Za vhodnou formu kontroly průběhu bachorové fermentace (avšak při zohlednění skutečnosti, že vlivů, působících na syntézu mléčných složek je daleko více) se považuje sledování jednotlivých složek produkovaného mléka. Zejména se monitoruje obsah tuku a bílkoviny a jejich vzájemný poměr v mléčném nádoji (vedle základního ukazatele, kterým je, často i náhlý, pokles celkové výše mléčné užitkovosti).
Náhlá (po týdnu zjištěná) změna obsahu mléčného tuku svědčí obvykle o poruše bachorové fermentace. Korelace mezi (odhadovanou) hodnotou pH bachorové tekutiny a obsahem mléčného tuku je uváděna podle rovnice:
4,44 + (0,46 x % mléčného tuku) = pH bachorové tekutiny
Tato predikce vychází z hodnoty pH 6,05 ± 0,38 a odpovídajícímu obsahu tuku v mléce ve výši 3,5 %. Zaznamenaný pokles takto vypočtených hodnot pH bachorové tekutiny v rozmezí fyziologických hodnot (z pH 6,7 na 6,2) bývá často způsobován požadovanou zvýšenou produkcí mikrobiálního proteinu a růstem obsahu mléčné bílkoviny. Vypočtení předpokládané hodnoty pH bachorové tekutiny pod hodnotu 6,0 svědčí o narušení bachorových fermentačních pochodů. Také zjištění menšího rozdílu mezi hodnotou obsahu tuku a bílkoviny u jednotlivých zvířat než 0,40 % obsahu jimi produkovaného mléka je považováno u těchto zvířat za projev narušení procesů fermentace a rozvoje subklinické acidózy. Nález takovéto změny hodnoty mléčných ukazatelů u více než 25 % ustájených dojnic obvykle naznačuje postižení celého stáda subklinickou (subakutní) bachorovou acidózou. Rozdíl v hodnotě obsahu tuku v mléce jednotlivých zvířat, oproti stávající průměrné hodnotě celého stáda o více než 0,50 % je rovněž u těchto jednotlivých dojnic považován za možný projev bachorové acidózy. U holštýnských dojnic se vzájemný poměr obsahu bílkoviny a tuku v mléce obvykle pohybuje v rozmezí 0,85 až 0,88, při vzestupu nad hodnotu 1,00 u jednotlivých zvířat ukazuje na narušení bachorové fermentace spojené s poklesem hodnoty pH. Opačný poměr obsahu tuku (T) k obsahu bílkoviny(B) se má pohybovat kolem hodnoty 1,15, inverze těchto hodnot poměrů svědčí o narušení fermentace. Takto uváděné hodnoty jsou však převzaty ze zahraniční odborné literatury. Jak vyplývá z výpočtu uvedených aktuálních poměrů u naší domácí populace dojnic, pohybuje se běžně hodnota B/T v rozmezí 0,79 až 0,84 a hodnota T/B pak v rozmezí 1,17 až 1,28.
Procesy trávení ve slezu
Do slezu (díky kontrakcím čepce, synchronních s relaxací knihy) kontinuálně přichází knihoslezovým otvorem zpracovaná bachorová zažitina. Jejími hlavními součástmi jsou mikrobiální protein (v bachoru, v rámci procesů fermentace přijatého krmiva namnožené mikroorganismy), bachorovou stěnou nevstřebané těkavé mastné kyseliny (TMK) a zbytky v předžaludcích nefermentované neboli mikroorganismy nevyužité potravy (především v bachoru nedegradovatelného proteinu, UDP). Vlastní motorická činnost slezu již na pohybovou aktivitu předžaludků nenavazuje, je autonomní. Zažitina se ve slezu v průběhu asi 30 až 60 minut podrobuje působení žaludeční šťávy, obsahující kyselinu chlorovodíkovou a trávící enzymy (zejména bílkoviny štěpící pepsin) a vylučované žlázami slezu. V tomto procesu je současně ve slezu usmrcována v bachoru namnožená mikrobiální populace, která se poté stává významnou součástí živinových zdrojů pro organismus přežvýkavce. Dojnicím předložené krmivo (respektive některé jeho komponenty) se do tenkého střeva obvykle dostává za 6 – 12 hodin po jeho příjmu v podobě již částečně zpracované zažitiny.
