Vrchol české šlechtitelské pyramidy v chovu prasat tvoří tři kvalitativně odlišné kategorie chovů – nukleové šlechtitelské chovy (NŠCH), šlechtitelské chovy otcovských plemen a rezervní chovy pro šlechtění prasat (čili rezervní šlechtitelské chovy, RŠCH). Dostat se ze společnosti RŠCH do „elitního klubu“ NŠCH znamená splnit určité a nijak lehké zásady. Stojí to ovšem za to. Státní podpora zmíněných kategorií chovů se totiž podstatně liší.
Zatímco majitel NŠCH může obdržet na jednu prasnici svého stáda dotaci „až do 3000 Kč“, chovatel se statutem RŠCH má podle stejného titulu možnost získat částku „až do 200 Kč“ na prasnici.
Manželské sdružení Ing. Miloslav Janeček a Vladislava Janečková a jejich RŠCH Velehrádek zůstávají i nadále přede dveřmi, kterými se vchází do finančně lepších časů. Přitom se farma loni dostala mezi pět nejlepších chovů zvířat plemene landrase podle plodnosti – 25,1 živě narozeného selete na prasnici za rok snad není třeba komentovat.
Vyrobeno v Evropě
„Potřebujeme tři milióny korun na nutnou investici do přežité technologie a prostě je na účtu nemáme. Na ekonomice naší firmy se samozřejmě (a velmi významně) podepsala nenormální situace na trhu s vepřovým – nízké ceny jatečných prasat totiž zpětně ovlivňují odbyt plemenných zvířat. Producenti nevydělávají, a proto neobnovují svá stáda,“ komentuje důvod setrvání mezi rezervními chovy Janeček a jeho žena doplňuje: „Mnohokrát jdou prasničky z našeho rozmnožovacího chovu v Červené Třemešné rovnou na porážku. Je to smutné, ale někdy bohužel nevyhnutelné.“
Dvě osmdesát let staré budovy farmy Velehrádek jsou určeny pro chov prasat od roku 1975, odchovnu postavil tehdejší majitel (Velkovýkrmny Smiřice) o tři roky později. Šlechtitelský chov švédské landrase byl uznán před 20 lety. Celý objekt včetně stáda dostal v restituci zpátky původní vlastník a Janečkovi od něho ihned všechna zvířata odkoupili. Počínaje prvním dnem ledna 1992 se z nich stali farmáři.
Dvě cesty ing. Janečka a společnosti Chovservis do Norska v letech 1995 a 1996 znamenaly jistou změnu orientace chovu, současné stádo (60 prasnic) je už postaveno na importech z této země. V rodokmenech ovšem najdeme i krev dánské a německé landrase, stejně jako vliv kanců z Irska. Velehrádek z bývalého okresu Trutnov je tedy bez přehánění evropský, a to ještě před naším vstupem do unie.
Zemědělství nevoní
ani nezaměstnaným
Aktivity Janečkovy rodiny se týkají šlechtění i výkrmu, zákazníkům především z východních Čech tedy nabízejí jak prasničky a kanečky, tak jatečná prasata a selata. „Naše nabídka reaguje na poptávku a řídíme se podle nejvýhodnější ceny produkce na trhu,“ vysvětluje ing. Janeček. „Výrobní náklady samozřejmě můžeme ovlivnit, ale jen do určité míry. Významnou roli v ekonomice chovu prasat hraje nákup krmných směsí. Vybírat si ale v tomto případě příliš nejde, protože cenová úroveň zboží jednotlivých dodavatelů je dnes v podstatě stejná. Hospodaříme bez pozemků, takže musíme platit nejen za krmení, ale také za stelivo nebo likvidaci hnoje. V podstatné míře jsme tedy závislí na službách partnerů, a to je skutečnost, se kterou musíme stále počítat.“
Na farmách Velehrádek a Červená Třemešná (rozmnožovací a užitkový chov) pracuje kromě Janečkových sedm stálých zaměstnanců. „Určitě platíme víc než některé průmyslové podniky v regionu, ale to vůbec neznamená, že u nás zájemci buší na vrata. Opak je pravdou: sehnat slušný personál je i v kraji vykazujícím nezaměstnanost problém. Zemědělství nadále příliš nevoní ani těm, kteří mají hluboko do kapsy.“
