V současné době nabývá hodnocení kvality welfare prasat značného významu a to podnítilo hledání biomarkerů vhodných k tomuto účelu. Tradičně jsou tyto biomarkery sledovány v krvi. Samotný odběr krve je však pro prasata stresující, a proto je snahou najít nové neinvazivní metody odběru vzorků k tomuto účelu.
V našem příspěvku se zaměříme na využití stanovení kortizolu ve štětinách. Štětiny akumulují kortizol delší dobu, tedy týdny až měsíce. To znamená, že tato metoda umožňuje posoudit míru stresu a tím i welfare prasat v období několika předchozích týdnů až měsíců (Bacci et al. 2014; Everding 2021).
Metodika odběru vzorků je jednoduchá a může ji provádět i technický personál (Everding 2021). Další výhodou je, že koncentrace kortizolu ve štětinách nepodléhá denním výkyvům. Kortizol ve štětinách je velmi stabilní a vzorky mohou být skladovány několik měsíců, pokud jsou chráněny před vlhkostí a UV zářením (Heimbürge et al. 2019; Heimbürge 2021).
Mechanismus, kterým je kortizol inkorporován do štětinových folikulů, nebyl dosud zcela vysvětlen. Jako nejdůležitější se zdá být možnost, podle které se kortizol dostává do štětinových váčků pasivní difúzí z krve. K tomu dochází v růstové fázi těchto folikulů (Meyer a Novak 2012).
Někteří autoři (Wiechers et al. 2021) doporučují odebírat vzorek štětin z dorzální strany krku nebo mezi lopatkami. Výběr této oblasti snižuje riziko kontaminace štětin jinými zdroji kortizolu z prostředí, jako jsou moč nebo výkaly. Je také velmi důležité odebírat vzorek štětin vždy ze stejné oblasti těla. Důvodem je skutečnost, že rychlost růstu štětin a koncentrace kortizolu v různých oblastech těla se mohou lišit (Heimbürge et al. 2019). Při odběru vzorku štětin je důležité, aby vzorek obsahoval aktivně rostoucí štětiny. Toho lze dosáhnout použitím tzv. metody shave-reshave (Meyer a Novak 2012). To znamená, že za účelem získání vzorků nově narostlých štětin je tato oblast během sledování dvakrát oholena. První oholení se provádí před zahájením sledování a poté se provede oholení nově narostlých štětin po určitém období. Vzorek pak musí být skladován v suchém prostředí a chráněn před ultrafialovým zářením, tedy před přímým světlem (Heimbürge et al. 2019).
Laboratorní zpracování spočívá v extrakci kortizolu ze štětin a jeho stanovení. Před vlastní extrakcí kortizolu je nutné štětiny umýt, aby došlo k dekontaminaci jejich povrchu v důsledku vnějšího znečištění (Pollock et al. 2021). Ve většině publikovaných prací byl používán k omývání štětin isopropanol podle metody popsané autory Davenport et al. (2006). K extrakci kortizolu z keratinové matrice štětin se používá organické rozpouštědlo. Předtím se doporučuje štětiny nastříhat na krátké úlomky nebo vzorek rozemlít na prášek. Extrakce kortizolu spočívá ve smíchání vzorku s metanolem a jeho inkubaci (Davenport et al. 2006; Cook 2012).
Pro vlastní stanovení koncentrace kortizolu ve štětinách je možno používat různé analytické techniky, jako je radioimunoanalýza (RIA), enzymová imunoanalýza (EIA) a kapalinová chromatografie s hmotnostní spektrometrií ( LC -MS) (Gow et al. 2010).
Kromě vlivu stresu na koncentrace kortizolu ve štětinách prasat byly identifikovány další faktory, které se mohou podílet na variabilitě jeho koncentrace ve štětinách a tím ovlivnit výsledky.
Literatura je k dispozici u autora.
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat,
VETUNI Brno
Kontakt: SvobodaMa@VFU.cz
Kompletní článek najdete v Našem chovu 4/2024, který vychází začátkem dubna.*
