Většina druhů šťovíku je nechvalně známý plevel, málokdo však ví, že existuje i velkolistý šťovík krmný, kříženec šťovíku zahradního a ťanšanského (Rumex pasiencie x Rumex tyasanicus), se kterým se do budoucnosti počítá jako s obnovitelným zdrojem energie (ke spalování), případně i zdrojem živin, především bílkovin, pro zvířata (ke zkrmování).
Ve spolupráci s Ing. V. Petříkovou, která se dlouhodobě zabývá využitím biomasy pro získávání energie, jsme ve VÚŽV Praha - Uhříněves učinili několik pokusů s konzervací šťovíku krmného variety Uteuša. Jejich cílem bylo zjistit krmnou hodnotu a silážovatelnost této plodiny v různých fázích jejího růstu a při využití různých metod konzervace. Protože jsme se silážováním tohoto druhu hmoty neměli zkušenosti, testovali jsme více variant. Zvolili jsme dva způsoby sklizně, dvě technologie skladování a konzervaci bez a s konzervantem. Porovnávali jsme dva konzervanty a u jednoho jsme zkoušeli i dvě dávkování. Nyní však zpět k tomu, proč hlavně se u nás šťovík krmný pěstuje.
Šťovík jako obnovitelný zdroj energie
Biomasa, organická hmota rostlinného nebo živočišného původu, je nejstarším lidmi využívaným zdrojem energie. Její nespornou výhodou je hlavně to, že má obnovitelný charakter. Efektivní a ekologické využití biomasy má minimální negativní vliv na životní prostředí. Biomasu je možné využívat nejen přímým spalováním, ale i k výrobě ušlechtilých paliv, které podstatně méně zatěžují životní prostředí než paliva klasická. Její výroba je pro životní prostředí větším přínosem (likvidace odpadů, zalesňování nevyužité a často nevyužitelné půdy) než dobývání fosilních paliv. Pěstováním energetických plodin je možné využívat půdu nevhodnou pro zemědělskou výrobu. V České republice je možné k energetickým účelům využít asi 8 milión tun pevné biomasy.
Vyššímu rozšíření „energetických bylin“, mezi něž šťovík krmný patří, brání:
- nutnost úpravy paliva (sušení, tvarování, atd.), což vyžaduje investice do nového zařízení,
- větší obsah vody a tudíž nižší výhřevnost (dřevní hmota),
- větší objem paliva, vyšší nároky na skladovací prostory,
- poměrně složitá manipulace s palivem v porovnání s plynem, elektřinou, nebo LTO,
- nutnost likvidace popela,
- jen lokální využití paliva.
Metodika konzervace šťovíku
Šťovík krmný z první seče byl k silážování přivezen z Chomutovska, z Výzkumné stanice Jirkov. Silážování proběhlo 23. května, v tu dobu byly rostliny vysoké v průměru 1,5 metru. Experiment se uskutečnil v laboratorních tubusech o obsahu 10 litrů (technologie s odtokem silážních šťáv) a současně s kontrolní fermentací ve čtyřlitrových sklenicích (technologie bez odtoku silážních šťáv). Současně byla sledována i kvalita řezanky, silážován byl jednak materiál s teoretickou délkou částic 20 mm, jednak materiál o délce 40 mm. Hmota byla nařezána na speciálním stacionárním přístroji. Šťovík byl silážován bez konzervantu (kontrola) a s konzervantem (pokus). Byly zvoleny dva chemické konzervanty (kyselina mravenčí a Kemisile 2000) ve dvou různých aplikačních dávkách. Všechny varianty byly založeny ve třech opakováních. Experimentální sila byla uložena v místnosti se stálou teplotou zhruba 25 oC.
Výsledky analýz zelené hmoty
Původní zelená hmota byla analyzována z první seče dne 23. 5., a z druhé seče uskutečněné dne 31. 7., zelená hmota z první seče byla silážována do sklenic a tubusů, hmota z druhé seče silážována nebyla. Krmné hodnoty zelené hmoty z obou sečí jsou v tabulce 1. Pro výpočet byly zvoleny následující hodnoty: u stravitelnosti dusíkatých látek 47 %, tuku 53 %, vlákniny 40 %, BNLV 60 %, deg 64 % a dsi 72 %.
