Třicet let trvání si připomněli ve Společném zemědělském podniku v Těšnovicích, nyní již akciové společnosti. Na konferenci, kterou firma uspořádala, se k historii firmy vrátil také profesor Ladislav Zeman. Firma byla založena v roce 1971 a. šlo o typický projekt bezokenního systému, prosazený tehdejší plemenářskou službou . Přednášející připomněl., že se prasnice díky nedostatku světla neboukaly, řešení se našlo až po třech letech, kdy byla pro ně postavena nová okenní hala. Počátkem devadesátých let postupně podnik měnil majitele. V roce 1997 patřilo 52 % akcií majoritnímu podílníkovi, kterým byla Jatka Kroměříž, s. r. o. V roce 1998 jej získává společnost PIK 2000, s. r. o. Od roku 1999 působí ve funkci ředitele Marek Dluhoš, se kterým jsme o produkci prasat hovořili.
SZP Těšnovice je typický podnik bez půdy specializovaný na produkci prasat a brojlerů. Firma dosahuje ročního obratu 150 milionů Kč. Dodává ročně 3400 tun vepřového a 600 až 700 tun drůbežího masa (jednorázový zástav představuje 58 000 kuřecích brojlerů). V podniku chovají 1850 prasnic základního stáda, k tomu 700 až 800 mladých chovných prasniček. okolo 6000 kusů selat v předvýkrmu a vykrmováno je kolem 9500 kusů (kapacita podniku dosahuje téměř 10 900 prasat ve výkrmu). Uveďme také několik zajímavých údajů, které charakterizují její rozvoj: spotřeba krmiva dosáhla u prasat ve výkrmu v roce 1999 3,44 kg a v roce 2000 3,26 kg na jeden kg přírůstku živé hmotnosti. Přírůstek ve výkrmu, který v roce 1999 byl 0,618 kg stoupl v roce 2000 na 0,676 kg denně. Také reprodukční ukazatele se během uplynulých dvou let zlepšily – v roce 1999 bylo na prasnici v průměru odchováno 18,13 a v roce 2000 již 19,09 selat. Cílovou laťku si v Těšnovicích nasadili vysoko: 22 selat odchovaných za rok na prasnici a ve výkrmu přírůstek 800 g při konverzi 2,4 kg.
Součástí provozu je miniporážka s kapacitou 25 kusů poražených zvířat , která má čtyřdenní výrobní cyklus (pátek je sanitární den). Tři dny porážejí jatečná prasata, která prodávají do místní maloobchodní sítě a jeden den – středa je vyhrazen pro nutné porážky.
Podle ředitele Marka Dluhoše se z dnešního pohledu původně výhodné seskupení provozů v jednom místě již stalo nevhodným: „Nyní se razí tendence odděleného chovu, kdy prasnice se selaty jsou na jedné farmě, předvýkrm na druhé a výkrm na třetí, aby měly patogeny těžší cestu přenosu,“ vysvětluje ředitel. Bohužel právě v době s nástupem současných vlastníků vypukl u dodavatele prasniček v Jestřabicích klasický mor prasat. Okamžitě vyvstaly problémy se sháněním mladých prasniček a podnik byl nucen je nakupovat od pěti různých dodavatelů. To se samozřejmě promítlo do zdravotního stavu a následky pociťují v provozu ještě dnes. Jako reakci uvádí ředitel rozhodnutí uzavřít obrat stáda zřízením vlastního rozmnožovacího chovu: „Chceme produkovat prasničky jen pro vlastní potřebu, aby se omezilo riziko přenosu onemocnění zvenčí. Takových chovů jako jsme my, které se uzavírají je více. Z hlediska ochrany zdraví to považuji za důležité. Proto využíváme převodné křížení s plemenem bílé ušlechtilé, čistokrevná zvířata, která tímto způsobem získáme, budeme připouštět plemenem landrase. V C pozici nyní zkoušíme po měsíci tři kombinace – syntetickou linii 88, české výrazně masné a bílé otcovské s durocem. Výsledky vyhodnocujeme průběžně. Linie která se nám projeví jako nejlepší bude v této pozici využívána na 70 % stáda a na 30 % chceme dále zkoušet jiné typy křížení.“
