České včelařství bylo vždy pýchou svého oboru. Zejména v nedávné minulosti, kdy tradičně z velké většiny Zájmoví chovatelé dokázali díky vynalézavosti a pozorovacímu talentu udržet krok v technologii se světem i dříve, kdy byly omezené možnosti komunikace. Naši včelaři se uměli jako jedni z prvních vypořádat s invazí roztoče Varroa destructor, který se stal postrachem evropského včelařství v osmdesátých letech.
V současné době je u nás chov včel jako zájmová oblast stále velmi rozšířen, nicméně od poloviny devadesátých let nelze přehlédnout sestupný trend. Na počátku devadesátých let bylo u nás 80 000 včelařů s celkem asi 800 tisíci včelstvy. Dnes se počet chovatelů blíží 50 tisícům a počet včelstev klesá k 500 tisícům. Tak jako v celém zemědělství, je pokles dán zcela prozaicky snížením rentability odvětví po roce 1989, v chovu včel je ještě umocněn tím, že více než tři čtvrtiny včelstev představují včelaři se stavem do deseti včelstev, které jsou pro ně hobby záležitost. V kombinaci s vysokým průměrným věkem chovatelů, který je ještě vyšší než průměr v zemědělství jako celku, se chovy ruší kvůli věku včelaře nebo nákaze. Málokterý soukromý chovatel si totiž může dovolit investovat peníze do obnovy technologií a rozšiřování chovu, když jejich cena šla prudce nahoru a ekonomická návratnost v důsledku poklesu cen medu a růstu cen cukru se rapidně snížila.
Do budoucna lze předpokládat, že počet včelařů se bude pravděpodobně snižovat. Včelařská základna však bude zřejmě dál postavena na zájmových chovatelích, která je zatím dost velká. Vzhledem k celkovému počtu obyvatel patříme spolu se Slovenskem a Slovinskem ke včelařským velmocem, když u nás včelaří půl procenta populace. V ostatních zemích Evropské unie je to kolem 0,1 až 0,2 procenta obyvatel. V počtu včelařů je na tom nejlépe Německo a Francie. Avšak i Česká republika je v tomto ukazateli asi na šestém místě v Evropě.
Aktivní prodej medu
Do roku 1989 cena medu při prodeji ze dvora i v centrálně řízeném výkupu dosahovala asi 50 korun za kilogram. Dnešní realita je kolem 30 až 40 korun za kilogram u výkupních organizací. Cena cukru, kterým je třeba včelstvům po medobraní nahradit odebrané zásoby, aby mohla přezimovat, se ale pohybuje kolem 20 korun za kilogram. Do nákladů na chov včel je však třeba započítat i výdaje na léčení nákaz, obnovu voskového díla, opotřebení úlů a chovatelských pomůcek, dopravní náklady a další režii chovatele. Pokud se tedy včely v amatérských podmínkách chovají, bývá to často na úkor technologie, tedy používání starých úlů, které neodpovídají moderním možnostem efektivity chovu, ale ani současným požadavkům na hygienu chovu a předcházení nákazám.
V poslední době se stal příležitostí aktivní prodej medu ze dvora, ať už přímo v bydlišti včelaře nebo třeba v blízkém obchodě s potravinami. V těchto případech může cena kilogramu kvalitního medu dosáhnout, ale i přesáhnout sto korun. Vyžaduje to však již vlastní aktivitu, ale i další investice do marketingu. Je třeba předvést, v čem je med konkrétního včelaře výjimečný, odkud pochází, jak je zpracován. Znamená to opatřit sklenice se vkusnou etiketou, zkrátka jít se svým jménem na trh a přijmout větší odpovědnost. Toto však není většině včelařů vlastní a není divu, když vezmeme v úvahu průměrný věk chovatelů a dlouhodobě zažité zkušenosti.
Organizovanost je přínosem
Výhodou českého včelařství je stálá, téměř stoprocentní organizovanost chovatelů včel v Českém svazu včelařů. To umožňuje unikátně koordinovat zejména zdolávání nákaz, jako je varroáza, účinně jednat se státními orgány, usnadnit malým včelařům přístup k dotacím. I Český svaz včelařů se snaží zvýšit povědomí naší veřejnosti o medu, kdy domácí spotřeba medu stále pokulhává za západoevropskou úrovní. Český med se exportuje a zároveň i dováží z mnoha zemí světa. Spotřebitele je třeba naučit, že med není jen lék, který je třeba užívat jako vzácnost po kapkách, ale že je to regulérní potravina, navíc přírodní a s pozitivními účinky na lidské zdraví. O přínosech dalších včelích produktů a výrobků nemluvě.
Vznik včelích farem
V současnosti se u nás začínají prosazovat včelí farmy. Jde o včelařské provozy, soukromé podniky s profesionálním zaměřením na chov včel a obchod s medem, dalšími včelími produkty a jejich zpracování, na výrobu a prodej včelařských potřeb. Začíná se objevovat skupina mladších včelařů, kteří budou chovat včelstva ve větším počtu (desítky včelstev) poloprofesionálně při svém hlavním zaměstnání. I v tomto případě se musí věnovat prodeji medu. Dále vzniká skupina profesionálních chovatelů (EU označuje za komerční včelařský provoz farmu od 150 včelstev výše), kteří musí chovat stovky včelstev s průměrným výnosem nad 30 kilogramů medu, aby se uživili. Znamená to vybavit se technikou pro přísun včelstev k medujícím plodinám za účelem dokonalého využití snůšky a finančně náročným zařízením pro skladování, úpravu i balení medu, na něž se vztahují přísné veterinární předpisy.
