Na členském shromáždění Českého svazu chovatelů masného skotu byl zvolen do funkce předsedy Karel Šeba, dosavadní ředitel svazu. Na místo ředitele svazu bylo vypsáno konkurzní řízení. S novým předsedou jsme diskutovali na téma, jak si představuje budoucnost organizace, která zastupuje chovatele dvanácti různých masných plemen skotu s různými zájmy. Předseda má představu, že svaz bude fungovat jako zastřešující organizace pro chovatele, kteří jsou sdruženi podle plemen v klubech nebo asociacích , ve kterých jsou aktivní především v oblasti šlechtění.
I když jste většině chovatelů dobře známý z šestiletého působení ve funkci ředitele, můžete nám představit chovatele, jehož nyní jako předseda zastupujete?
Dělal jsme ředitele svazu od poloviny roku 1998, respektive dnem 1. 1. 1999 jsem byl výborem jmenován do funkce ředitele svazu. Letos jsem se rozhodl skončit. Odcházím na farmu Antonína Šťastného ve Vědlicích (okres Litoměřice), který je chovatelem masného plemene blonde dÁquitaine již od roku 1992. Chov vznikl importem z Francie na podzim v roce 1992. Nyní má celkem sto krav, z toho čistých BA je 78, včetně vysokobřezích jalovic. Zbytek jsou kříženky a krávy českého strakatého skotu, které se v tomto chovu v letech 2000 až 2002 využívaly jako příjemkyně embryí. V chovu zůstaly a využívají se na křížení. Tam nastupuji jako zootechnik. Jako řádný zástupce této farmy jsem kandidoval na funkci předsedy a získal jsem důvěru většiny přítomných členů. Je třeba zároveň přiznat, že tato důvěra nebyla absolutní.
Jakou máte představu o činnosti svazu do budoucna? Zatím se zdá, že jednotliví členové svazu mají různé zájmy?
Chtěl bych stabilizovat činnost svazu. Poslední léta nebyla ideální. Kritika, která se na svaz objevuje, se ale většinou netýkala odborné práce To bych chtěl napravit. Podle mého názoru svaz fungoval dobře do roku 2003, kdy se začala rozdělovat prémiová práva. Tím nastaly celkem pochopitelné rozpory. Zvolený systém postavil chovatele jednotlivých oblastí proti sobě. Do roku 2003 se plemena rozvíjela v rámci republiky bezproblémově, všechna vedle sebe. Pak si najednou začala na našem malém trhu konkurovat. Tuto konkurenci je třeba chápat z rozdílné ekonomiky, která se u jednotlivých plemen v našich podmínkách dosahuje.
To je podle mého názoru důvod, který začíná trochu jiným směrem vymezovat činnost svazu. Ten by měl nadále sdružovat chovatele všech dvanácti plemen, která tu jsou. Jeho profesionální aparát musí zajišťovat především servis. A tím i to vše, co je dnes svazu dané ze zákona: vedení plemenných knih, kontrola užitkovosti a odhad plemenné hodnoty ve spolupráci s ČSCH, a. s. To vše by měli profesionálové zajišťovat pro jednotlivé kluby či asociace chovatelů jednotlivých plemen. Chovatelé na základě těchto podkladů musí být schopni rozvíjet jejich chov. Tady je třeba pro chovatele jednotlivých plemen vytvořit podmínky.
Jedním z velkých problémů, který vidím, bude i členství v mezinárodních organizacích. Máme nebo budeme mít jednou dvanáct partnerů ve světě, popřípadě v rámci Evropy. Již nyní jsme členy světového sdružení chovatelů plemene galloway, kde jsme jedním ze zakládajících členů. Dále jsme členy Světové asociace chovatelů plemene charolais, nyní jsme byli osloveni Eurolimem – evropským svazem chovatelů limousine. Máme například pozvánku do Irska na evropské sdružení herefordského skotu. Jsme členy evropského sdružení anguského skotu. Na podzim proběhne v rámci národní výstavy masných plemen v Praze evropská konference chovatelů aberdeen angusů.
Svaz by měl vytvořit podmínky pro jednotlivé kluby a asociace, aby mohly s těmito mezinárodními organizacemi jednat, účastnit se jednání. To však bude finančně náročné. Na to musíme upřít nyní činnost, aby byli naši chovatelé vidět i v rámci Evropy a světa. Myslím si, že i přes některé problémy, plemenářská práce v Česku jim k tomu dává předpoklady. Především zahraniční chovatelé konstatují, že systém u nás funguje na vysoké úrovni a je málo zemí v Evropě, které ho mají tak vybudovaný. V řadě věcí jsme si brali vzor z Francie, kde je plemenářská práce v chovu masného skotu na vysoké úrovni. S uznáním se vyjádřili o naší práci i chovatelé plemene aberdeen angus, kteří jsou sdruženi v evropském sdružení. Proto chci prohlásit ještě jednou: musíme vytvořit podmínky k tomu, abychom i nadále rozvíjeli plemenářskou práci a do mezinárodních organizací zapojili i další plemena.
Co by měl svaz zajišťovat pro chovatele v Česku? Dříve se například diskutovala možnost založení vlastní odbytové organizace?
Založit samostatné odbytové družstvo vidím jako složité. I když to do budoucna nevylučuji. Snahy o založení tohoto družstva skončila v minulosti na nezájmu členů svazu. Možná byla oslovena nevhodná skupina chovatelů. Ne všichni členové jsou aktivními šlechtiteli nebo se jimi snaží být. Jsou to často čistí producenti zástavových telat a myslím si, že v minulosti jsme se hodně zahleděli do šlechtitelské práce a dělali málo pro zhruba zbývajících 40 % až 50 % členů svazu.
