Příspěvek je o strategii zkrácené doby stání na sucho a krmení vysokoužitkových dojnic v období posledních dvou měsíců březosti a jeho vlivu na příjem sušiny, tělesnou hmotnost a kondici, mléčnou užitkovost a základní parametry bachorové tekutiny a krve. Dojnice se zkrácenou dobu stání na sucho na 35 dnů, krmené laktační dietou pro závěr laktace měly významně větší příjem krmiva před otelením než dojnice s tradiční dobou stání na sucho 60 dnů, krmené suchostojnou krmnou dávkou s přídavkem jádra od 21. dne před očekávaným otelením. Ovšem, po otelení byl příjem sušiny krmiva u obou skupin dojnic vyrovnaný a strategie zkrácené doby stání na sucho nezvýšila produkci mléka po otelení.
Tranzitní období, přibližně tři týdny před otelením a tři týdny po porodu, je pro dojnice velice náročné, protože v tomto období prodělávají řadu metabolických a hormonálních změn. Hlavním problémem v tranzitním období je negativní energetická bilance (NEB). NEB vede ke snížení odolnosti a zhoršení zdravotního stavu, zhoršení plodnosti a následně ke zvýšenému procentu vyřazování dojnic. Při velmi rozsáhlé NEB nemá dojnice dostatek energie pro produkci mléka, která je tak nižší a nedochází tak k plnému uplatnění genetického potenciálu dojnic. Prevence NEB a následných komplikací, a zároveň podpora vysoké mléčné užitkovosti, začíná už ke konci laktace a na počátku období stání na sucho.
Tradiční doba stání na sucho v našich chovech trvá přibližně 60 dnů. Objevují se však i experimentální studie, například studie Knegsel et al. (2014), která testovala zkrácenou (30 dnů) a dokonce i vynechanou dobu stání na sucho (nepřetržité dojení). Hlavní výhodou redukované doby stání na sucho byl zlepšený energetický stav dojnic v rané fázi laktace. Další výhodou zkrácené doby stání na sucho je menší počet změn v krmné dávce.
Hypotézou našeho pokusu bylo, že zkrácená doba stání na sucho může zvýšit příjem sušiny a zlepšit energetickou bilanci, a tím zvýšit produkci mléka.
Celý příspěvek najdete v NCH 6/2015
