Uznávací řízení šlechtitelských chovů ovcí do konce roku 2000 podléhalo Zákonu o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat 240/91 Sb. a příslušné směrnici MZe ČR. Od 1. 1. 2001 přechází tato činnost ze zákona č. 154/2000 Sb. z MZe ČR na uznaná chovatelská sdružení.
V průběhu roku 2000 byly uznány čtyři šlechtitelské chovy (ŠCH) ovcí, z toho tři ve Východočeském a jeden ve Středočeském kraji. Kontrolu užitkovosti ve třech chovech zajišťovala oprávněná organizace Českých svaz chovatelů Praha – Kobylisy a v jednom chovu Holding ČMPU, k. s., Říčany, Plemenářské středisko Litomyšl. Šlo o zahraniční výkonné romanovské plemeno a plemeno kent. Plemeno kent –romney marsh bylo uznáno u chovatele Luboše Waldmanna, Paseky nad Jizerou, okres Semily a Jana Stráníka, Svařeň, okres Ústí nad Orlicí.
Romanovské plemeno bylo uznáno u chovatele Jana Linharta, Horní Kamenice, okres Kladno a MVDr. Karla Štrose, CSc., Býšť, okres Pardubice.
Zahraniční plemena v uznaných ŠCH se v našich klimatických podmínkách poměrně dobře adaptovala. Pro tuto geneticky velmi důležitou plemennou vlastnost, ale i ostatní užitkové vlastnosti (plodnost, výkrmnost) získávají obě zmíněná plemena postupně u chovatelů stále větší oblibu. Například počet chovů v kontrole užitkovosti se u plemene kent od roku 1995 do konce roku 2000 zvýšil ze 4 na 15 chovů, z 549 na 869 kusů a romanovského plemene ze 4 na 34 chovů, z 23 na 461 kusů.
Romanovské plodné plemeno bylo vyšlechtěno v Rusku v jaroslavské oblasti koncem 17. století z původní severské krátkoocasé ovce. Vyznačuje se vysokou plodnosti, velmi dobrým zdravím a kvalitní kůží, která je o polovinu a více lehčí než kůže z jiných plemen. Pro tuto vlastnost bylo v minulosti deklarováno za ovci kožichovou. Plemeno, vzhledem k velmi dobrým reprodukčním vlastnostem a hlavně vysoké plodnosti a mléčnosti, je chováno v mnoha zemích světa. Za přispění romanovského plemene vzniklo několik nových plemen a linií s podstatně vyšší plodnosti, jako například syntetická masná linie Indra 401 ve Francii, plemeno salz ve Španělsku, karakul mnohoplodý, volgogradská ovce a ovce vřesůvka, která se chová převážně v nepříznivých přímořských oblastech u Baltického a Severního moře. V některých zemích světa je hlavně využíváno pro užitkové křížení s jinými plemeny k produkci F1 plodné generace. Romanovské plemeno se do ČR poprvé dovezlo v roce 1954 (40 kusů) za účelem zvýšení plodnosti a zlepšení kvality kůže u původní bílé a černé valašky. Posléze s odstupem let se uskutečnily další dovozy v 70. a 80. letech, které již byly určeny k zušlechťovacímu křížení s cílem zvýšení plodnosti zejména u plemene zušlechtěná valaška, cigája a z části plemene merino.. Po roce 1990 se k nám z důvodu rozšíření krevních linií dovezli 4 nepříbuzní plemenní berani z Nizozemí a z SRN. Podstatný nárůst početních stavů ovcí a jednotlivých stád v ČR se zvýšil zejména zásluhou rozšířené reprodukce a z části převodným křížením.
Šlechtitelské chovy romanovského plemene, které byly uznány u obou chovatelů v roce 2000, představují geneticky prošlechtěný a typově vyrovnaný plemenný materiál. Užitkovost chovů znázorňuje tabulka 1, ve které je uvedena plodnost v % a přírůstek jehňat v g ve 100 dnech věku a pro porovnání užitkovost plemene. Z číselných údajů je zcela evidentní, že užitkovost uznaných chovů je výrazně vyšší než užitkovost plemene. Důležitou podmínkou pro komplexní posouzení výkonnosti plemene je podrobná znalost výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat v době porážky. Pro názornost uvádíme v tabulce 2 několikaleté výsledky jatečné hodnoty jehňat romanovského plemene a pro porovnání současně i výsledky plemen s kombinovanou vlnařsko-masnou užitkovostí. Z údajů uvedených v tabulce je zřejmé, že rozdíly v jatečné hodnotě mezi romanovským plodným plemenem a plemeny s kombinovanou užitkovostí sice jsou, ale nejsou tak výrazné, jak se původně předpokládalo. V této souvislosti je nutno připomenout, že plodnost je v záporné korelaci k masné užitkovosti. Zmasilost a ztučnění bylo hodnoceno pěti bodovou stupnicí.
