Z celkového množství vápníku obsaženého v těle je 99 % v kostní tkáni a 1 % v ostatních tkáních a tělních tekutinách. Mezi mobilní frakcí kostního vápníku a krevním sérem probíhá intenzívní výměna. Vápník se podílí na udržování acidobazické rovnováhy v organismu, na zajištění přiměřené úrovně neuromuskulární dráždivosti a je nezbytný při srážení krve. U nosnic vápník rozhoduje o kvalitě skořápek.
Při nedostatku vápníku se omezuje příjem krmiva, zpomaluje se růst, kosti nejsou dostatečně mineralizovány a zvyšuje se nebezpečí vzniku krvácenin ve svalovině. Množství vápníku (a také fosforu) dostačující pro maximální přírůstky nestačí pro zajištění vysokého obsahu popela v kostech, a co již stačí pro dobrou pevnost kostí, ještě nestačí pro zabránění krváceninám.
Přebytek vápníku zhoršuje využití fosforu a zvyšuje požadavky i na hořčík, železo, jód, mangan, zinek a měď. Přebytečný vápník v důsledku tvorby mýdel především z kyseliny stearové a palmitové snižuje také stravitelnost tuku.
Jak organismus hospodaří s vápníkem
Pro hospodaření vápníkem drůbež potřebuje vitamin D3 (cholekalciferol). Vitamin není příliš metabolicky aktivní, je však prekursorem 1,25-dihydroxycholekalciferolu, který se někdy řadí mezi steroidní hormony. Zatimco u savců je ergokalciferol (vitamin D2) přibližně stejně účinný jako cholekalciferol, u drůbeže má ergokalciferol jen 3 % účinnosti cholekalciferolu, a proto se jako krmné aditivum nepoužívá.
Celý článek najdete v časopise Krmivářství 2/2017
