Na území Saska hospodaří na téměř dvou tisících hektarů Zemědělská společnost Laas. Podnik se zaměřuje na chov holštýnského skotu a funguje jako testační centrum plemenářské firmy SRV. České chovatele při jeho návštěvě zaujala také nová bioplynová stanice.
Zemědělský podnik Laas je družstvo, které má 125 členů. Podnik byl založen před více než deseti lety. Hospodaří na 1980 hektarech zemědělské půdy, z toho 85 procent bylo propachtováno, zbytek je vlastní. Jedním z nosných odvětví provozu je produkce mléka. „Také vykrmujeme prasata, k dispozici máme dva tisíce míst a roční produkce dosahuje 5500 vykrmených kusů,“ vysvětlil Dietmar Wiesner, člen představenstva, který české chovatele přijal. V podniku pracuje šedesát lidí a dalších 25 je činných v dceřiné společnosti – Laaser Einkaufscenter, s. r. o.
Prodej ze dvora
„Kvalita – přímo ze dvora“ je směr, který se v Sasku velmi rozšiřuje. Těží z potřeby lidí, jejich požadavku se jinak – zdravěji – stravovat. Díky tomu se stále více dívají na původ potravina a jejich produkci. Laaserský podnik zpracuje ročně kolem 1600 prasat z vlastní výroby ve vlastním jateckém provozu a přímo prodá buď v nákupním centru, nebo v místní kantýně. Nabízí zájemcům i brambory z vlastního skladu a krmiva pro malá hospodářská a domácí zvířata. Další aktivitou podniku je oprava nejen zemědělských, ale všech strojů, včetně repasování míchacích krmných vozů.
Chov skotu a testace
V podniku chovají 367 dojnic holštýnského plemene a dalších 450 kusů mladého skotu. Aktuální dojivost dosahuje denně 30,5 kilogramu mléka. Holštýnské plemeno pochází z převodného křížení. Družstvo je členem dalšího družstva – saské plemenářské organizace SRV. Celkem 60 % inseminací se provádí býky testanty, zbytek prověřenými plemeníky. Pouze u špičkových krav sestavují individuální připařovací plán. Všichni využívaní plemeníci jsou z programu SRV. „Podnik s vysokou užitkovostí a počtem krav je výbornou bází pro výpočet plemenných hodnot,“ konstatuje Dietmar Wiesner. Podle Lutze Mildnera ze saské plemenářské organizace je zájem o inseminační dávky býků testantů velký. „Jsou levní a je to vynikající genetika.“
Průměrná užitkovost ve stádě dosáhla v loňském roce 9878 kg mléka se 4,19 % tuku a 3,38 % bílkovin. Všechno mléko dodávají ve třídě S (super). V současné době je základní cena 26 centů při 3,7 % tuku a 3,4 % bílkovin. „Celkem máme s příplatky 27,5 centu na litr,“ vypočítává Wiesner. Další tři centy na litr mléka dostanou jako podporu od Evropské unie. Podnik má kvótu 3,5 milionu litrů mléka. Již vícekrát ji přikupovali. „Je ale stále dražší, aktuálně stojí litr 25 až 30 centů.“
Chov skotu je podle Wiesnera vhodný do jejich podmínek, kde se nedaří úspěšně pěstovat obilí s tím, že „ceny u obilí jdou také dolů. Naším konečným rozhodnutím je stále do živočišné výroby investovat tak, aby se stala ekonomickou“.
Dojit rychle
Všechny stáje byly v minulých letech rekonstruovány. Dojírna je lehká otevřená stavba. Užitkovost je závislá na tom, jaké podmínky můžeme dojnicím nabídnout. „Jak vidíte, vše jsme optimálně přestavěli, krávy mají podmínky takové, jaké potřebují. Problémem je, že lidé, kteří tu pracují, nemají rádi stejnépodmínky jako zvířata, ale my si myslíme, že peníze nám vydělávají krávy a nikoli lidé. První jsme vybudovali nové dojicí centrum. Taková jsou vidět v Americe, v Německu ještě málo,“ vykládal přímo v dojírně Wiesner. Nejdůležitějším kritériem bylo, co nejrychleji podojit. Proto se rozhodli pro rybinovou dojírnu s rychlým odchodem. „Jsme přesvědčeni, že rybinová dojírna je nejméně stresová. Je vzdušná, před ní se do čekárny vejde sto krav,“ obhajuje systém Wiesner. Funguje v ní automatický naháněč a podlahu ve středu dojírny lze nastavit do optimální výše pro dojiče.
V zimě se musí v dojírně přitápět. Teplo získávají z vlastní bioplynové stanice. Práci zastane jeden dojič, druhý pracovník nahání dojnice do dojírny a pokud má čas, pomáhá při dojení. Dojí se třikrát denně – ráno, v poledne a večer. Výkon je 300 až 320 krav na dojení, sto krav za hodinu, zhruba tři hodiny se dojí.