Výsledky výkrmnosti a jatečné hodnoty jehňat romanovského plemene a plemen s kombinovanou užitkovostí v polních podmínkách
V druhé polovině roku 2000 byly dále na území východních Čech uznány ještě dva ŠCH plemene kent - romney marsh. Poprvé k nám bylo dovezeno několik beranů tohoto plemene koncem šedesátých a začátkem sedmdesátých let za účelem zušlechťovacího křížení s cílem zvýšení produkce a zlepšení kvality vlny u šumavského plemene. V důsledku změny užitkového zaměření po roce 1990 se tento záměr nepodařil zcela dokončit. Přesto určitý genetický podíl „v krvi“ šumavského plemene zůstal zachován. Největší dovoz plemene kent obojího pohlaví se uskutečnil až po roce 1990, kdy se k nám z Maďarska na Agrokiwi Vysoké Mýto, dovezlo celkem 340 ovcí a příslušný počet plemenných beranů. Agrokiwi Vysoké Mýto záměrnou rozšířenou reprodukcí dalo vznik většině současných chovů, včetně nově uznaných ŠCH.
Plemeno kent bylo vyšlechtěno z místních původních ovcí za přispění plemene leicester v hrabství Kent, oblasti Romney Marsh v Anglii. Vyznačuje se, kromě dobrých užitkových vlastností, především velmi dobrým zdravím (odolností proti nakažlivému kulhání, náchylností proti parazitům), mírným temperamentem, mléčností, snadnými porody a velmi dobrými pastevními schopnostmi. Pro tyto zdravotní přednosti lze plemeno chovat v zimním období i bez nároku na ustájení. Zkušenosti mnoha chovatelů jsou toho dokladem (Vysoké Mýto, Vlachovice, Svařeň a další).
V průběhu několika století (plemenná kniha je vedena údajně přes 500 let) dalo vznik mnoha novým plemenům na světě. Mimo jiné se podílelo i na vzniku nám známého slovenského merina.
Uznané ŠCH jsou chovány v dosti nepříznivých klimatických podmínkách, z toho jeden bez zimního ustájení v podhorské oblasti Českomoravské vysočiny (Svařeň) a druhý v typicky horské oblasti Krkonoš (Paseky nad Jizerou) v nadmořské výšce přes 700 m v nově vybudovaném dřevěném ovčíně. Chovy po stránce užitkovosti a standardu zcela splňují požadavky plemene novozélandského typu. Užitkovost jednotlivých chovů a užitkovost plemene uvádíme v tabulce 3. Z tabulky je zřejmé, že užitkovost uznaných chovů podstatně překračuje průměrné hodnoty plemene. Současně uvádíme i výsledky výkrmnosti a jatečného hodnoty jehňat plemene kent a pro porovnání masných plemen. Zjištěné výsledky v porovnání s masnými plemeny jsou zajímavé. Plemeno kent s kombinovanou užitkovostí například vykazuje lepší denní přírůstek, kratší dobu pastevního výkrmu a dokonce větší plochu MLD cm2. Naproti tomu však jehňata při 40 kg porážkové živé hmotnosti dosahují již nežádoucího množství tuku. Z hlediska kvality masa jsou tyto hodnoty velmi důležitými ukazateli pro zatřídění trupů do tříd. Zlepšení kvality a snížení podílu tuku lze dosáhnout nižší porážkovou hmotností nebo meziplemenným užitkovým křížením s masnými plemeny.
K 31.12. 2000 bylo na území ČR registrováno v aktivní populaci celkem 421 chovů, z toho 33 šlechtitelských v počtu 4511 kusů, což představuje 25,2 % ovcí ze stavu v kontrole užitkovosti. Z 16 chovaných plemen v ČR byl statut „šlechtitelský chov“ udělen chovatelům u 12 plemen. Nejvíce ŠCH po roce 1990, od nástupu ekonomické reformy a nového užitkového zaměření, bylo uznáno nebo přezkoušeno u plemene merinolandschaf (6 chovů), následuje plemeno charollais (5), šumavská ovce (5), kent – romney marsh (5), romanovská ovce (3), texel (2), zušlechtěná valaška (2), suffolk (1), oxford down (1), německá dlouhovlnná (1), východofríská ovce (1), cigája (1), viz tabulka 5.
Každý chovatel ucházející se o ŠCH musel nejméně po dobu 3 let splňovat požadovanou užitkovost, dále chovný cíl a standard plemene, minimální počet bahnic a dobrý zdravotní stav. Šlechtitelské chovy byly uznány ve všech 33 případech nejdéle na dobu 10 let. Hlavním posláním ŠCH je a bude mimo jiné vytvářet na bázi především čistokrevné plemenitby prošlechtěná stáda a prostřednictvím produkce plemenných beranů a jehnic zlepšovat úroveň ostatních chovů. Šlechtitelské chovy by se měly stát i v budoucnu předvojem genetického pokroku u všech chovaných plemen ovcí v ČR.
Ing. Alois Pinďák, CSc.
Českomoravská společnost chovatelů, a. s., Praha