Drůbeži můžeme zkrmovat směsi netvarované nebo je upravovat do granulí nebo granulové drti. Při rozhodování, zda je vhodné pro určitou kategorii zvířat krmné směsi tvarovat, je třeba všestranně posoudit efektivnost této úpravy.
Hlavní komponenty krmných směsí pro drůbež by neměly být příliš jemně šrotovány. Hrubší šroty jsou vhodné i pro směsi, které budou lisovány do granulí nebo granulové drtě.
Prvotním cílem tvarování krmných směsí pro drůbež bylo omezit vyzobávání komponent podle preferovaných vlastností, omezit vyhazování z krmítek při přebírání směsi a zajistit příjem jemných částic.
Drůbež má minimální počet chuťových pohárků (kuře asi 300, člověk 9000), chemorecepční volba krmiva je proto omezená. Výběr je především mechanorecepční a optický, podle tvaru, velikosti, tvrdosti a barvy částic krmiva. Mechanoreceptory jsou umístěny hlavně na špičce horního i dolního zobáku. Při změně krmné dávky zvíře zpočátku krmivo nežere, jen je klováním a zrakem zkoumá. Vtiskne si jeho vlastnosti do paměti, a později je již přijímá bez prodlevy. Negranulovanou směs vnímá jako její jednotlivé částice, ze kterých si pod kontrolou zraku vybírá (např. zrnka kukuřičného šrotu, lesklé krystalky soli). Smícháme-li dosud zkrmovanou granulovou drť nebo granule o malém průměru s granulemi velkými, bude drůbež vybírat granule drobné, protože velké zpočátku nepovažuje za krmivo. Proto je výhodnější přecházet na nové krmivo bez pozvolného přechodu, aby ho zvířata začala z hladu zkoumat dříve; někdy se tak můžeme u kuřat vyhnout rozsáhlé konzumaci podestýlky.
Pro granulování se krmiva připravují
Před granulováním se krmivo připravuje krátkodobým kondicionováním, popř. se přidá i dlouhodobé kondicionování nebo expandace.
V krátkodobém kondicionéru se během 10–60 sekund působením horké páry za stálého míchání krmivo ovlhčí a jeho teplota se zvýší na ca 80–100 °C. Ovlhčený povrch částic krmiva usnadní jejich protlačování matricí a sníží energetickou náročnost granulačního lisu. Do směsi lze současně přidávat krmný tuk, popř. melasu.
Prof. Ing. Jiří Zelenka, CSc.
Mendelova univerzita v Brně
Celý článek najdete v Krmivářství 5/2017