SZP má více odběratelů. Na jatka dodávají zvířata o průměrné hmotnosti kolem 100 kg, procento libového masa se pohybuje mezi 56 až 56,5 %. „Výsledky, které jsme získali při výkupu u firmy Makovec, kde jsme přešli na SEUROP nejdřív, se nám potvrzují i v ostatních masokombinátech, kterými jsou Jacom Holešov, Těšínské jatka, nebo Jatka Kroměříž,“ tvrdí Dluhoš. Podle jeho názoru je však nejtvrdším oříškem současnosti cenová maska. „Rozhodně si ji nelze vybírat, protože jde o kompromisní dohodu mezi řezníky a výkrmci, nicméně ta, která je dnes přijatá podle mého názoru nahrává spíše zpracovatelům.“ To je, jak říká, důvod, proč se pak tlačí na cenu vepřového. „Já se domnívám, že kvalita by se měla zaplatit. Měla by v Česku existovat nezávislá klasifikační agentura, která bohužel, a to mě hodně mrzí, nevznikla. Donedávna jsme se na jatkách hádali o výšce špeku, teď se dohadujeme o procentu libové svaloviny. Naše zkušenost je taková, že čím vyšší je cena za prasata, tím nižší je procento libové svaloviny. Nelze se ani divit pokud ten, kdo hodnotí na jatkách, kope za barvy zpracovatele.“ Podle názoru ředitele by i další výkrmci byli ochotni podílet se na úhradě nákladů agentury. „Ještě bychom ušetřili, protože jinak vypadá hodnocení, když k němu pošleme zástupce, jinak když ke zpeněžení nikdo od nás nejede,“ dodává.
V roce 1992 byl zaveden systém mokrého krmení WEDA. Během dalších let, kdy se střídali majitelé se příliš neinvestovalo. Rok 1997, kdy vstoupili do firmy nynější majoritní vlastníci, byl provázen těžkou krizí, protože padly z již výše uvedených důvodů dodávky prasniček. Další krize přišla na přelomu roku 1998 s odbytem vepřového. „Takže velký prostor na investice nebyl,“ tvrdí ředitel. „Firma se dostávala do problémů s finančním tokem. Akcionáři provozu několikrát výrazně finančně pomohli. Loňský rok byl první, kdy jsme dosáhli slušný výsledek a podařilo se investovat pět milionů Kč.“ V Těšnovicích rekonstruovali porodny prasat, ve kterých byly vybudovány plastové roštové podlahy, výhřevné desky a doupata pro selata. Pro předvýkrm byla také instalována technologie plastových roštů a podroštových van. „Podnik, který by přestal investovat je špatný. Proto si také drtivá většina firem podržela i ve špatných dobách zásadu investovat jednu Kč z každého vyrobeného kg jatečných prasat.“ Znamená to, že ve Společném zemědělském podniku musí ročně vložit do rekonstrukcí téměř 3,5 milionů Kč. Investice budou nyní směřovat do vyřešení kejdového hospodářství. Koncovka kejdy byla vybudována přes čistírnu odpadních vod, což je nepřípustné. Navíc vyčištění jednoho m3 přijde firmu na 90 Kč. Téměř polovinu produkce kejdy odebírají sousední zemědělci, pro které nakoupili zapravovací zařízení. I tak ročně zatíží likvidace kejdy provoz částkou 4,5 milionů Kč. Řešení je třeba najít ve vybudování skladovací kapacity, a to alespoň na půl roku. „Abychom ji mohli dodávat zemědělcům, kdy je potřeba a ne tehdy, kdy nás nutí provoz. Zatím je vše ve stadiu příprav a studií“, zní jednoduché vysvětlení.
V oblasti výživy spolupracují v Těšnovicích především se společností Fitmin. „Chceme se zaměřit na reprodukci, rádi bychom modernizovali celý systém tak, aby bylo možné řídit výživu prasnic v období březosti.“
V loňském roce Těšnovická společnost vystoupila z družstva Agropork. Šlo o rozhodnutí představenstva, ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku došlo totiž ke zvýšení poplatku ve prospěch Agroporku, což by firmu přišlo na 800 000 Kč a to si již nemohli dovolit. Riziko krachu odběratelského masokombinátu si řeší po svém. Dodávají čtyřem odběratelům, které podle svých zkušeností považují za solidní.
