Krmná dávka přežvýkavců by měla být z velké většiny tvořena objemnými krmivy a jadrná krmiva by se měla používat pouze pro její „doladění“. Tuto poučku každý zootechnik zná. Ale řídit se podle ní není vždy tak jednoduché, jak se zdá na první pohled. Prvním a nejnutnějším předpokladem je dostatečná kvalita i kvantita vhodného statkového krmiva.
S některými poznatky o objemných krmivech a návody, jak produkovat siláže na nejvyšší úrovni i přes nepříliš příznivé vnější podmínky, seznámil posluchače Dr. Jörg Winkelmann z německé centrály firmy H. W. Schaumann, který byl hlavním hostem přednášky konané koncem února v Hodkovicích u Prahy.
Proč krmíme krávu?
Zjednodušeně řečeno proto, že pro zvýšení užitkovosti, zlepšení reprodukce a zdraví zvířete potřebujeme zajistit i vyšší příjem energie a živin. V praxi to znamená především zajistit optimální pH v bachoru, zrychlené odbourávání živin v bachoru a optimální bypass škrobu a bílkovin. Tyto faktory pak vedou ke zvýšení příjmu krmiva a následně k vyššímu příjmu energie a jednotlivých živin při dodržení zásady, že správně sestavená krmná dávka pro skot by měla obsahovat maximálně 7,2 MJ NEL. Dále je podle přednášejícího potřeba vzít na vědomí rozdílnou chutnost jednotlivých krmiv. Tento faktor mimo jiné ovlivňuje i obsah kyseliny octové, máselné, amoniaku, plísní a kvasinek, klostridií, listerií a kolibakterií.
Pro skot je nezbytná strukturální hrubá vláknina (SHV) v přiměřeném množství, které za předpokladu maximálního možného času přežvykování v délce osmi až devíti hodin a potřeby tří hodin na přežvýkání jednoho kilogramu SHV při 600 kilogramové dojnici vychází na 2,4 až 3 kilogramy na den.
Siláž jako skládačka
Výslednou siláž na krmném stole přirovnal Dr. Winkelmann ke skládačce – puzzle, jehož jednotlivé dílky představují ztráty na poli, při konzervaci, odběru, ztráty hnitím a činností plísní, druhotným zahříváním i konečným mícháním a dávkováním. „Zbylé části skládačky splňují určité parametry, o jejichž kvalitě vždy rozhoduje konečný spotřebitel, tedy kráva a nikoli laboratoř“, zdůraznil přednášející.
Faktory mající vliv na proces silážování se dělí do třech skupin: týkající se rostliny (obsah sušiny, ligninu, NO3, pufrovací kapacita, epifytní mikroflóra včetně nežádoucí), techniky (stupeň zavadnutí, délka řezanky, udusání a vytěsnění vzduchu, druh sila, teplota a doba kvašení) a inokulantu (druh, kvalita aplikace, množství atd.).
Mezi faktory ovlivňující silážovatelnost konkrétního porostu se podle Dr. Winkelmanna řadí vysoký obsah vody (nad 76 %), málo zkvasitelných cukrů (pod dvě procenta), vysoký obsah NL, nižší obsah nitrátů (méně než 4,4 g NO3/kg sušiny), vysoké znečištění, silné zavzdušnění, vysoký obsah zbytkových cukrů nebo obsah patogenů v rostlině.
„Je třeba mít na paměti, že dobře silážovatelná hmota musí mít koeficient silážovatelnosti nejméně 42,“uvedl přednášející, „a proto například vojtěška používaná k silážování musí být vždy zavadlá.“
Boj proti plísním
Mykózy v silážích jsou rozšířeným problémem, který bude podle přednášejícího v tomto roce ještě zřetelnější následkem nadměrného sucha. Kromě známých postupů, které je třeba dodržovat (optimální sušina, kvalitní zakrytí, dusání atd.) doporučuje Dr. Winkelmann i použití přípravku Bonsilage Plus, který zabezpečuje rychlý a intenzivní průběh kvašení a tím i vysokou stabilitu silážované hmoty. Tento produkt obsahuje pět homo- a heterofermentativních kmenů bakterií mléčného kvašení, v první fázi produkují vysoký podíl kyseliny mléčné Lactobacillus plantarum, Pediococcus pentosaceus a L. rhamnosus, ve druhé fázi se o stálý poměr kvasných kyselin starají L. brevis a L. buchneri.
Použití močoviny doporučuje přednášející pouze v kombinaci s bakteriálními přípravky, naopak enzymatické konzervanty podle něj příliš efektivní nejsou.
Na závěr představil Dr. Jörg Winkelmann systém ultraexaktního dávkování konzervačních prostředků, který pracuje na principu jemné mlhy vytvářené rotační tryskou. Při zařazení takového přístroje do vkládacího prostoru řezačky postačí 25 mililitrů konzervantu na jednu tunu hmoty.