Ekonomiku produkce mléka určují tři faktory: užitkovost, reprodukce a spotřeba drahé lidské práce. „Naším cílem je dosáhnout 500 000 kg mléka na jednoho pracovníka za rok,“ prohlašuje vedoucí podniku a vypočítává: „Pracují zde čtyři lidé celkem – jeden manažer, dva dojiči, jeden krmič, který obsluhuje i mladý dobytek. A i to je ještě moc.“
Dojírna umožňuje kontrolu užitkovosti (KU) typu B, která je nezávislá. Kontrola je ze všech třech dojení yvškoleným pracovníkem – členem asociace pro KU. Cena za kontrolu užitkovosti dosahuje 35 eur na rok a krávu, z toho podnik platí 10 až 15 eur a zbytek jde ze státních peněz. „Kdyby to stát nepodporoval, asociace by si nevěděla rady,“ obává se Wiesner.
Rekonstruované stáje
Laasský podnik zdědil typizované vazné stáje z doby, kdy existovala NDR. Budovy byly o rozměrech 70 x 21 metrů pro 250 kusů. „V roce 1993 jsme je přestavěli na volnou boxovou stáj, problémem byl nedostatek prostoru k pohybu, málo vzduchu a stres krav. Proto došlo i na likvidaci bočních zdí. Nakonec jediné, co zůstalo, byla střecha se stropem, který musel být izolován, aby nedocházelo v létě k přehřívání. Boky stáje jsou volné, vybavené roletami, jejich stahování a zatahování je řízené automaticky podle větru, teploty a deště. Nyní má stáj nový profil, jsou v ní tři řady hlubokých lehacích boxů vystlaných slámou s vápencem. I když je poměr míst u žlabu a v boxech 1 : 2, jsou dojnice spokojené, žerou čtyři až pět hodin, pak leží v boxech a přežvykují. Vedoucí podniku si je vědom některých nedostatků, ale omlouvá je: „Cílem bylo nepřekročit určité stavební náklady.“ Vybudovali široký krmný stůl, hladký a prostorný.
Stádo je rozděleno do tří skupin podle užitkovosti: po otelení, laktace, poslední třetina laktace, což odpovídá užitkovosti nad 40, 30 a pod 30 litrů mléka denně. Mají ještě tři skupiny na sucho a otelené. Suchostojné mají k dispozici výběh.
Krmí se jednou denně, čtyřikrát až pětkrát se přihrnuje. Napájení funguje oběžným systémem, aby voda nezamrzla.
Zcela nový je osvětlovací systém. „Lampy jsou z Nizozemska a mají hodně světlé světlo, vedle nich se nacházejí malá noční, aby tu v noci nebyla tma a krávy se mohly orientovat.“ Volné boky stájí jsou dostatečné pro přívod čerstvého vzduchu. „Každá hodina ventilace stojí peníze,“ připomíná šéf podniku.
Další rekonstruovaná stáj je rozšířena tak, aby se do ní vešly čtyři řady boxů. V této stáji je i skupina „příprava na porod“, těsně před otelením ji krávy opouštějí a jdou do porodny. Ta je umístěna v těsné blízkosti produkční stáje. „Podle nové teorie krávy, které se telí, by měly být v blízkosti krav, které dojí. Je to jedno stádo,“ vysvětluje Wiesner.
Obtíže při reprodukci
Průměrná dlouhověkost krav v Laasu je 2,5 laktace. Cílem je třicetiprocentní brakace, nyní mají 36 procent. Ve stádě jsou i dojnice s celoživotní užitkovostí přes 100 tisíc kilogramů mléka. „Nikoli za deset laktací, ale za sedm až osm,“ tvrdí Wiesner.
Telata po narození a napojení mlezivem jsou převezena do bud a pak do odchovny. Ta je jinde, díky omezením chovat maximálně 400 kusů na jednom místě u provozů v obci. Jalovice se využívají pro obnovu stáda a každý měsíc z podniku prodávají prvotelky, které nepotřebují. Naposledy je koupili polští zemědělci. Ztráty telat se pohybují do pěti procent. „Máme problémy s mrtvě narozenými telat u fríského dobytka. Většinou jsou jimi býčci, protože jsou moc velcí.“ Důvodem je i překrmování energií – zkrmuje se moc kukuřičnou siláží a málo travní.
Mladý dobytek je na pastvě, protože jalovice potřebují kondici. Když je málo pastvy, tak se přikrmují, poprvé by se jalovice měly telit už ve 25 měsících věku. Inseminační index u jalovic je 1,8. Problémy jsou u krav: „Jsme rádi, když je březost 35 procent. Buď se dělá mléko, nebo telata,“ zdůraznil Wiesner.
