Ve výkrmu kuřat jsou využívána vysoce geneticky prošlechtěná zvířata. Využití jejich genetického potenciálu vyžaduje společně s kvalitní výživou i optimální životní prostředí. To je možné charakterizovat teplotně-vlhkostními podmínkami, kdy je naší největší snahou vyhnout se extrémním hodnotám a jejich rychlému kolísání. Dalším faktorem, který je pro chovaná zvířata velice významný, je složení stájového vzduchu, což je v mnoha případech závislé na jeho cirkulaci a distribuci stáji. Nemalou roli zde ale hrají i hygienické poměry, které jsou z hlediska výkrmu kuřat závislé především na kvalitě podestýlky. S tímto pak logicky souvisí i faktory biotické, mezi které zařazujeme především prašnost či mikrobiální kontaminaci ovzduší.
Z hlediska náročnosti či snadnosti udržení optimálních podmínek prostředí, jejichž hodnoty jsou obsahem technologických doporučení pro jednotlivé hybridní kombinace kuřat, lze právem za nejnáročnější považovat období s extrémními hodnotami sledovaných veličin. V posledních letech se stále častěji setkáváme s brzkým a dlouho trvajícím nástupem vysokých teplot. V mnoha případech můžeme mluvit o tropických dnech, pro které je charakteristická vysoká teplota nejen přes den, ale i v nočních hodinách. Chceme-li hodnotit mikroklimatické poměry ve stáji, pak musíme vždy zohlednit věk kuřat, v případě naměření a zaznamenání neadekvátních parametrů i dobu expozice zvířat v těchto podmínkách.
Kuřata po vylíhnutí nemají dostatečně vyvinutý termoregulační systém. S tím souvisí i jejich tělesná teplota, která dosahuje normální úrovně 41 až 42 °C až kolem 21. až 25. dne života. Z uvedeného pak vyplývají vysoké nároky na vnější prostředí, kdy je pro jednodenní kuřata požadována teplota 32 až 33 °C s klesající tendencí asi do 28. dne až na úroveň 20 až 23 °C. O těchto teplotách mluvíme jako o teplotách optimálních, jelikož organismus není významně zatěžován termoregulačními mechanizmy, mezi které zařazujeme regulaci tvorby nebo regulaci výdeje tepla. Kuřata kladou oproti savcům na stájové mikroklima vyšší nároky. Tento stav je dán velikostí zvířat, absencí potních žláz, přítomností peří, či lokalizací tukových rezerv do břišní dutiny. Odchylky od požadovaných hodnot následně vyvolávají komplex fyziologických reakcí, které se projeví na snížení užitkových parametrů zvířat.
V případě působení vysokých teplot na zvířata dochází k vasodilataci malých cév v kůži, k vasokonstrikci pak hlouběji uložených cév. U kuřat reagují na vysokou teplotu především cévy na nohou, laloku a hřebeni, přičemž je zrychlena i srdeční činnost. Dochází i k prohloubení a zrychlení dechové frekvence a to až pětinásobně. Snahou zvířete je tedy ochladit se především cestou vyšší evaporace vody ze sliznic dýchacího aparátu, či zvedáním křídel a zvětšováním jejich tělesného povrchu. Limitujícím faktorem se pak v tuto dobu stává relativní vlhkost vzduchu. Vše je navíc doprovázeno zvýšenou produkcí oxidu uhličitého s následnou změnou acidobazické rovnováhy krevní plazmy. Při každodenním sledování zaznamenáváme zvýšenou spotřebu vodu, i když na druhé straně nejsou výjimkou dehydratace organismu. Při vysoké zátěži kuřat na jednotku plochy pak tedy hrozí tepelný stres, který je často doprovázen úhynem zvířat. U nejčastěji postižených zvířat, kam patří především zvířata těžší, je pak vysvětlován úhyn selháním srdeční činnosti. Někdy se také mluví o tzv. syndromu náhlého úmrtí.
V nevyhovujících stájích jsou výsledky sledování mikroklimatických poměrů zároveň odpovědí na otázku, proč v horkém letním období dochází ke snížení příjmu krmiva a zvýšené spotřebě vody. Výsledky některých publikací ukazují, že při působení teplot od 21 do 27 °C, klesá příjem krmiva s každým stupněm o 1,25 %, v rozmezí teplot 28 a 32 °C o 1,5 % a při teplotách nad 33 °C dochází k redukci příjmu krmiva o 2,5 % s každým dalším stupněm Celsia. S tímto tvrzením je pak významně spjata růstová deprese a zhoršená konverze krmiva. Podle uvedených tvrzení se vliv teplot na rostoucí kuřata zdá být jednoduchý. Opak je však pravdou. K teplotním hodnotám však přichází i ukazatele charakterizující vlhkostní poměry ve stáji. Výše uvedené poznatky o působení teploty byly získány při optimální relativní vlhkosti vzduchu, která by se měla pohybovat v rozmezí 50 až 70 %. Na druhé straně existují pokusy, kdy při zachování optimální teploty, ale při následném zvýšení relativní vlhkosti vzduchu z 65 na 95 % můžeme opět zaznamenat pokles příjmu krmiva asi o 10 %. Otázce relativní vlhkosti byla také věnována práce Swicka (1989), který měřil tělesnou teplotu dvou skupin brojlerových kuřat chovaných v různých extrémních podmínkách. V jeho pokusu byla vždy zajištěna teplota prostředí 37 °C. U první skupiny, kdy dosahovala relativní vlhkost vzduchu 55 %, byl zaznamenán vzestup tělesné teploty na 45 °C. V druhé pokusné skupině byla zvýšena relativní vlhkost vzduchu na 75 %. Tělesná teplota těchto kuřat pak postupně stoupla na hranici 47 °C a poté následoval úhyn.
Při hodnocení teplotně-vlhkostních poměrů ve stáji je třeba posoudit i kvalitu stavby z hlediska její tepelné bilance. V době, kdy teploty vzduchu dosahují maximálních, či minimálních hodnot, lze poměrně snadno posoudit především kvalitu izolace stěn a střešního pláště. V závislosti na ní bývá teplota vzduchu ve stáji více či méně závislá na okolních podmínkách. V zimním období se nekvalitní či téměř žádná izolace projeví ve zvýšených nákladech na topení, v měsících letních pak chrání zvířata před případným tepelným stresem, který je způsoben slunečním zářením. Izolační schopnost použitého stavebního materiálu můžeme charakterizovat tzv. hodnotou k - součinitelem prostupu tepla - (W.m-2.K-1 = množství tepla, které projde plochou 1 m2 stavební konstrukce za jednu hodinu při rozdílu teplot uvnitř a venku 1°C), či koeficientem tepelného odporu R (převrácená hodnota koeficientu prostupu tepla). Pro názornou ukázku je uvedena tabulka charakterizující izolační schopnost některých materiálů, které bývají využity pro stavbu stájí či jejich izolaci. V případě zateplování nemusí být volba jednoduchá, neboť je třeba brát v úvahu užitné vlastnosti (snižování spotřeby paliv a energií), ale i ekologických parametrů při zachování zajímavých cenových relací.
Příspěvek byl zpracován s podporou MSM 43210000 – VZ 1035/9ZA01.
Zdeněk Havlíček,
MZLU, Brno