Komerčních včelařských farem je u nás momentálně asi osmdesát. Často se však pro doplnění svých příjmů musí zabývat i dalšími činnostmi, jako jsou obchod s včelařskými potřebami, výroba a prodej úlů nebo truhlářská činnost.
Tito včelaři mají možnost využít všech programů, které na rozvoj včelařství organizuje Evropská unie i Ministerstvo zemědělství ČR. Zvláště když jde o obor, který má co přispět nejen zemědělství a potravinářství, ale i životnímu prostředí.
Nové technologie zvýší efektivitu
Další otázkou, často diskutovanou v našem včelařství, je technologická úroveň chovů a s tím související úlová technologie. Možnosti v tomto směru se po vstupu do Evropské unie zlepšily. Přesto, vzhledem k růstu cen včelařského vybavení zaostává včelařská technologie českých a moravských včelařů za světem.
Mnoho včelařů dodnes včelaří v jednoprostorových nebo dvouprostorových úlech a nechtějí příliš rozumět novým nástavkovým technologiím. Mají zkušenost s tou jednou, které věří a dosahované výnosy jim stačí. Pro moderní včelařství a předcházení a léčbu včelích nákaz je nejvýhodnější nástavková technologie, která je rozšířená i všude ve světě. Lze při ní dosahovat vysoké efektivity, výhodou je snadná rozebíratelnost díla, menší náročnost na manipulaci a celkově lepší pracovní pohodu. Hlavně však umožňuje lepší reakci na jarní rozvoj včelstva a jeho dokonalejší řízení včelařem.
V této souvislosti je spíše podružná otázka rámkové míry, kdy se po desetiletí prosazovala snaha sjednotit ji na rozměr 39 x 24 cm. Každému včelaři může vyhovovat z nejrůznějších důvodů jiná, například 37 x 30. Dostala se k nám i na světě nejrozšířenější úlová technologie typu Langstroth s délkou rámku 44,8 cm a několika variantami jeho výšky. Dnes není problém sehnat si následné příslušenství, jako jsou medomety, mezistěny na jakoukoli rámkovou míru.
Varroáza pod kontrolou,
mor na vzestupu
Další problémy, které sužují české včelařství, jsou nákazy. Díky vysoké organizovanosti a také činnosti Výzkumného ústavu včelařského, což je jedna z organizací Českého svazu včelařů, se podařilo stabilizovat situaci s varroázou. Vývoj nákazy včelstev roztočem probíhá v určitých vlnách. Při výskytu nákazy se aplikují léčiva, kterých je dnes již více druhů s tím, že nezanechávají rezidua v produktech. Přes složky včelařského svazu se veterinární opatření snadno a rychle dostanou k jednotlivým chovatelům.
Narůstajícím problémem posledních měsíců zejména na Moravě a v Čechách na Královéhradecku je výskyt karanténní bakteriální nákazy morem včelího plodu. V souladu s ochranou včelích produktů proti reziduím léčiv, která platí v naší republice, se tato nákaza nesmí léčit a zasažená včelstva se musí zlikvidovat spálením. Navíc v pětikilometrovém ochranném pásmu v okolí ohniska nákazy se nesmí rok přesouvat žádné včelstvo, což postihuje i ostatní včelaře. Taková opatření jsou nutná ke zdolání nákazy, která v inkriminovaných územích nabírá na síle a znamenala již jen v posledních měsících likvidaci stovek včelstev. Také med od postižených včel, přestože je pro lidskou spotřebu stejně kvalitní jako od zdravých, nemohou včelaři od zlikvidovaných nakažených včelstev běžně prodat. Proto působí velmi nepatřičně, že podle zveřejněného průzkumu se u nás v obchodní síti vyskytuje téměř 90 procent medu pozitivního na spory moru včelího plodu, zatímco při prodeji ze dvora od včelařů výskyt spor nedosahuje ani 20 procent. To je věc, která dále diskriminuje med našich včelařů proti medu dováženému.
Veterinární předpisy v případě zdolávání moru včelího plodu by tedy zasloužily přehodnocení s jeho rostoucím výskytem a dopady na včelaře, zejména finančními. Určitě nikoli ve smyslu změkčení, ale určitého zefektivnění, aby tolik neutlumovaly a včelařství v postižené oblasti.
Přestože včelař, který musel v důsledku nákazy včely zlikvidovat, dostává od Ministerstva zemědělství ČR finanční náhradu, může to být pro značnou část z nich takový zásah do letité práce, že již své chovy neobnoví. České a moravské včelařství tedy pravděpodobně nastupuje určitou sestupnou fázi, věřme však, že to také bude fáze obnovy schopná, že se chov včel u nás dostane na obvyklou nebo tradičně vyšší technologickou úroveň jako v okolním světě. Ostatně doufejme, že se tomu i nadále bude snažit svými programy napomáhat i náš stát, zemědělské spolky a jednotlivé kraje. Včelařství je pro naše zemědělství důležité.
Ing. Václav Jirka