Krmení také vlastní
„Když chci mít vysokou užitkovost, musím mít dobré krmení, dobré siláže. Krmivo se snažíme dobře vypěstovat, konzervovat a dobře se o něj starat, než se dostane ke kravám. Máme nový míchací vůz, krmnou dávku počítám sám. Je přesná i pokud jde o navážení surovin do vozu,“ popisuje Wiesner.
Využívají tři krmné dávky pro krávy v laktaci, další je pro suchostojné, příprava na porod a krávy, které se otelí krmí individuálně. Sami si vyrábějí i směsi, nakupují jen vitamínové a minerální doplňky,sóju a řepku.
Dobrá investice
Jednou z cest k ekonomické prosperitě bylo vybudování bioplynové stanice, která je pro podnik zdrojem příjmů. „Každý měsíc je garantovaný odbyt, což je pro Německo specifické, jde o správnou cestu pro zemědělství. Výhodou je synergický efekt. Z jedné strany nám přichází surovina, která je z našich zdrojů a kterou jinak nemůžeme využít. Na druhou stranu prodáváme proud za garantovanou konečnou cenu a produkujeme teplo, které využíváme,“ vysvětlují v Laasu. Teplem ze stanice vytápějí veškeré budovy, do budoucna chtějí stanici rozšiřovat a zajistit z ní teplo i pro padesát bytů, které podnik vlastní. Teplo bude možné využít i k sušení obilí, ale i jinde.
„Před rokem jsme o tom také nic nevěděli,“ vyložil Dietmar Wiesner. Před dvěma lety vstoupil v Německu v platnost zákon EEG, o spoření s energií. Producenti energie z řad zemědělců mají dvacet let garantovanou cenu. Platí pro ně zvláštní cena, pokud zpracují produkty vyrobené výhradně na vlastních polích, ovšem musí to prokázat. Základní podporu dostávají všichni provozovatelé bioplynových stanic, ale zemědělci obdrží za obnovitelné zdroje navíc takzvaný Navaro bonus. Ten jim vynese k základní ceně jedenáct centů ještě bonus šest centů. „To je atraktivní, neboť dostaneme za proud, který vyprodukujeme více, než za kolik jej nakoupíme. Jako surovinu pro výrobu bioplynu využívají kejdu ze stájí skotu, která prochází hnojným kanálem s proplachem do zásobníku, dále zbytky krmiv, obilí, kukuřičnou nebo travní siláž. Ty se také dávkují do zásobníku o objemu 100 m3.
Bioplynová stanice vznikla rychle, v Laasu začali v červnu 2005 a v říjnu již stála. „Jde vlastně o stejný systém jako v bachoru krávy. Máme dva železobetonové fermentory, kryté jsou dřevěnou střechou, přes ně je umístěna folie. Každý má objem 1000 m3. Uvnitř jsou dvě míchadla. Suroviny z jímky se smíchají a jdou do fermentorů, které jsou vytápěny na 38 až 39 oC, což je teplota, při které začínají růst bakterie. Fermentace trvá 51 dní a v Laasu běží kontinuálně. „Jestliže na to máte grif, produkujete denně stejně,“ předávají své zkušenosti Němci. Vyrobený plyn musí mít určitou kvalitu, protože se pak spaluje v motoru. Ten má v sobě generátor a produkuje proud. Problém kvality se týká hlavně metanu a síry. Odsíření funguje přes sirné bakterie, které žijí na dřevě střechy fermentoru a síru vychytávají.
Bioplyn nahradí dojnice
Celá investice do bioplynové stanice dosáhla jednoho milionu eur. Počítá se s tím, že zhruba jedna kilowathodina vyjde při výstavbě na 4000 eur. V Laasu mají spalovací motor o výkonu 180 kW/h. Plánovaná produkce je 1,35 milionu kWh za rok. „Je to velká investice, ale nepotřebuje pracovní síly, stačí jedna denně na tři hodiny. V produkci mléka při stejné investici jsou třeba čtyři pracovní síly. Efektivita je dobrá.,“ pochvaluje si Wiesner. Část investice financovali z vlastních zdrojů, třetina byla státní podpora a zbytek bankovní úvěr. Návratnost je spočítána na osm let.
Životnost motoru předpokládají kolem čtyř let (20 000 motohodin). Elektrická energie se dodává přes nově vybudovanou přípojku do sítě. Teplo zůstává k využití doma. Poměr produkce energie a tepla je 2 : 3.
Při fermentaci se ze suroviny odbourává jen 20 % organické hmoty, zbytek se ukládá do jímek a využívá ke hnojení na poli. Obsah živin je lepší než v kejdě, je tam více dusíku a minerálních látek, dokonce se snížil i zápach.
Závěr z návštěvy bioplynové stanice byl jasný: „zařízení s kapacitou 500 kWh produkuje tolik zisku jako 300 krav“.
