Reprodukce stáda dojeného skotu není statický stav, je to proces, který se neustále mění a vyvíjí. Zájmem chovatele je posouvat všechny faktory, které plodnost ovlivňují, směrem k nejlepšímu zootechnickému i ekonomickému výsledku. To je názor Dr. Petera Gerstädta, který se v polovině února podělil se svými zkušenostmi v oblasti chovu skotu s účastníky Sano sympozia v Brně.
Mezi faktory, které podmiňují reprodukční výsledky, se počítají způsob chovu, zdravotní stav, užitkovost, genetické dispozice, šlechtění a inseminace a výživa skotu. Podle slov Dr. Gerstädta nezávisí reprodukce tolik na výši užitkovosti, jak se mezi chovateli traduje. Poruchy bývají spíše způsobeny jinými faktory, především okolním prostředím (černostrakaté plemenice těžce nesou teploty vyšší než 20 °C, které kromě jiného potlačují projevy říje) nebo zvýšeným podílem inbredních potomků několika špičkových celosvětově používaných býků.
Jedním z největších problémů v současném chovu dojnic je krátká doba jejich produkčního života. Počet dlouhověkých (více než čtyři laktace) plodných dojnic se pohybuje pouze v rozmezí 9 až 23 %. Plemenice musejí být často z chovu vyřazovány nikoliv pro nízkou užitkovost, ale pro problémy s plodností. Přitom odchov jalovic je nejvyšší ekonomickou zátěží v tomto odvětví živočišné výroby.
Z relativních faktorů ovlivňujících úroveň reprodukce u skotu je nejvýznamnější management řízení reprodukce. Na dobré znalosti a organizaci této problematiky člověkem záleží až ze 40 procent. Dále nesmí chovatel zapomínat na kvalitní výživu (30 %), hygienu chovu (10 %), způsob ustájení (5 %), ani podcenit genetické dispozice, které ovlivňují reprodukci z přibližně 15 %.
Příčiny neúspěchu
Práce chovatele je limitována dvěma hlavními starostmi. Aby plemenice zabřezla a aby březost udržela. Správnému zabřeznutí brání především negativní energetická bilance dojnice po porodu a poruchy pohlavního ústrojí (acyklie, anestrie, cysty, metritidy). Nejčastějším „zabijákem“ telete (z 64 %) bývá embryonální mortalita, která může být způsobena celou řadou faktorů. Úctyhodnými 17 procenty se na špatné reprodukci podílí i nevhodně zvolená doba inseminace, která je často dána spíše technickými podmínkami v podniku než fyziologickým stavem krávy. Na úrovni tří až čtyř procent je zhoršená plodnost dána nedostatečnou kvalitou vajíčka, nízkou kvalitou nebo hustotou spermií, hygienickými podmínkami v chovu a zdravím zvířete.
