Střevní parazitózy prasat - jejich význam a možnosti tlumení

Chov prasat patří i na počátku třetího tisíciletí mezi nejvýznamnější odvětví živočišné výroby. Světová produkce vepřového masa se za posledních dvacet let zdvojnásobila a jsme svědky stále větší globalizace obchodu s vepřovým masem, která také ovlivňuje ceny této komodity v České republice. Je zřejmé, že producenti jatečných prasat v Evropě budou nuceni v příštích letech snížit výrobní náklady na výrobu vepřového masa, které jsou v porovnání s USA velmi vysoké. Aby čeští chovatelé prasat obstáli na trhu s vepřovým masem, musí se také zaměřit na vysokou a standardní kvalitu vepřového masa.

Jedním ze základních předpokladů zlepšení ekonomiky produkce a dosahování vysoké kvality vepřového masa je zdravotní stav prasat. Chovatelé prasat by měli v nastávajícím období věnovat maximální pozornost zajišťování a ochraně zdravotního stavu prasat.
Zdravotní problematika prasat je nesmírně široká a zahrnuje choroby neinfekční a infekční. Mezi nejrozšířenější infekčních onemocnění, která se vyskytují v našich chovech prasat patří parazitózy. Původci parazitóz nezpůsobují většinou úhyny a výrazná klinická onemocnění, ale ovlivňují parametry užitkovosti u všech kategorií prasat. Cílem následujícího přehledu je upozornit na významné střevní parazitózy v našich chovech prasat, zdůraznit jejich praktický význam a seznámit nejširší chovatelskou veřejnost se současnými možnostmi tlumení.

STŘEVNÍ ONEMOCNĚNÍ ZPŮSOBENÁ PARAZITICKÝMI PRVOKY
Onemocnění způsobená parazitickými prvoky byla v minulosti považována za méně důležitá s malým praktickým významem. Změněné podmínky chovů prasat spojené s vysokými koncentracemi zvířat vytvářejí vhodné podmínky pro šíření parazitických prvoků. Jejich význam v posledních desetiletích roste a je jim věnována stále větší pozornost.
KOKCIDIÓZA
Pod pojmem kokcidióza rozumíme infekci a destrukci střevní sliznice jednobuněčnými parazity-kokcidiemi rodů Isospora a Eimeria. Kokcidióza je závažné onemocnění mláďat užitkových zvířat a nejčastěji se s kokcidiózou setkáváme u drůbeže, králíků, jehňat, kůzlat a telat. U každého druhu hostitele parazituje více druhů kokcidií, které mají odlišné vlastnosti, z nichž nejdůležitější je patogenita. Obdobně jako ostatní užitková zvířata je prase hostitelem mnoha druhů střevních kokcidií. Nejzávažnější z nich je původce průjmového onemocnění selat kokcidie Isospora suis. Z kokcidií rodu Eimeria jsou časté infekce druhy Eimeria suis, E. scabra a E. debliecki.
K infekci hostitele dochází pozřením oocyst, které se dostávají do vnitřního prostředí s trusem hostitele. Vyloučené oocysty jsou nevysporulované, tedy neinfekční. V příznivých podmínkách za přítomnosti kyslíku, vlhkosti a teplotě oocysty vysporulují a stávají se infekčními v průběhu několika dnů. Při sporulaci se kulovitý obsah oocysty přemění v malé rohlíčkovité útvary (sporozoity), které jsou uvnitř dalších útvarů (sporocyst) uvnitř oocysty. U druhů rodu Eimeria obsahuje vysporulovaná oocysta 4 sporocysty se dvěma sporozoity v každé z nich, u druhů rodu Isospora vysporulovaná oocysta obsahuje dvě sporocysty se čtyřmi sporozoity.
Po pozření vysporulované oocysty vnímavým zvířetem se uvolní sporozoity z oocysty a napadají buňky střevní sliznice. Zde se intenzivně množí a poškozují střevní sliznici. Výsledkem tohoto intenzivního množení jsou nezralé oocysty, které odcházejí ze střeva s trusem do vnějšího prostředí, kde dozrávají a stávají se infekčními. Oocysty kokcidií jsou velmi odolné a dlouho přežívají ve vnějším prostředí. Oocysty nepřežívají teploty pod -30 *C a nad 40 *C. V rámci tohoto teplotního rozmezí mohou přežívat déle než rok.
