Štětiny akumulují kortizol delší dobu, tedy týdny až měsíce. To znamená, že tato metoda analýzy kortizolu ve štětinách umožňuje posoudit míru stresu a tím i welfare prasat v období několika předchozích týdnů až měsíců.
Mechanismus, kterým je kortizol inkorporován do štětinových folikulů, nebyl dosud zcela vysvětlen. Jako nejdůležitější se zdá být možnost, podle které se kortizol dostává do štětinových váčků pasivní difúzí z krve. K tomu dochází v růstové fázi těchto folikulů (Meyer a Novak 2012).
Někteří autoři (Wiechers et al. 2021) doporučují odebírat vzorek štětin z dorzální strany krku nebo mezi lopatkami. Výběr této oblasti snižuje riziko kontaminace štětin jinými zdroji kortizolu z prostředí, jako jsou moč nebo výkaly. Je také velmi důležité odebírat vzorek štětin vždy ze stejné oblasti těla. Důvodem je skutečnost, že rychlost růstu štětin a koncentrace kortizolu v různých oblastech těla se mohou lišit (Heimbürge et al. 2019). Při odběru vzorku štětin je důležité, aby vzorek obsahoval aktivně rostoucí štětiny. Toho lze dosáhnout použitím tzv. metody shave-reshave (Meyer a Novak 2012). To znamená, že za účelem získání vzorků nově narostlých štětin je tato oblast během sledování dvakrát oholena. První oholení se provádí před zahájením sledování a poté se provede oholení nově narostlých štětin po určitém období. Vzorek pak musí být skladován v suchém prostředí a chráněn před ultrafialovým zářením, tedy před přímým světlem (Heimbürge et al. 2019).
Laboratorní zpracování spočívá v extrakci kortizolu ze štětin a jeho stanovení. Před vlastní extrakcí kortizolu je nutné štětiny umýt, aby došlo k dekontaminaci jejich povrchu v důsledku vnějšího znečištění (Pollock et al. 2021). Ve většině publikovaných prací byl používán k omývání štětin isopropanol podle metody popsané autory Davenport et al. (2006). K extrakci kortizolu z keratinové matrice štětin se používá organické rozpouštědlo. Předtím se doporučuje štětiny nastříhat na krátké úlomky nebo vzorek rozemlít na prášek. Extrakce kortizolu spočívá ve smíchání vzorku s metanolem a jeho inkubaci (Davenport et al. 2006; Cook 2012).
Pro vlastní stanovení koncentrace kortizolu ve štětinách je možno používat
různé analytické techniky, jako je radioimunoanalýza (RIA), enzymová imunoanalýza (EIA) a kapalinová chromatografie s hmotnostní spektrometrií ( LC -MS) (Gow et al. 2010).
Kromě vlivu stresu na koncentrace kortizolu ve štětinách prasat byly identifikovány další faktory, které se mohou podílet na variabilitě jeho koncentrace ve štětinách a tím ovlivnit výsledky.
Výsledky mohou být ovlivněny např. oblastí těla, ve které se odběr štětin provádí (Heimbürge et al. 2019). Dalším faktorem ovlivňujícím koncentraci kortizolu v prasečích štětinách může být věk, kdy ve srovnání s mladými zvířaty jsou u prasnic zjišťovány vyšší koncentrace (Heimbürge et al. 2019; Heimbürge et al. 2020).
Literatura je k dispozici u autora.
Doc. MVDr. Martin Svoboda, Ph.D.
Klinika chorob přežvýkavců a prasat,
VETUNI Brno
Celý článek najdete v časopise Náš chov 4/2024.
