Včelí úl je pro mnoho tvorů zaslíbenou zemí. Je tu dostatek potravy, klid, teplo. Není divu, že se řada živočichů naučila hledat v úlech pohodlné živobytí. Trápení, které si naši včelaři prožili s roztočem Varroa jacobsoni, je toho názorným příkladem. Chov včel ale začínají ohrožovat další paraziti. Na druhé straně se ukazuje, že si včely dokážou z řady nesnází pomoci samy.
Jak zalepit brouka
V Jižní Africe trápí včelaře drobný brouk Aethina tumida. Jeho larvy se živí včelím plodem a nepohrdnou ani medem nebo pylem. Tento cizopasník začal obtěžovat i evropská i severoamerická včelstva. Včely evropského původu (Apis mellifera) jsou proti němu bezbranné. Brouk má tak silnou kutikulu, že mu včelí žihadlo neublíží. „Je jako malý tank,“ říká o broukovi Peter Neumann z University Martina Luthera v Halle, který studoval boj včel s jihoafrickým parazitem. Obranu proti broukovi Aethina tumida nabízí podle Petera Neumanna strategie, kterou uplatňují jihoafrické včely kapské (Apis mellifera capensis). Tyto včely dokážou nahnat brouka do kouta nebo do štěrbiny a pak jej tam dovedou udržet. Mezitím jiné včely narychlo nanosí do úlu pryskyřici stromů a tou vertřelce „zalepí“ v jeho vězení. Brouk obvykle uhyne hladem. Pokud je invaze brouků do úlu příliš masivní, snaží se je kapské včely udržet „na distanc“ a získaný čas využijí k přípravě „exodu“. Včelstvo i s matkou opustí zamořený úl a hledá si jiné útočiště.
Evropské včely také dokážou „zalepit“ mnohé parazity pryskyřicí ze stromů, ale vůči jihoafrickému cizopasnému broukovi Aethina tumida tuto taktiku nepoužívají. Je to tím, že s broukem nemají zkušenost, nikoli proto, že by byly línější než kapská včela. Jak ale naučit evropské včely jihoafrické taktice? To je otázka, která trápí například včelaře na jihovýchodě USA. Tam se potýkají s broukem Aethina tumida od roku 1996. Podle odhadů amerického ministerstva zemědělství způsobil cizopasník v roce 2000 jen ve státě Florida včelařům škody za 3 miliony dolarů. Je vysoce pravděpodobné, že se parazitický brouk rozšíří i do dalších států USA, kde je pro něj vhodné teplé klima. V současné době bojují američtí včelaři s broukem především s pomocí insekticidů. To není ani laciné ani ekologické. Výzkum chování kapské včely ale naznačil lepší východisko- vyšlechtit včely, které by dokázaly vůči broukovi uplatnit „lepící“ taktiku.
Je otázka, nakolik se to šlechtitelům evropských včel podaří. Ani kapské včely nejsou v uvěznění cizopasníka stoprocentně úspěšné. Tu a tam se najde mezi brouky „Kajínek“ schopný uniknout i z důmyslné lepivé pasti (většinou se jim to povede v noci). Vědci pozorovali brouky, kteří se ve své smolné cele pářili a samička nakonec sežrala samce, což jí umožnilo přežít.
Vyhnání roztoče
O tom, že šlechtění včel na „samoozdravovací schopnosti“ může nést plody, dokazují pokusy prováděné na University of Minnesota. Vědcům z Minnesoty se podařilo vyšlechtit včely, které dokážou udržet pod kontrolou i obávaného roztoče Varroa jacobsoni. Varroa vysává včelám tělní tekutiny a dokáže včelstvo úplně zdecimovat. Boj s ním je stále komplikovanější, protože odolává řadě ochranných prostředků a jeho rezistence vůči chemickým látkám je trvale na vzestupu. Některé linie včel ale dokážou rozeznat larvy a plod nakažený roztočem a zbavují se jich. Udrží tak úl relativně „čistý“ . Teprve když stoupne podíl včel nakažených roztočem nad 15%, jsou včely natolik oslabeny, že už nedokážou nákaze vzdorovat. Nakažené včelstvo pak obvykle nevydrží déle než dva roky.
Vědci z University of Minnesota inseminovali včelí matky spermatem trubců z úlů odolných k varoáze a zjistili, že se tím zajistí přenos obranyschopnosti i na včelstvo založené inseminovanou matkou. Schopnost zbavit se nakažených larev a plodu není jedinou taktikou, která by mohla včely před varoázou chránit. Vhodnou kombinací včelích linií by se mohlo podařit získat včely, které by vzdorovaly roztoči celou škálou strategií.
Uvidíme, jak se to povede. Na výsledky si budeme muset počkat asi ještě pár let. Jejich úkol je notně komplikovaný. Musejí zohlednit i produkční schopnosti včelstev, které nesmějí se ziskem odolnosti k varoáze ztratit schopnost vysoké produkce medu. Zároveň si musí včely uchovat i vysokou výkonnost při opylování polních plodin a ovocných stromů. Jinak nebude mezi včelaři o odolná včelstva velký zájem.