Infekce kokcidií Isospora suis se projevuje jako akutní průjmové onemocnění, které postihuje selata 5 až 15 dní stará. Ojediněle se klinické onemocnění spojené s infekcí I. suis vyskytuje u selat v období odstavu. Trus postižených selat je nejprve pastovitý, v průběhu jednoho až dvou dnů přechází trus ve žlutý vodnatý průjem, který přetrvává 3 až 5 dnů. Postižená selata zaostávají v růstu a při odstavu jsou selata ve vrzích nevyrovnaná. Souhrnná nemocnost selat do odstavu vysoká a dosahuje 75 až 100%, ale úhyny selat v důsledku kokcidiózy jsou vzácné. Typickým patologickým příznakem při pitvě selat s kokcidiózou jsou rozsáhlé zánětlivé změny v zadní části tenkého střeva.
Kokcidie rodu Eimeria se dají charakterizovat jako oportunní patogenní agens. Pokud jsou jednotlivé druhy kokcidií méně patogenní, jejich patogenita může být ovlivněna různými stresovými faktory. Klinická kokcidióza je proto více častá při špatném výživném stavu, při špatných zoohygienických podmínkách, při překrmování nebo při stresu v období odstavu, přepravě nebo při náhlých změnách krmiva.
Většina prasat se infikuje kokcidiemi rodu Eimeria v období mezi 1 měsícem a 1 rokem stáří. Starší zvířata jsou rezistentní ke klinickému onemocnění, ale mohou prodělat infekce a sloužit tak jako zdroj infekce pro mladá a vnímavá zvířata.
Nález velkého počtu oocyst patogenních druhů v trusu umožňuje diagnózu. Protože průjem může předcházet vylučování velkého počtu oocyst jeden až dva dny a může také pokračovat v období, kdy se vylučování oocyst sníží, doporučuje se opakované vyšetření trusu. Množství oocyst přítomných v trusu je ovlivňováno geneticky daným reprodukčním potenciálem jednotlivých druhů, počtem pozřených oocyst, věkem a stavem imunitního systému, konzistencí trusu a metodou vyšetření. Proto musí být výsledky vyšetření trusu posouzeny společně s klinickými příznaky a patologickými změnami. Navíc se musí být určen druh kokcidie, zda patří mezi patogenní pro jednotlivé hostitele. Nález velkého počtu oocyst nepatogenního druhu při průjmovém onemocnění není důvodem pro diagnózu klinické kokcidiózy.
Vývojové cykly kokcidií rodů Isospora a Eimeria spojené produkcí oocyst a klinická kokcidióza trvá zpravidla pouze několik dnů, pokud nedojde k reinfekci. Rychlá léčba může zpomalit nebo utlumit rozvoj reinfekce a může zkrátit období klinických příznaků, zmenšit počet vylučovaných oocyst, zmírnit průjem a zmenšit pravděpodobnost sekundární infekce a úhynu. Jako léčivo mohou být použity sulfonamidy, které však souběžně ovlivňují složení střevní bakteriální mikroflóry. Výborné výsledky při tlumení klinické kokcidiózy selat byly popsány při jednorázové perorální aplikace antikokcidika toltrazurilu v dávce 20 mg kg-1ž. hm. selatům v období 3 až 5 dní jejich stáří. Důležitá je včasná aplikace toltrazurilu selatům ještě před poškozením střevní sliznice, tj. v období 3 až 5 dní po narození. Preventivní podávání antikokcidik je doporučováno v případech, kdy se u zvířat chovaných v různých podmínkách předpokládá rozvoj klinické kokcidiózy většinou způsobené kokcidiemi rodu Eimeria.
Účinnou metodou, která snižuje výskyt kokcidiózy selat v chovech je důkladná asanace. Oocysty kokcidií však odolávají běžným asanačním postupům a dezinfekčním prostředkům. Pouze desinfekční prostředky na bázi čpavku devitalizují oocysty kokcidií. Z fyzikálních faktorů se na devitalizaci oocyst kokcidií doporučuje horká pára (> 70 C).
Giardióza
Giardióza je chronické střevní onemocnění způsobené střevními bičíkovci rodu Giardia. Giardióza je onemocněním domácích i divokých savců, ptáků i lidí. Infekce giardiemi jsou časté u psů a koček, občas také u přežvýkavců, vzácně u prasat a koní. Střevní bičíkovci (trofozoity) rodu Giardia osidlují povrch sliznice tenkého střeva, kde pomnožují binárním dělením. Přenos se uskutečňuje cystami,které jsou vylučovány trusem. Ve vodě zůstávají cysty giardie dlouho infekční. Dřívější byly giardie klasifikovány a pojmenovány podle jednotlivých hostitelů. Dnes se předpokládá, že všechny druhy, které postihují savce (s výjimkou některých hlodavců) jsou morfologicky podobné. Z praktického hlediska nejsou giardie významným parazitem prasat.
