Možná vás napadne, že to je přece nad slunce jasnější. Koho by napadlo, že by tam mohlo jít o něco jiného. Ale v posledních letech se můžeme dostat do střetu s názorem, že vždycky jde přece o peníze. Jenže nesmíme zapomenout, že bez zdravých a spokojených zvířat a kvalitních pracovníků, kteří se o ně starají, se nejspíš k žádným penězům nedostaneme.
V počátcích živočišné produkce musel chovatel zvládnout veškerou práci kolem zvířat sám a jeho hlavním selekčním kritériem – pokud měl tolik zvířat, že si mohl dovolit selektovat – byla užitkovost a plodnost. Faktem je, že užitkovost se v těchto počátcích pohybovala hluboko pod hranicí užitkovosti, při které se dojnice vyřazují v současnosti. Ale snahy o to, aby kráva dala každým rokem tele, se udržely i do současnosti. Nicméně délka mezidobí ukazuje, že moderním dojnicím se může ledacos odpustit.
Se stoupajícím počtem krav se zvyšuje pracovní náročnost a chovatel si musí hledat pomocníky, nejprve ve vlastní rodině a později z blízkého či vzdálenějšího okolí. Ale to už se samozřejmě neobejde bez úplaty, i když její forma a výše se může i velmi výrazně lišit. V „dávné“ minulosti nebylo nijak složité sehnat dostatek pracovníků do zemědělství, ale s příchodem průmyslové revoluce začal zájem o práci v zemědělství pomalu, ale jistě klesat. Inu, ve fabrice byla práce přece jenom snadnější, a hlavně výdělky byly vyšší. Historie se zdá se opakuje, i když práce v moderních stájích už je mnohem snadnější. Ale na druhou stranu klesá počet vhodných adeptů na práci zootechniků či ošetřovatelů. Když k tomu připočteme tu spoustu faktorů, které mohou ovlivnit efektivitu hospodaření, pak není divu, že se do samostatného hospodaření moc lidí nehrne a fondy na mzdy rozhodně nejsou tak napěchované, jako v některém překladišti či továrně se zahraničním investorem.
Anna Marcinková,
Ota Beran
BM Profit
