Slintavka a kulhavka – příběh vakcín

Jaký je původce slintavky a kulhavky, proč už se proti němu neočkuje a co nabízí vývoj vakcín.

Když v roce 2022 propukla epizootie slintavky a kulhavky (SLAK) v Indonésii, spustila Austrálie očkovací kampaň. Nikoli preventivně v Austrálii, ale přímo v Indonésii. Veterinární lékaři se tam snažili vytvořit z imunizovaných zvířat „izolační koridor“, aby se postup nákazy zastavil a snížilo se riziko přenosu do australských chovů. V Austrálii se SLAK nevyskytla už 150 let. Udržet tento stav není jednoduché, ani laciné. Australská vláda utratila za očkování zvířat v Indonésii, Papui Nové Guineji a dalších zasažených oblastech miliony dolarů. Z modelových kalkulací však vyplývá, že panzootie SLAK by Australany stála v nejbližších deseti letech asi 80 miliard dolarů.

Pro případ, že by všechna preventivní opatření selhala a nákaza se do Austrálie přeci jen dostala, počítalo se jako s hlavními opatřeními s uzávěrami chovů, zákazy transportu zvířat a porážkami nakažených stád. Vakcinaci plán likvidace nákazy nezahrnoval, i když Austrálie si drží pohotovostní zásobu vakcíny ve Velké Británii a v případě potřeby by ji měli veterináři do týdne k dispozici. Důvod pro skladování očkovací látky na druhém konci světa je prostý. V Austrálii platí zákaz práce s živým virem SLAK, a tak tam nelze tradiční vakcíny tvořené oslabeným nebo inaktivovaným virem produkovat.  S vakcinací se počítá až v situaci, kdy se SLAK začne masivně šířit australskými chovy.

Když se australští farmáři tamějšího šéfa veterinární správy Marka Schippa ptali, proč se preventivně neočkuje také v Austrálii, uslyšeli následující odpověď: „Pokud bychom teď očkovali, všichni naši obchodní partneři by řekli: Jasně, vy očkujete proti SLAK, ale zároveň tvrdíte, že u vás tuhle chorobu nemáte. Tak to vám nevěříme a přijmeme vůči vám opatření, jako kdybyste u vás slintavku a kulhavku měli.“ Co by to znamenalo, bylo australským farmářům jasné: zákaz vývozu zvířat, inseminačních dávek a živočišných produktů a s tím spojené nedozírné ekonomické škody.

Tři roky starý příběh jen dokumentuje, jaká situace vládne ve světě ve vztahu k epizootii SLAK a k její likvidaci či prevenci. Se SLAK nejsou v chovatelsky vyspělých zemích prakticky žádné starosti, dokud se nemoc neobjeví, jako se to stalo nedávno v Maďarsku a na Slovensku. Trochu ve stínu této „hrozby z východu“ zůstal případ výskytu SLAK jiného původu u buvolů v německém Braniborsku.

Do roku 1991 většina tehdejších členských států Evropské unie praktikovala všeobecné očkování skotu proti SLAK. Od roku 1992 je ale toto očkování zakázané, a to i v případě výskytu ohniska SLAK. Politika „neočkování“ je reakcí na dlouhé lhůty, které musí uplynout od nouzového očkování v ohniscích SLAK do doby, než země může znovu získat status „prosto slintavky a kulhavky“. Do obnovení statusu musí země silně omezit obchodní aktivity, což je vnímáno jako větší riziko než případné šíření choroby bez nasazení vakcín.*

...........

Informace pro tento článek byly získány s podporou projektu Ministerstva zemědělství ČR MZE-RO0723.

Prof. Ing. Jaroslav Petr, DrSc.,1,2

Ing. Tereza Žalmanová, Ph.D.,1

Ing. Šárka Prokešová,1

Ing. Tomáš Kott, Ph.D.1

Ing. Beáta Michálková,1

Ing. Kristýna Hošková, Ph.D.,1

1)Výzkumný ústav živočišné výroby, v. v. i., Praha

2)Česká zemědělská univerzita v Praze

Kontakt: petr.jaroslav@vuzv.cz

Celý článek přináší Náš chov 6/2025.