Balantidióza
Původcem balantidiózy prasat je střevní nálevník Balantidium coli, který žije v tlustém střevě většiny prasat jako neškodný komenzál. V lumen střeva se nachází tento nálevník ve formě pohyblivého oválného stádia - trofozoitu, který má povrch těla pokryt řasinkami. S trusem odchází do vnějšího prostředí cysty, kterými se infikuje další hostitel. Balantidióza je akutní nebo chronické onemocnění tlustého střeva, které se projevuje krvavými průjmy. Toto onemocnění je způsobeno je trofozoity, které za určitých podmínek pronikají do sliznice tlustého střeva, kde způsobují rozsáhlá poškození v podobě vředů. Balantidióza je relativně vzácným onemocněním prasat; prase je přirozeným hostitelem tohoto parazita a je zdrojem infekce pro člověka a popř. psy. Balantidióza člověka je ve starší literatuře známá také pod názvem „nemoc řezníků“. Toto označení vystihuje relativně častý výskyt tohoto onemocnění u řezníků, kteří přicházejí často do kontaktu s obsahem tlustého střeva prasat.

STŘEVNÍ ONEMOCNĚNÍ ZPŮSOBENÁ PARAZITICKÝMI ČERVY (STŘEVNÍ HELMINTÓZY)
Parazitičtí červi se označují v parazitologické literatuře jako helminté a jimi působená onemocnění jako helmintózy. Podmínky jednotlivých technologií chovů prasat výrazně ovlivňují výskyt a význam helmintóz prasat. Současná renesance tradičních malochovů prasat s výběhy změnila aktuálnost některých helmintóz a opět se objevují helminté, pro jejichž vývoj jsou nezbytní mezihostitelé jako jsou žížaly a koprofágní brouci. Následující přehled zahrnuje nejčastější střevní helmintózy prasat v našich podmínkách.
Askaridóza
Dospělci škrkavky Ascaris suum se nacházejí v tenkém střevě, ale mohou se nacházet také v žaludku nebo ve žlučovodech. Jsou to až 30 cm dlouzí a relativně silní helminté. Jejich počet v tenkém střevě je malý a pohybuje se od 5 do 10 jedinců. Vývoj škrkavek je přímý bez mezihostitele. Samičky produkují velké množství vajíček (až 500 000 za den), která se vyvíjí do infekčního stádia za 2-3 týdny za příhodných teplotních podmínek a jsou rezistentní k chemickým prostředkům. Uvádí se, že vajíčka jsou životaschopná a mohou vyvolat infekci po 10 letech. Pokud jsou vajíčka škrkavek pozřena, ve střevě se z vajíčka uvolní larva, která proniká přes střevní stěnu a dostává se do portálního krevního oběhu. Přes játra se dostávají do plic, kde pronikají přes krevní kapiláry do plicních sklípků. Za 9-10 dní po pozření vajíčka jsou larvy z plic vykašlány a po polknutí se dostávají do tenkého střeva, kde pohlavně dozrávají. První vajíčka jsou vylučována za 6 až 8 týdnů po infekci.
Dospělé škrkavky mohou výrazně snižovat přírůstky u mladých zvířat a v případě silných infekcí mohou způsobit obturaci tenkého střeva nebo se dostat do žlučovodů a způsobit žloutenku. Migrace larev přes játra způsobuje krváceniny a zánětlivé změny pod pouzdrem jater, které se nazývají „mléčné skvrny“. Tyto změny na játrech způsobené migrací škrkavek jsou hlavním důvodem konfiskace vepřových jater na jatkách. V případě těžkých infekcí mohou migrující larvy způsobit edém plic a může dojít k doprovodné bakteriální infekci a následnému zápalu plic. U infikovaných mladých prasat je možno pozorovat abdominální dýchání a zhoršení výživného stavu.
