coloradská farma ve Stonehamu, kde bylo jen v srpnu 2001 zjištěno pět zvířat nakažených touto nemocí. Coloradští veterináři vyhlásili nad farmou karanténu, která se vztahuje i na devět sousedních jeleních farem. Celkem bude v této oblasti poraženo a následně vyšetřeno asi 1 300 jelenů. Zároveň Američané „zmrazili“ pohyb jelenů mezi farmami v rámci státu Colorado, který se zdá být centrem šíření choroby.
Ani to ale nemusí stačit k likvidaci choroby. Farma ve Stonehamu patří k největším jelením farmám v USA a v posledních pěti letech prodala asi 160 plemenných zvířat na jiné coloradské farmy a asi 200 zvířat bylo prodáno na jiné farmy v patnácti dalších amerických státech. Některé kusy skončily až na druhém konci USA (např. v Pensylvánii). Pokud byly nakaženy chorobou CWD, mohly rozšířit nákazu po rozsáhlých oblastech. Zvířata mohou žít s nákazou řadu let bez nejmenších příznaků onemocnění. Lze očekávat, že se choroba objeví v dalších státech USA a že i tam dojde k veterinární uzávěře farem a nuceným porážkám zvířat. Rozšíření choroby CWD z farem do přírody na volně žijící jeleny by znamenalo naprostý krach lovu vysoké, který je významnou součástí hospodářství mnoha oblastí USA i Kanady.
Kanada reagovala na vzniklou situaci uzavřením americko-kanadské hranice pro jakýkoli dovoz vysoké zvěře. Kanada ale sama o sobě není z hlediska choroby CWD „čistá“, protože tu byl zaznamenán výskyt tohoto onemocnění jak na farmách tak i ve volné přírodě.
Americká vláda už uvolnila 2,6 milionu dolarů na boj s CWD. Jeho součástí je plná kompenzace za utracená zvířata a úhrada nákladů spojených s likvidací utracených zvířat a dekontaminací farem. Až doposud nebyly chovatelům jelenů jejich ztráty plně hrazeny, což vytvářelo podmínky pro to, aby chovatelé tajili výskyt choroby na svých farmách.
Náklady na likvidaci choroby ale budou zřejmě mnohonásobně vyšší. Na farmách bude nutné odstranit svrchní vrstvu půdy a tuto půdu dekontaminovat ohřátím na dostatečně vysokou teplotu. Jak ale správně dodává veterinářka amerického ministerstva zemědělství Lynn Creekmorová, „jakékoli otálení by nás stálo v blízké budoucnosti mnohem více“. S tímto názorem nelze než souhlasit. Zkušenosti z liknavého postupu britských úřadů při likvidaci „nemoci šílených krav“ dokazují, že šetřit se na spongiformních encefalopatiích rozhodně nevyplácí.
