Králíci chovaní v drobných chovech představují většinovou část domácích králíků v České republice. Tuzemský chov domácích králíků je spjat především s jejich užitkovým významem, především produkcí kvalitního masa. Významné postavení v tomto směru má i zájmový (hobby) chov. Tito králíci jsou chováni pro výstavnické účely a další šlechtění, přičemž ve srovnání s minulostí došlo určitým změnám v dynamice rozšíření plemen a směrů hobby chovu králíků. Cílem tohoto příspěvku je představit aktuální situaci v tuzemském hobby chovu králíků.
O chovu králíka na našem území lze hovořit nejpozději od 15. století. Králíci se do českých zemí dostali prostřednictvím mnichů ze západní Evropy. Význam chovu králíka v klášterech byl podtržen jeho původní charakteristikou králičího masa coby postního jídla. Do poloviny 19. století však nelze v pravém smyslu hovořit o tuzemském chovu domácích králíků. Králíci (tehdy již různobarevní, převládali strakatí) byli ustájeni ve stájích a chlévech pod velkými hospodářskými zvířaty. Myšlenku racionálního chovu králíků poprvé formuloval F. S. Kodym v roce 1869, následně ji ve svých dílech rozvinuli zejména E. A. Meliš (1873) a V. Šír (1887). Za nejvýznamnější lze považovat osobu Jana Václava Kálala, který svými spisy a aktivitami inspiroval český lid k myšlence králíka jako hospodářského zvířete (poskytující lehce dostupné maso) a založil první centrální králíkářský spolek (1902). I přes administrativní c. k. nesnáze se v českých zemích dařilo rozvíjet čistokrevný chov králíků, což však výrazně přibrzdila první světová válka. Po válce došlo k obnově chovů a zakládání řady místních chovatelských spolků, které mnohdy fungují až do dneška. V období 2. světové války doznal králík svého skutečného hospodářského významu. Obyvatelstvo v okupované zemi snadno docenilo relativní nenáročnost králíka, jeho obdivuhodnou reprodukci a kvalitní maso. V těchto nedostatkových dobách pro značnou část rodin představovalo králičí maso ceněnou a dostupnou surovinu. Bylo to maso chudších vrstev na venkově i ve městech, pro mnohé rodiny to byl jediný zdroj masa alespoň jednou týdně. V roce 1943 bylo na území Protektorátu Čechy a Morava kalkulováno téměř 5 milionů králíků, avšak skutečný počet mohlo být až 15 milionů králíků, neboť se řada lidí bála nahlásit reálný počet (Sekanina, 1986). V poválečném období se začal preferovat chov jiných (hlavních) druhů hospodářských zvířat. V roce 1957 vznikla jednotná chovatelská organizace zastřešující také chov králíků a s ní začalo „zlaté období tuzemského chovu králíků“, která trvalo do poloviny 80. let. Následně se drobnochov králíků začal segmentovat na chov pro maso a chov pro zálibu s tím, že právě hobby chov králíků se prosazoval výrazněji, zejména po roce 1990.
Králičí maso
Přestože v současné době klesá v ČR spotřeba králičího masa, patříme k zemím s dobrou zvyklostí konzumace králičího masa. Hlavní předností konzumace králičího masa je právě tradice, neboť v řadě rodin je králičí maso pravidelnou součástí jídel, a tak se tyto kulinářské návyky daří předávat z generace na generaci.
(celý článek najdete v NCh11/2020)
Na jaře 2020 vyšla v nakladatelství Profi Press s. r. o. komplexní publikace Drobnochovy hospodářských zvířat od kolektivu autorů. V tomto již druhém a celkově aktualizovaném původním vydání české odborné publikace nechybí ani kapitola o chovu králíků pojednávající o moderním pojetí a soudobých trendech v drobném hobby chovu králíků.
MVDr. Vlastimil Šimek, Ph.D. 1;
Ing. Jaroslav Kratochvíl, CSc.2
Foto Vlastimil Šimek
1Ústav chovu zvířat, výživy zvířat a biochemie, Fakulta veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
2Emeritní prezident Českého svazu chovatelů, z. s.,
emeritní viceprezident Evropského svazu chovatelů