Ezofagostomóza
Střevní helminté rodu Oesophagostomum.jsou celosvětově rozšířeni u prasat a nejčastějším nalézaným druhem je O. dentatum. Dospělci šedobílé barvy se nacházejí v tlustém střevě a měří 8-12 mm. Vývoj je přímý bez mezihostitele. Počet dospělých červů ve střevě silně infikovaného jedince může dosahovat až 15 000. U prasnic je možno pozorovat zvýšené vylučování v období porodu a laktace a vyloučená vajíčka jsou zdrojem infekce pro selata. Z vajíček se líhnou ve vnějších podmínkách za několik dní infekční larvy. Jsou málo pohyblivé a zdrojem infekčních larev je nejčastěji prostor kaliště. K infekci dochází pozřením larvy, která se za několik hodin zavrtává do sliznice tlustého střeva a vrací se do lumen střeva za 6-20 dní. Většina infekcí probíhá bez klinických příznaků, ale u silně infikovaných prasat se může projevit nechutenství, vyhublost a poruchy trávení. Na seróze střeva vytvářejí larvy malé uzlíky, jejichž velikost je různá podle druhu a podle předchozí infekce. Ezofagostomóza je proto také označována jako uzlíková (uzlíčková) choroba prasat. V případě masivní infekce je stěna tlustého střeva zesílená a nekrotická. Při pitvě jsou změny ve sliznici a dospělci snadno pozorovatelní.
Trichuróza
Původcem trichurózy je tenkohlavec Trichuris suis, který má přední dvě třetiny těla štíhlé a zadní třetina těla je silnější. Vývoj je přímý a podobá se vývoji škrkavek A. suum. K infekci dochází po pozření vajíček, které obsahují larvu. Uvolněné larvy se zavrtávají do stěny tlustého střeva a po 6 až 8 týdnech dospívají. Dospělci jsou zavrtáni přední tenčí částí těla ve sliznici tlustého střeva. Vylučování vajíček trusem je nízké a malý počet prokázaných vajíček při parazitologickém vyšetření může znamenat silnou infekci. Trichuróza se projevuje zánětem slepého a přilehlé části tlustého střeva a tyto změny jsou doprovázené průjmem a vyhublostí.
Hyostrongylóza
V žaludku prasat se setkáváme se třemi druhy červů: Hyostrongylus rubidus (vlasovka, červený žaludeční červ), Ascarops strongylida a Physocephalus sexulatus. Dospělci H. rubidus jsou štíhlí červi červené barvy a mají přímý vývojovým cyklem. Další dva jsou mnohem více tlustí, měří kolem 12 mm a mají nepřímý vývoj s koprofágními brouky jako mezihostiteli. V našich podmínkách se můžeme setkat s infekcemi H. rubidus, jehož vajíčka jsou velmi podobná vajíčkům původce ezofagostomózy Oesophagostomum dentatum.
Žaludeční červi se nacházejí především u prasat na pastvě. Pokud je infekce silná nebo pokud je kondice prasat ovlivněna špatným výživným stavem nebo jinými faktory, mohou žaludeční červi způsobovat nechutenství, anemii, průjem a ztráty hmotnosti.
Strongyloidóza
Vývoj původce strongyloidózy háďátka Strongyloides ransomi zahrnuje volně žijící samce a samičky a parazitické samičky, které žijí ve střevě prasat. Jak volně žijící dospělci tak samičky ve střevě prasat produkují vajíčka. Z vajíček se ve vnějším prostředí uvolňují larvy, které mají schopnost migrace. Tyto larvy aktivně pronikají přes kůži selat do plic a jsou vykašlány a po polknutí se dostávají do střeva. Nejčastější způsob infekce selat larvami S. ransomi je z kolostra infikovaných prasnic. Z larev, které doputují do střeva vznikají samičky, které bez oplodnění (partenogeneticky) produkují tenkostěnná vajíčka s larvami. Ta odcházejí trusem do vnějšího prostředí a z nich pak mohou vzniknou opět volně žijící dospělci nebo infekční larvy. V případě slabých infekcí nedochází ke klinickým projevům infekce. Při silných infekcích selat pozorujeme průjem, anemii a vyhublost.
