Minerální živiny v organismu zabezpečují správnou látkovou výměnu, ovlivňují enzymatickou a hormonální činnost, umožňují růst kostních a dalších tělesných tkání. Zvířatům se dodávají prostřednictvím krmných dávek v dostatečném množství a maximálně využitelné formě. Velké množství minerálních živin spotřebují zvířata na tvorbu mléka, masa a plodu. Nedostatek minerálních látek nebo jejich vzájemný nesoulad vyvolává chorobné stavy, snižuje užitkovost, narušuje vývoj plodu a vitalitu telat a ohrožuje reprodukci krav.
Nejznámější formou dotace minerálních látek jsou směsi zdrojů minerálních látek. Směsi solí makroprvků jsou minerální krmné směsi (MKS), směsi mikroprvků jsou označovány jako minerální premixy (MP). Mohou být zkrmovány odděleně, ale obvykle bývají premixy součástí MKS.
Tyto MKS se mohou dávkovat přímo na objemové krmivo, avšak účelnější a efektivnější je zamíchání těchto přísad do směsí. Přísady z hlediska jejich složení by měly odpovídat typu krmné dávky, směru užitkovosti, nesmí snižovat chutnost a tím příjem krmiv.
Další formou dotace minerálních látek v krmných dávkách jsou lizy (většinou doplňková forma aplikace, vhodná především pro pastevní chovy skotu). Obvykle jsou to pevné bloky různé velikosti a barvy podle určení a obsahu zdrojů minerálních látek. Minerální látky ve formě chemických sloučenin jsou vázány v pevné kompozici (nosič).
Vlastnosti nosiče jsou důležité z hlediska fyzikálně mechanických vlastností lizu. Může způsobit značnou tvrdost lizu a tím horší stíratelnost při aplikaci, nebo naopak nosné médium způsobuje rozpadání bloků a tím dochází ke ztrátám při aplikaci (rozpadnutí bloku lizu, na pastvě rozšlapání).
Význam minerálních látek
Význam minerálních látek pro organismus skotu je značný. Často se stává, že narozená telata jsou málo životaschopná, postrádají sací reflex, mají problémy s klouby, které jim znemožňují postavit se a pít mléko, rodí se mrtvá. Cílenou dotací minerálních látek a vitaminů lze těmto problémům ze značné části předejít. Zimní stájový odchov skotu bez tržní produkce mléka je velkou příležitostí, jak dotaci minerálních látek a vitaminů zajistit. Kromě lizů je však nutné tuto dotaci provést speciálními doplňky přímo na žlab, aby byl jejich příjem bezezbytku zajištěn.
Dlouhodobé provozování chovu skotu na stejných pastvinách s sebou nese ještě jedno nebezpečí. Zejména v podmínkách, kdy není možné dotovat úbytek živin do porostů formou hnojení, nebo pokud je tato dotace nedostatečná, postupně se snižuje obsah minerálních látek v rostlinách a příjem těchto látek zvířaty.
Minerální látky dělíme podle jejich zastoupení v živočišném organismu na makroprvky a mikroprvky. Makroprvky - vápník, fosfor, sodík, draslík, chlor a hořčík – jsou v živočišném organismu zastoupeny ve větším množství a skot jich také více potřebuje, mikroprvků je podstatně menší množství.
Obsah minerálních látek
podle druhu i části pícniny
Druhy pícnin i jejich jednotlivé části se velmi podstatně liší v obsahu minerálních látek. Zvláště rozdílná je koncentrace a poměr minerálních látek ve vegetativních a generativních částech rostlin. Podíl jednotlivých minerálních látek v pícninách ovlivňuje minerální složení půdy, půdní reakce, klimatické podmínky, způsoby hnojení a také intenzita rostlinné výroby. Vegetační stadium rostlin a velikost ztrát při sklizni a konzervaci se odráží nejen v rostlinném obsahu minerálních živin, ale také v jejich stravitelnosti a využitelnosti. Uvedeným kvalitativním změnám podléhají vegetativní části rostlin ve větší míře než semena nebo hlízy. Proto se u skotu působení uvedených vlivů projevuje při konzumaci převážně vegetativních částí pícnin daleko výrazněji než u monogastrických zvířat.