První analýzy siláží ze sklenic, tedy bez odtoku silážních šťáv, byly uskutečněny 2. srpna. U těchto vzorků byl učiněn kompletní krmivářský rozbor. Pro výpočet byly zvoleny následující hodnoty: u stravitelnosti dusíkatých látek 42 %, tuku 48 %, vlákniny 36 %, BNLV 54 %, deg 58 % a dsi 65 %.
Výsledky analýz siláží
V tabulce 3 jsou uvedeny krmné hodnoty siláží ze skleněných nádob. Nádoby byly otevřeny a jejich obsah rozborován po třech měsících fermentace. Do nádob byla uložena krátká řezanka teoretické délky 20 mm. Byl testován přídavek 68% kyseliny mravenčí ve dvou aplikačních dávkách a Kemisile 2000 v dávce 5 l/t. Z analýz je patrný vyšší úbytek sušiny a dusíkatých látek u siláže bez konzervantu. Nejmenší úbytek dusíkatých látek byl zaznamenán u siláže konzervované přípravkem Kemisile 2000. Ostatní rozdíly mezi testovanými variantami nejsou podstatné.
V tabulce 4 jsou u stejného materiálu uvedeny výsledky silážních rozborů po třech měsících fermentace a v tabulce 5 po pěti měsících fermentace. Smyslové hodnocení všech siláží nebylo nejlepší. Všechny siláže měly nepříjemný pach, nejvíce siláž s dlouhou řezankou konzervovaná bez aditiv, všechny siláže měly změněnou barvu a mazlavou strukturu. Hmota byla konzervována při velmi nízké sušině, to zapříčinilo, že ze všech siláží odtékaly silážní šťávy, více z těch, které byly konzervovány s využitím chemických přípravků. Fermentační proces v silážích konzervovaných s využitím chemických přípravků byl minimální, pH se sice snížilo na hodnoty kolem čtyř, ale produkce kyseliny mléčné byla velmi nízká. Chemické přípravky také zapříčinily, že ze siláží jimi konzervovaných odtékalo více silážních šťáv než ze siláží kontrolních bez aditiva. Obsah kyseliny máselné byl nejnižší u varianty bez konzervantu. Tato siláž byla z hlediska druhotné fermentace stabilnější než siláže konzervované chemicky, pravděpodobně díky vyššímu obsahu kyseliny mléčné. Rozdíly mezi konzervanty i mezi dávkami konzervantu byly minimální. Za zmínku stojí asi jen vyšší obsah čpavku u varianty s přípravkem Kemisile 2000.
Porovnání siláží s různou délkou řezanky
Z analýz siláží konzervovaných s různou délkou řezanky je patrné, že zvýšení délky řezanky z 20 na 40 mm se negativně projevilo ve zvýšení pH, snížení produkce kyseliny mléčné a zvýšení produkce čpavku. Přídavek kyseliny mravenčí v dávce 5 litrů na tunu sice snížil pH, ale zamezil tvorbě kyseliny mléčné. Naopak vzniklo více kyseliny máselné, množství čpavku ovlivněno nebylo.
Závěr
Z hlediska obsahu živin má vyšší hodnotu hmota šťovíku krmného z druhé seče, především jako zdroj vysoce koncentrovaných dusíkatých látek. Vzorky šťovíku z druhé seče obsahovaly výhradně listy, zatímco hmota z první seče obsahovala zhruba z poloviny i stonky. Obsah sušiny hmoty z druhé seče je pro silážování nevhodný pro příliš nízkou sušinu. Až bude technologicky dořešeno dosoušení na pokosu, měla by vzniknout hmota, jejíž následné silážování by teprve mohlo mít smysl pro praxi. Ani hmota z první seče však neměla pro kvalitní průběh fermentace potřebnou sušinu. Odtok silážních šťáv byl příliš vysoký, zvyšoval ho i přídavek chemického konzervantu. Přídavek chemického konzervantu pravděpodobně není nejlepším řešením. Je nezbytné zpracování hmoty na řezanku s velikostí částic menších než 20 mm.
Práce je zpracována jako jeden z výstupů výzkumného záměru MZE-MO2-99-04.
Ing. Radko Loučka, CSc., VÚŽV, Praha – Uhříněves