Výskyt jednotlivých druhů střevních parazitů prasat
Používání chovných technologií prasat bez výběhů výrazně ovlivnilo druhové složení střevních parazitů prasat. V těchto technologiích se již nesetkáváme s parazity, kteří mají nepřímý vývoj a potřebují pro ukončení vývojového cyklu mezihostitele. Ve srovnání s tradičními chovy se v současných intenzivních chovech prasat snížil počet druhů střevních parazitů. Naproti tomu podmínky moderních technologií vytvářejí vhodné podmínky pro šíření parazitů s přímým vývojem. Limitujícím faktorem je vliv chovných technologií na vývoj a přežívání volně žijících stádií parazitů, kterými se infikují další hostitelé. Obecně vytvářejí tyto technologie vhodné podmínky pro snadné šíření parazitóz především v důsledku přítomnosti velkého počtu vnímavých hostitelů. Typickým příkladem je výskyt kokcidie Isospora suis. Tato kokcidie byla poprvé popsána roku 1934, ale klinické onemocnění způsobené touto kokcidií bylo popsáno až v 70. letech v podmínkách tehdy vznikajících velkochovů prasat. Vysoké počty selat stejného stáří v porodnách prasat vytvářejí optimální podmínky pro šíření kokcidiózy.
Závažným faktorem pro výskyt jednotlivých druhů parazitů v intenzivních chovech je úroveň zoohygieny. Výskyt tenkohlavců Trichuris suis a háďatek Strongyloides ransomi je zpravidla vázán na špatné zoohygienické podmínky. Naopak výskyt škrkavek Ascaris suum a helmintů rodu Oesophagostomum nelze zlepšením zoohygienických podmínek příliš ovlivnit.
Výskyt střevních parazitů prasat je rozdílný v různých kategoriích prasat. Reprezentativní výsledky aktuálního sledování střevních parazitů v České republice nejsou k dispozici, ale je zřejmé, že se nebudou lišit od výsledků nedávného rozsáhlého parazitologické vyšetření prasat v Německu. Tato vyšetření prokázala, že přes 75 % prasnic vylučuje vajíčka helmintů a oocysty kokcidií. U prasnic byla nejčastěji prokázána vajíčka helmintů rodu Oesophagostomum, škrkavek A. suum a oocysty kokcidií rodu Eimeria. Vyšetření trusu dále prokázala, že sající selata jsou převážně infikována kokcidií Isospora suis a méně často háďatky Strongyloides ransomi. U ostavených selat se setkáváme nejčastěji s kokcidiemi rodu Eimeria a helminty rodu Oesophagostomum. U běhounů se vedle těchto parazitů vyskytují především škrkavky Asacris suum. Prasata ve výkrmu jsou nejčastěji infikována škrkavkami A. suum a kokcidiemi rodu Eimeria, ojediněle se vyskytují tenkohlavci T. suis.
Ekonomická závažnost střevních parazitóz prasat
Konkrétní vyčíslení vlivu střevních parazitóz je velmi problematické. Existuje však několik příkladů, na kterých lze dokumentovat závažnost střevních parazitóz prasat. Ve vztahu ke kokcidióze byl sledován vliv experimentální infekce oocystami I. suis na hmotnost selat. Nepříznivé působení I. suis na selata se projevilo výrazným snížením přírůstků hmotnosti. Průměrná hmotnost třítýdenních selat po prodělané experimentální kokcidióze byla 3,9 kg, zatímco průměrná hmotnost stejně starých kontrolních selat byla 5,6 kg.
Nepřímo byl prokázán vliv střevních parazitů na mléčnost prasnic. Po odčervení prasnic 10 dní před porodem byla průměrná hmotnost selat čtyři týdny po porodu měru o 0,68 kg vyšší než hmotnost selat od prasnic, které nebyly odčerveny.
V Německu vyčíslili nepřímé ztráty způsobené škrkavkami A. suum na jedno prase ve výkrmu částkou 5,90 DM. V případě infekcí škrkavkou A. suum je častým kriteriem konfiskace jater v důsledku „mléčných skrvn“. Ztráty v důsledku konfiskace jater byly vyčísleny jako ztráta 2,50 DM na jedno prase ve výkrmu.
Odčervení jako nástroj tlumení střevních helmintóz prasat
Vedle udržování odpovídajících zoohygienických podmínek je tlumení střevních parazitů založeno na odčervení-dehelmintizaci. V druhé polovině devadesátých provedli v Kanadě průzkum, který ukázal na nejednotnost přístupu při dehelmitizaci. Pomocí dotazníkové akce zjistili, že 76% chovatelů prasat provádí dehelmitizaci. Přes 90 % těchto chovatelů odčervovalo prasnice, odstávčata odčervovalo 86 % a prasata ve výkrmu 67 % chovatelů. Více něž polovina chovatelů používala injekční preparáty, méně často byla používána anthelmintika podávaná v krmivu a nejméně často preparáty podávané v pitné vodě. Většina chovatelů postupovala podle konkrétních doporučení v rámci různých programů dehelmintizace. Přitom pouze 48 % chovatelů mělo zpětné informace o výskytu parazitů v chovu na základě parazitologického vyšetření nebo zpráv z jatek.
