„Ale já nejsem zemědělec,“ předem hlásil Artur Povýšil, když jsme si domlouvali návštěvu. Jeho rodina má penzion ve Velké Úpě, přes kterou musí projet každý, kdo míří do Pece pod Sněžkou. „Bouda Artur“ je usazená na klidném místě ve Vavřincově dole, obklopená loukami a lesem a přitom jen kousek od silnice. Aby okolní stráně vypadaly hezky a neobsadil je nálet, jako na některých svazích, stal se z majitele penzionu přece jen trochu zemědělec, i když živobytí mu zajišťují turisté.
Povýšilovi se ve Velké Úpě starají o deset hektarů luk a nejsou jako majitelé penzionu sami. Také Šimralovi, kteří nabízejí ubytování v atraktivním místě tohoto krkonošského střediska, se ujali péče o zdejší příkré svahy, chovají masný skot a sekají lyžařské sjezdovky v okolí.
„Dříve musel každý pod pohrůžkou pokuty sekat trávu kolem chalupy – většinou to byly podnikové chaty a odborářské ubytovny. To už dávno neplatí, navíc seno dnes nikdo nechce, pálit se nesmí a co s takovou obrovskou masou hmoty?“ klade Artur Povýšil otázku, kterou už před lety vyřešil. Rodina s farmařením začala poněkud neplánovaně, když si vzala na hlídání Viktorku s Adamem, odborně řečeno dva kusy skotu, a přilnula k nim. „Zjistili jsme, že zvířata sem prostě patří a když jsme je pak vrátili, chyběli nám. Proto jsme koupili tři jalovice a s nimi přivezli jednu navíc, aby se u nás pásla, a tak jsme si nechali všechny. Ta čtvrtá je Jarmila, která bude mít v březnu třetí tele,“ doplňují se v představení stáda manželé Povýšilovi.
V současné době k němu patří čtyři krávy, jedno tele, jalovice a býček. Jedna z krav má 75 procent krve plemene skotský náhorní skot, další 50 procent. „Nesnažíme se ale vše křížit highlandem. Po dohodě s Chovservisem zůstáváme také u červenostrakatého plemene na maso,“ uvedl chovatel. Stádo nechce zvětšovat, naopak jalovici prodá a býka nechá porazit na jatkách, aby se vrátil na jídelníček pro hosty.
I během zimy jsou zvířata venku, jen na noc je majitel zahání do dřevěného chléva vystlaného slámou. „Kdysi byl chlév pro tři až čtyři kusy dobytka v chalupě. Přemýšlel jsem, jestli nevybudovat opravdu kvalitní stáj, ale bylo by to složité jak finančně, tak se sháněním materiálu a samozřejmě také spousta starostí. Je rozdíl chovat pár zvířat pro spásání přilehlých pozemků, nebo se stále více svazovat zemědělstvím,“ uvědomuje si Artur Povýšil a tomu se spíš brání.
Na jednu stranu je přítomnost zvířat podívanou pro turisty, zvlášť stanou-li se svědky události, když tele přichází na svět. Na druhou stranu nemá majitel penzionu ze svých zemědělských aktivit takřka žádný příjem. „Loňská dotace 34 tisíc korun na údržbu krajiny a pastvu padla téměř celá za služby balíkovače sena, na nákup senáže a jádra na přilepšení,“ poznamenal. Jako nezemědělec – nesplňuje podmínku mít poloviční příjem ze zemědělské činnosti – neměl šanci získat podporu pro nákup techniky a sekačku kupoval za své. Z deseti hektarů, o které v posledních letech pečuje, vlastní necelé dva. Ostatní má pronajaté od pozemkového fondu a vlastníků. Doma má mimo jiné i dvacet hrábí, když hosté mají chuť pomoci se sušením sena.
„Dobytek přeháním na jednu pastvinu dvakrát nebo třikrát za sezónu. Tráva nesmí být moc vysoká, aby ji nerozšlapal. Louku proto přehradím oplůtky a vždy, když zvířata spasou jednu část, pustím je do další. Vykopávám také malé strouhy, aby voda odtékala a nerozmáčela louky,“ dodává Artur Povýšil, muž mnoha rolí.
Z chovatele plynule přechází na topiče, myče nádobí či jinak se podle potřeby doplňuje s manželkou a synem, který po vyučení v oboru vládne kuchyni. Tříčlenná rodina, když nepočítáme dceru studující v Praze, zajišťuje provoz penzionu se 45 lůžky. Do Boudy Artur si zvykla jezdit i náročná klientela hlavně z Německa. V příjemné chalupě se potkává minulost připomínaná nábytkem a doplňky po předcích s nejmodernějším zázemím pro volný čas, jako jsou sauna, whirpool či solarium. V létě si hosté mohou půjčit horská kola, nebo se z terasy jen tak kochat pohledem na kopce, z nichž zní hlahol kravských zvonců.
