Když v závěru loňského roku přebíral ve Valdštejnském paláci v Praze Miloslav Drhovský z Maršova na Táborsku pohár pro Zemědělce roku 2003, netajil se tím, že mu šek na 150 tisíc korun, který byl součástí ocenění, přišel vhod. Konec konců soutěž Zemědělec roku byla zaměřena právě na ekonomiku zemědělských podniků, tedy na oblast, která v v rámci celého odvětví prodělala v minulém roce řadu otřesů.
I přes nepříznivé počasí však skončil loňský rok pro farmu u Drhovských relativně úspěšně. Podle Miloslava Drhovského byly žně sice slabší, zejména u jarní pšenice, ale oves i jarní ječmen daly slušné výnosy a na rozdíl od mnoha jiných farem se v Maršově podařilo sklidit a dobře prodat také řepku. Problémem však bylo v roce 2003 horší zpeněžování mléka, na jehož produkci ekonomika farmy stojí. O 123 hektarů zemědělské půdy a zhruba o 80 kusů dobytka se stará farmář s manželkou a s otcem a začínají jim také pomáhat jejich dva školou povinní synové. Drhovský starší začal před jedenácti lety na farmě znovu soukromě hospodařit na 16 hektarech půdy, jedním traktorem a s 15 kusy dobytka. V té době se pohybovala užitkovost restituovaných krav okolo 3500 litrů mléka. Drhovský mladší po něm převzal žezlo v roce 2000, kdy už byla užitkovost stáda 5000 litrů.O dva roky později již farma patřila mezi nejlepší chovy českého strakatého skotu s průměrnou užitkovostí 7456 kilogramů mléka s nadstandardním obsahem bílkovin. Všeobecný pokles tržeb za zemědělské produkty se však vloni nevyhnul ani jim.
Kvalita není zadarmo
„Pro srovnání – v roce 2002 jsme prodávali litr mléka za 8,41 koruny, kdežto v roce 2003 se cena pohybovala kolem 7,65. Za loňský rok tak máme na mléku nižší tržby zhruba o dvě stě tisíc korun, i když jsme produkovali mléka víc než v předchozím roce,“ vysvětluje Drhovský a dodává, že vloni také Madeta, které dodává, změnila způsob finančního ohodnocení kvality vykupovaného mléka a pro farmáře to znamenalo další snížení tržeb. „V kontrolním 2001/2002 jsme dodávali mléko s průměrným obsahem 3,77 procenta bílkoviny, což byl tehdy vůbec nejvyšší obsah bílkovin mezi červenostrakatými chovy. Měsíčně jsme tak za bílkovinu dostávali finančně zajímavé příplatky, protože mlékárna připlácela obsah bílkoviny nad 3,20 procenta jedním haléřem za každou setinu procenta. V roce 2003 došlo ke změně systému příplatků a ty se značně snížily. Za leden 2004 hodlá zpracovatel připlácet za obsah bílkovin od 3,35 procenta deset haléřů za litr. Kde jsou ale peníze za ty další desetiny procenta? Vždyť obsah bílkoviny dělá kvalitu a ta tam není sama od sebe, ale také to něco stojí. Tohle by mělo být ze strany mlékáren finančně ohodnoceno, protože vyšší kvalita znamená pochopitelně i vyšší náklady na krmivo,“ říká farmář.
Kromě mléka obchoduje farma u Drhovských s OD Centrum Tábor, přes které odbytuje skot. Avšak nákupní cena 36 korun za kilogram,kterou platí zpracovatelé je podle něj směšně nízká, neboť chovatelé v Německu či Rakousku inkasují za kilogram hovězího masa kolem 2,5 eura.
Peníze se vracejí
do hospodářství
Denně Drhovští dodávají Madetě kolem 650 litrů mléka a něco přes 250 litrů měsíčně prodají odběratelům přímo na farmě. Časem by se však měla produkce mléka zvýšit až na 1200 litrů mléka denně. S takovým objemem mléka již také počítá nová mléčnice a technologie dojírny, kterou dodala firma Kamír & Co z Pacova. Ke zvýšení produkce bude třeba rozšířit kapacitu celoročně větrané boxové stáje ze současných 30 lehacích boxů na 50. „V podstatě všechny peníze investujeme zpátky do farmy, a to nejen na vylepšení technologie, ale snažíme se také kupovat půdu,“ říká Drhovský s tím, že v posledních dvou letech přikoupili k vlastním 16 hektarům zemědělské půdy ještě 21 hektar půdy státní.
Nákup státní půdy na třicetileté splátky, považuje farmář za výhodný, protože roční splátky za hektar činí zhruba 1500 korun, a jak říká, do budoucna bude pro sedláka rozhodně výhodnější hospodařit na vlastní půdě. Do jisté míry mu však vadí omezení, kdy může koupit státní půdu pouze v katastru obce, kde již hospodaří, nebo v katastru jemu přilehlém, proto se zajímá také o možnost nákupu nestátní půdy. Ten je ovšem bez pomoci státu za současné ekonomické situace nerealizovatelný. „Záleží na tom, jaké podmínky vypíše k dotačnímu titulu Půda Podpůrný garanční rolnický a lesnický fond, potom uvidíme,“ konstatuje.
S rozšiřováním výměry zemědělské půdy však souvisí i obnova zemědělské techniky. Posledním přírůstkem do vozového parku farmy je nový traktor John Deere 6920 z Agrozetu Tábor. A v dohledné době plánují nákup čtyřmetrové secí kombinace a pětiradličného obracecího pluhu.
Evropská unie
není strašák
Blížící se vstup České republiky do Evropské unie Miloslavu Drhovskému těžkou hlavu nedělá. Naopak je přesvědčen, že rodinným farmám bude v unii lépe. Nakonec ví, o čem mluví, protože v devadesátých letech sám v Německu léta pracoval. Obavy však má z toho, aby neselhala česká agrární politika: „Bojím se, aby nám neutekly peníze z evropských fondů, jejichž vyplacení je podmíněno spolufinancováním z národních zdrojů. To by byla opravdu škoda. Chyba je také, že stát zatím nehodlá dorovnat přímé platby na tu úroveň, kterou vyjednal v Bruselu v přístupových jednáních,“ říká. Ke snaze o větší diverzifikaci příjmů zemědělských podniků, kterou hodlá po vzoru unie prosazovat ministerstvo zemědělství v rámci své agrární politiky, má výhrady. „Jsme rodinná farma, to znamená, že jsme všichni od rána do večera v jednom kole, takže například otevření penzionu nebo služby v agroturistice pro nás nepřicházejí vůbec v úvahu. Když člověk dělá jedno, tak to musí dělat pořádně, jinak to přece nemá cenu,“ soudí Drhovský. A také se mu to daří, o čemž svědčí i nejlepší hodnocení Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky, které ho pasovalo na Zemědělce roku 2003.