Výběr vhodného anthelmitika
V současné době je možno vybírat z celé řady nabízených preparátů. Při výběru vhodného preparátu je třeba posoudit následující vlastnosti anthelmintika. Na prvním místě by mělo být posouzeno spektrum účinnosti. Některá anthelmintika působí pouze na jednotlivé druhy helmintů a výhodnější je tedy vybírat anthelmintika se širokospektrální s účinností na všechny časté druhy parazitů. Dalším faktorem je účinnost preparátu, neboť některá anthelmintika působí jenom na některá stádia helmintů nebo jejich účinnost nemusí být 100%. Důležitým kriteriem výběru vhodného preparátu je způsob aplikace. Perorální aplikace v krmivu nebo v pitné vodě neumožňuje přesné stanovení dávky, ale je méně pracná než aplikace injekční. Nezanedbatelným faktorem je cena preparátu. Neméně důležité je posouzení anthelmintika z hlediska ochranné lhůty po aplikaci.
V Dánsku nedávno proběhla mezi chovateli prasat anketa, která ukázala, že nejdůležitějším kriteriem byla účinnost preparátu, pak následovala snadnost aplikace a nejméně důležitá byla cena preparátu.
Byla navržena celá řada schémat dehelmintizace, která jsou zpravidla vázána na použití konkrétních preparátů. Nejčastěji doporučovaným postupem je jednoduchý dehelmintizační program, který je založen na odčervení prasnic a prasniček přibližně 10 dní před připouštěním a následně před oprašením. Následuje odčervení odstavených selat a běhounů před ustájením do čistých kotců a odčervení kanců každých 6 měsíců. Jinou možností je podání anthelmintika všem zvířatům v chovu ve stejném termínu a opakovat odčervení každé 3-6 měsíce, přičemž interval mezi jednotlivými termíny odčervení stanovit na základě koprologického vyšetření.
V současnosti je třeba i v chovech prasat je třeba počítat s možným výskytem rezistence na anthelmintika, která je velkým problémem v chovech koní a malých přežvýkavců. Rezistence se projevuje výrazným snížením účinnosti jednotlivých anthelmintik a lze jí zamezit cíleným střídáním podávaných anthelmintik.
Příkladem takového přístupu je dehelmintizační program prasat ve výkrmu doporučovaný v některých státech USA. Tento program spočívá v aplikaci širokospektrálního anthelmintika (fendendazol, ivermectin, doramectin) odstávčatům 10 dní před ustájením ve výkrmu. Toto odčervení eliminuje vylučování vajíček helmintů a kontaminaci prostředí. Následuje opakované odčervení stejným preparátem za 2 až 4 týdny po ustájení. Nejméně šest týdnu před dosažením porážkové hmotnosti je prasatům ve výkrmu kontinuálně podáváno v krmivu anthelmintikum Pyrantel Tartate, které má ochrannou lhůtu pouze 24 hodin. Finanční náklady tohoto dehelmitizačního programu, který je velmi účinný, se pohybují kolem 7 USD na jedno prase ve výkrmu, naproti tomu ztráty způsobené střevními helminty se vyčíslují v rozmezí 8-15 USD na jedno prase ve výkrmu. Do kalkulace je nutno zahrnout také vyšší přírůstky a efektivnější konverzi živin.

Je pravidelné odčervování prasat nutné ?
Zajímavou studii provedli parazitologové v Dánsku. V chovech s vysokou úrovní zoohygieny prokazovali opakovaně nízký výskyt helmintů. V těchto chovech přerušili pravidelné plošné odčervování a nahradili jej pravidelným parazitologickým vyšetřením náhodně vybraných 10 běhounů, 10 prasat ve výkrmu, 10 březích prasnic a 10 prasnic v laktaci každého půl roku. Zjistili, že indikovaná dehelmintizace pouze na základě výsledků parazitologického vyšetření těchto náhodně vybraných zástupců jednotlivých kategorií prasat plně nahradí plošné pravidelné odčervení a ušetří značné finanční prostředky nutné na zakoupení anthelmintik.
Střevních parazitózy jsou častým onemocněním prasat a mohou výrazně ovlivnit produkční ukazatele jednotlivých chovů. Předpokladem účinného tlumení střevních parazitóz je pravidelné parazitologické vyšetření, na jehož základě je možno zvolit konkrétní opatření.