Procesy trávení a absorpce bílkovin, sacharidů a lipidů v tenké střevě
V tenkém střevě se účinkem trávících šťáv, obsahujících účinné enzymy (do lumen střeva dále vylučovaných jeho vlastní sliznicí a ze slinivky břišní) a za působení žlučových solí (vytvářených v játrech) uskutečňuje štěpení přítomných bílkovin, lipidů a sacharidů. Zde dochází i ke trávení tzv. by-pass (bachor procházejících) produktů.
Aminokyseliny, pocházející u přežvýkavců z krmiva a z bachorového mikrobiálního proteinu, jsou v tenkém střevě vstřebávány do krevního systému (vena portae) pomocí aktivních buněčných transportních systémů. Největší část aminokyselin, resorbovaných ve střevě (přes 60 %) pochází z mikrobiálního proteinu, syntetizovaného v bachoru. Ten má poměrně vysokou nutriční hodnotu, stabilně udržovanou aminokyselinovou skladbu a vysokou stravitelnost, pohybující se okolo 85%. Naproti tomu v bachoru nedegradovatelný protein (UDP), k jehož hlavním zdrojům u dojnic patří rybí moučka (u níž obsah proteinu v sušině činí více než 60 % a podíl samotného UDP z celkového obsahu proteinu také nejméně 60 %), péřová moučka, sojový extrahovaný šrot, kukuřičný gluten, případně sušené lihovarské výpalky, sušené pivovarské mláto a sladový květ, vykazuje velké rozdíly své nutriční hodnoty. Jeho aminokyselinová skladba (a biologická hodnota, daná vlastním zastoupením jednotlivých aminokyselin) vykazuje vyšší variabilitu a také jeho stravitelnost se liší podle druhu krmiva (u většiny z nich se však rovněž pohybuje mezi 80 až 90 %). Za dvě hlavní limitující aminokyseliny ve střevní zažitině jsou považovány methionin (tato kyselina bývá v krmných dávkách vysokoprodukčních dojnic nejčastěji deficitní) a lysin, dále histidin, leucin a isoleucin. Ve vztahu ke skladbě „ideálního proteinu“, potřebného pro syntézu mléčné bílkoviny, rozhoduje o množství do krve vstřebaných ainokyselin celkový přívod proteinu do tenkého střeva, aminokyselinové složení střevní zažitiny a skutečná stravitelnost jednotlivých aminokyselin.
Obdobně jako aminokysliny jsou vstřebávány ve střevě přítomné jednoduché sacharidy, i když z menší části. Lipidy jsou vstřebávány po svém rozštěpení na glycerol a mastné kyseliny, event. v podobě monoacylglycerolů, diacylglycerolů, zčásti i jako triacylglyceroly. Glycerol a mastné kyseliny se dvěma až šesti uhlíky (tedy i TMK) přecházejí přes membránu enterocytů (střevních buněk) difůzí. Nerozpustné mastné kyseliny s delším řetezcem se vstřebávají až po vytvoření svojí koloidní micelární formy. Tato forma vzniká působením žlučových solí, lecitinu, fosfolipidů a pankreatické lipázy. Z micel se staví uvnitř střevních buněk lipoproteiny, jež jsou v podobě chylomikronů převáděny z těchto buněk do střevního lymfatického (mízního) oběhu. Ten je přes hrudní mízovod vyústěn do krevního oběhu (přední duté žíly). Krví jsou poté takto přijaté tukové částice přenášeny přímo k cílovým orgánům a tkáním (zejména mléčné žláze a tukové tkáni).
MVDr. Miloslav Skřivánek, CSc.
VFU Brno
