Chceme-li využít genofondem dané schopnosti rychlého růstu moderních hybridních kombinací vykrmovaných zvířat co nejlépe, je třeba zajistit krmiva s vysokou koncentrací živin. Zařazování tuku do směsí pro drůbež je dnes běžnou praxí. Krmné tuky jsou přibližně 2,5–3krát bohatší na metabolizovatelnou energii než obilní šroty, obsahují esenciální mastné kyseliny, rozpouštějí se v nich vitamíny A, D, E, K, jsou pro zvířata chuťově atraktivní, ve výrobně krmiv i ve stáji snižují prašnost a při tvarování směsí zvyšují výkon granulačních lisů.
Tuky jsou sloučeninami vyšších mastných kyselin a trojmocného alkoholu glycerolu. Jejich kvalita se odvíjí od zastoupení mastných kyselin. Kyseliny nasycené nemají ve svém uhlíkatém řetězci dvojné vazby. Mnoho nasycených mastných kyselin obsahuje tuk palmový, kterým se krmí zejména přežvýkavci. Protože taje při teplotě vyšší než je teplota v bachoru, nepotahuje částice krmiva tukovým filmem, který by zhoršoval podmínky pro mikrobiální trávení. Získává se z dužiny plodů palmy olejné.
Mastné kyseliny mononenasycené (nejběžnější je kyselina olejová) mají jednu a polynenasycené dvě nebo více dvojných vazeb. Čím je dvojných vazeb víc, tím tuk taje při nižší teplotě, je stravitelnější, ale také náchylnější ke žluknutí.
U nenasycených mastných kyselin se uvádí pozice nižšího lokantu poslední dvojné vazby v molekule. Uhlíkové atomy se číslují od karboxylového uhlíku. Poslední uhlík v řetězci se označuje jako n (dříve posledním písmenem řecké abecedy ω). Např. kyselina α-linolenová má v řetězci 18 uhlíků, tři dvojné vazby a nižším lokantem poslední dvojné vazby je 15. uhlík. Kyselina se tedy označí jako C18:3 n-3 (18 minus 3 = 15).
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.,
Mendelova univerzita v Brně
Celý článek je v NCH 8/2019.