Domnívám se, že by se svaz měl více zaměřit na tuto skupinu chovatelů svojí poradenskou činností v těchto užitkových chovech, které jsou mimo kontrolu užitkovosti. Vím sám z návštěv některých těchto chovů, kde se nechovají čistokrevná plemena, že tu jsou různé problémy, které by se daly lépe řešit. Možná by třeba stačilo je jednou za rok navštívit a poradit jim. Je to vidět třeba při výběrech býků do plemenitby. Chovatelé za námi chodí a chtějí poradit, jakého býka koupit, jakého plemene a podobně. Často z neznalosti kupují býky, kteří nejsou vhodní do užitkového křížení. Znamená to, že je určitý prostor těmto chovatelům více pomoci. Pak samozřejmě musí svaz hájit zájmy chovatelů masného skotu a to efektivněji než doposud vůči ministerstvu.
Jak by měl svaz postupovat ve vztahu k nynějšímu systému podpor?
Otázka dotací a dotačního systému je věcí především ekonomickou, ale často i politickou. Pochopitelně adresná dotace na krávu bez tržní produkce, od které se vloni upustilo, byla pro chovatele nejčitelnější. Na druhé straně se objevil oprávněný argument, že jsou prémiová práva rozdělena na výši národní kvóty 90 300 krav , přitom vloni bylo 136 000 krav BTPM. Letos nejsou ještě čísla podle statistiky známá, ale půjde možná o počet kolem 160 000. Nový systém dává určitou možnost těm, kteří nedostali prémiová práva, ale na druhé straně postihuje chovatele, kteří prémiová práva měli. Větší problém vidím v tom, že se musí konečně ujasnit způsob, jak půjdou dotace do chovu skotu obecně. Je třeba vědět, jaké se budou podpory poskytovat v dalších letech. Svaz nemá sílu něco sám prosadit, musíme se spojovat s nevládními organizacemi a ostatními svazy.
Různé varianty výplaty podpor na VDJ v kombinaci s dotací na půdu, kterých jsme byli svědky od léta loňského roku, vždy postihly určitou část chovatelů a pro jinou část byly výhodné. Svaz však nemá v současné době dostatečný přehled o tom, jaká je struktura členské základny z pohledu její „výrobní kapacity“ (kolik kusů krav a jakých užitkových typů, kolik kusů ostatních kategorií skotu, jaká je struktura půdního fondu). Víme sice, kolik je zvířat v kontrole užitkovosti, ale nemáme přehled tom, kolik má chovatel krav celkem. Máme chovatele, kteří mají 500 až 600 krav, 1500 až 2000 ha a ještě dojné stádo, jiní chovají zase jen deset krav a obhospodařují 15 ha. Struktura členské základy je pestrá a všechny tyto změny v obecných pravidlech vždy nějakou skupinu postihnou, a ta je nespokojena. Znamená to, že bychom jako svaz měli chtít, aby byla jasná pravidla a abychom byli schopni říct, že to tak bude v roce 2008 a tak v následujících letech. Já jsem alespoň podobnou vizi očekával při našem vstupu do EU.
Byl bych rád, kdybychom nalezli účinnou pomoc u chovatelů, při sběru některých shora zmíněných dat. A to proto, aby svaz skutečně přesně věděl, jakou skupinu chovatelů v danou chvíli zastupuje. V roce 2003, kdy se rozdělovala prémiová práva, jsme rozpoutali dotazníkovou akci, ale bohužel se jich vrátilo vyplněných zhruba 70 % (i toto procento jsem pokládal za úspěch). Podobné je to s ekonomikou v chovu masného skotu. Máme spočítanou kontrolu užitkovosti, počítáme plemenné hodnoty zvířat, ale chovatelé neradi říkají, kolik zvířat a za kolik prodali. Neradi sdělují další ekonomické ukazatele. Ve světe tento tok informací funguje daleko lépe. Naši chovatelé se ale neradi chlubí úspěchy.
A co masný skot a kvalitní hovězí maso ?
Jaký byl v minulosti zájem o kvalitní jateční skot z masných plemen asi není třeba hovořit. Přesto byl u nás v minulosti zájem o kvalitní zástavová telata některých plemen, a to zejména do Itálie. Po našem vstupu do EU se tento zájem ještě zvýšil. Každoročně se však objeví zájem o kvalitní jateční býky od některých organizací, ale to je již v době, kdy jsou kvalitní telata již dávno prodána do ciziny. Na podzim se o tomto problému nikdo nechce bavit. Těžko můžeme vinit nějakého chovatele, že za 70 až 80 korun za kg a někdy i více prodal 250 kg býka do Itálie. Bohužel vím, že řada výkrmců, kteří v minulosti vykrmovali masný skot, již v loňském roce nenakoupila. Nemohli totiž konkurovat obchodníkům v nákupních cenách. Je to všechno o ceně hovězího masa. Tím se vracím ke klubům, které by mohly v tomto směru vyvíjet svoji činnost.
Podobně to funguje u chovatelů aberdeen angusů pod značkou kvality Český angus. Do jisté míry je na vině i naše současná legislativa. Nevím jak je možné, že když člověk vyjede za hranice, mohou tam fungovat systémy, jako prodej ze dvora včetně faremních porážek. Pochopitelně tato porážková místa musí plnit určité předpisy EU. Řadu těchto provozů jsem viděl a nevím, zda by podle našich předpisů obstáli. Je jasné, že i tyto věci by jsme jako svaz měli řešit.
Právě se však snažíme řešit personální obsazení místa ředitele svazu, který by se i touto legislativní činností měl zabývat.
